26. Bielska Zadymka Jazzowa, Cavatina Hall, Bielsko-Biaɫa, neděle 17. 3. 2024
Poslední nedělní festivalový den jsme si zpříjemnili cyklo výletem od nedalekého zámku Pszczyna přes nekonečné lesy k městu Tychy a okolo Jeziora Paprocanskie zpět. Cestou do Pszczyny jsme si prohlédli Wystawu okładek płytovych na počest 85. výročí založení vydavatelství Blue Note v nádherně zrenovované Ville Sixta.
Michal Sýkora:
O úvod nedělního gala večera polského jazzu se postarala zpěvačka, skladatelka a textařka svých skladeb Paulina Przybysz, známá také jako Lil’Sista a Pinnawela. Paulina potěšila zcela zaplněnou Cavatina Hall svým upřímným projevem. Doprovázel ji pečlivě vybraný kvartet ve složení: Marek Pędziwiart – klavír, klávesy, Marcin Pater – vibrafon, Olaf Węgier – saxofon, Krzysztof Baranowski – kontrabas a Wiktoria Jakubowska – bicí.
Pravděpodobně jejich hlavním cílem bylo zkušeně interpretovanými jazzovými standardy naladit publikum natěšené na vrchol festivalu, duo dvou výjimečných polských jazzmanů Leszka a Adama. To se celkem podařilo, především díky skvělému doprovodu, ve kterém excelovali zejména saxofonista Olaf Węgier a vibrafonista Marcin Pater.
Michal Kratochvíl:
Do posledního místečka vyprodaná Cavatina Hall očekávala své polské hvězdy. Ty měly však přijít na řadu až po deváté hodině večerní. Předtím se představila kapela složená z již etablovaných mladíčků na polské scéně, ze kterých jsem však znal pouze Marcina Patera. Jeho účast v projektu mi bláhově vnukla naději, že by mohlo jít o zajímavou hudbu, neboť jeho vlastní trio je skvělé. Tady však byl jen jedním z dalších hráčů, a byť jeho sóla patřila k tomu nejvýraznějšímu, co mohlo toto vystoupení nabídnout, celek nezachránila. Pokusy o další a další přehrávání standardů mi již moc nedávají smysl a evropské zpěvačky se feelingu černošek prostě a jednoduše nedovedou přiblížit. Nejlépe tak asi vyzněla předělávka popové skladby Retrograde od Jamese Blakea. Tahle parketa Paulině seděla nejlépe…
Michal Sýkora:
Před závěrečným festivalovým koncertem došlo k předání Jazzového anděla, prestižní ceny Anioł Jazzowy 2024, Adamovi Bałdychovi.
Pak už nic nebránilo toužebně očekávanému vyvrcholení celého festivalu, vystoupení dua Leszek Możdżer a Adam Bałdych s projektem Passacaglia.
Wikipedia vysvětluje: „Passacaglia je hudební forma vzniklá v barokním období původně ve Španělsku. Jedná se o skladbu zpravidla vážného charakteru, často vystavěnou na ostinátním basu a třídobém taktu. Jde obvykle o kontrapunktické variace, v nichž skladatel opřádá „tvrdošíjné“ (ostinátní) téma v basu novými kontrapunkty. Kontrapunktické variace jsou opakem variací, jejichž téma se mění po stránce melodické, rytmické, stylizační (tzv. formální variace), nebo též po stránce harmonické a formální (tzv. charakteristické variace).“
Leszek a Adam rozvedli svoje témata po vzoru barokních mistrů, samozřejmě v jejich originální jazzové interpretaci, s mistrnou přesností a skvělou nápaditostí. Leszek zvládal nápaditě využívat dvě rozdílně naladěná křídla, navíc klidnější skladby zahrál pro změnu na měkce znějící pianino. Značným utlumením jejich vynikajícího koncertu byly nepřiměřeně dlouhé mluvené dialogy, které sice bavily publikum, ale snižovaly celkový hudební zážitek, obzvláště, když jsme většině vtipům nerozuměli. Přesto jejich precizně rozváděné improvizace byly jasným vrcholem celého festivalu!
Michal Kratochvíl:
Po návratu do sálu jsme záhy pochopili, proč příprava pódia pro duo trvala 45 minut. Leszek si totiž nechal opatřit rovnou dvě koncertní piana a jedno pianino. Je vidět, že mu v Polsku splní každé přání! Stylizace obou muzikantů byla jako na obalu desky a ve videoklipu, nejprve však samozřejmě muselo dojít na obligátní ceremoniál s předáváním anděla, kterého letos obdržel Adam. Když konečně přišel čas na hudbu, Leszek připravil efektní nástup, kdy nejprve rozezněl struny piana, aby tím zahájil abstraktní improvizaci obou mistrů. Drželi se jí docela dlouho, Adam vybrnkával na violu, ale pak konečně po pár minutách přešli do skladby. Adam se kroutil a lámal, jakoby chtěl každičký tón prožít domrtě a na pódiu se odehrávala fascinující souhra 2 polských velmistrů. Pak bohužel namísto hudby přišlo nečekané komediální vystoupení. To možná polští diváci kvitovali s povděkem, my bychom ale raději namísto 15 minut vtipů a povídání uvítali další dvě skladby či improvizace. Když však zase začali hrát, v hudbě jsem se místy úplně vznášel, pohltila mě dynamika jejich souhry a vypjatá gradace skladby. Chvíli jsem měl pocit, že snad nikdy neskončí. Pak se naštěstí dostavil útlum, aby mohli závěr zase vyšponovat a pak kompozici utnout. Před závěrečnou věcí Moon však bohužel došlo na další verbální bavení publika a nějakých dalších deset minut se nehrálo, než se před námi rozvinula tato nádherná libůstka a důstojně zakončila celý festival.
Celkově byla 26. Bielska Zadymka Jazzowa velmi povedeným festivalem, který přinesl vnímavým posluchačům reprezentativní přehlídku současného jazzu v mimořádných prostorách: 320 metrů pod zemí, na horské chatě 1000 metrů nad mořem a ve skvěle akusticky vybavené Cavatina Hall. To vše jen 30 minut autem od Nového Bohumína. Děkujeme organizátorům Zadymky za další obohacení našich jazzových zkušeností.