26. BIELSKA ZADYMKA JAZZOWA, CAVATINA HALL, BIELSKO-BIAⱢA, sobota 16. 3. 2024
Po pátečním festivalovém koncertu kvartetu Kuby Więceka na horské chatě Schronisko na Szyndzielni jsme se těšili na sobotní festivalové gala představení opět ve zvukově dokonalé Cavatina Hall. Ta je vybavena naprosto špičkovým zvukovým systémem L-ISA (Immersive Sound Art) využívajícím 141 reproduktorů od francouzské společnosti L-Acoustics. Pro zájemce o Cavatina Hall a Hi-Fi znalce doporučuji detailní popis koncertního sálu, otevřeného v lednu 2022.
MICHAL SÝKORA:
Festivalový galavečer byl věnovaný legendárnímu americkému vydavatelství Blue Note Records, které v roce 2024 slaví 85. narozeniny. Prvním reprezentantem legendárního labelu byl jihoafrický pianista Nduduzo Makhathini, jehož vystoupení vycházelo z jeho posledního, desátého, úspěšného CD In the Spirit of Ntu. Nduduza Makhathiniho, jehož posláním je zachovat bohaté dědictví své vlasti a zároveň vytvářet zvuky, které promlouvají ke světu 21. století, doprovázeli kontrabasista Zwelakhe Bell Le Pere a skvělý kubánský bubeník Francisco Mela. Vysoce originální představení jeho tria bylo vlastně jazzovým rituálem vycházejícím z tradic pianistova rodného národa Zulu, plným virtuózní hry a procítěného zpěvu. Podařený začátek gala večera vyvrcholil sborovým zpěvem publika a následným tancem celého tria, jak se můžete přesvědčit ve video ukázce.
Michal Kratochvíl:
Energická skladba na rozjezd měla předznamenat zajímavý koncert, který však nakonec nevím jak uchopit. Ve druhé skladbě už Nduduzo zpíval a recitoval a přenášel nás někam do Afriky. Koncert označoval za rituál a snažil se nám dlouhosáhle vysvětlit své myšlenky o tom, že bychom neměli sledovat zvuk, ale že zvuk sleduje nás. Nebo tak nějak jsem to pochopil, i když vlastně nepochopil. A také neustále mluvil o černé estetice („black esthetic“). Když došlo na hraní, musím se přiznat, že s hudbou jsem příliš nesouzněl. Bubeník se řádně činil a hrál na vše možné, dokonce v úvodu jedné skladby vytáhl i píšťalu, ale ani to mi nestačilo, abych tento rituál začal chápat. Jak koncert, tedy vlastně rituál, plynul, stále více jsem si uvědomoval, že do něj nejsem vůbec vtažen. Byť byl Nduduzo velký sympťák, jak po koncertě dokázal, když se ochotně fotil opravdu s každým a podepisoval kde co snad ještě půl hodiny po koncertě. Na závěr nám ještě předvedli společný taneček a velkou část publika očividně dobře pobavili a do svého rituálu i se zpěvem vtáhli. Co jsem znal z poslední desky byla vynikající hudba, navíc nejen v triu, bez tolika pokusů o zpěv a recitování. Naživo jsem byl však jaksi rozčarován.
MICHAL SÝKORA:
Hlavním magnetem gala večera byl projekt Absence mimořádného trumpetisty Terence Blancharda a jeho E-Collective ve složení Charles Altura – kytara, (jméno pianisty se nám nepodařilo dohledat, ale avizovaný Fabian Almazan to určitě nebyl) – piano a klávesy, David Ginyard – baskytara a Oscar Seaton – bicí. Navíc jazzový kvintet rozšířil skvělý smyčcový kvartet Turtle Island Quartet: David Balakirshnan – housle, Gabriel Terracciano – housle, Benjamin von Gutzeit – viola a Malcom Parson – cello.
Absence byla naprosto nezvyklou, přitom velmi zajímavou poctou saxofonistovi Waynu Shorterovi zejména díky originální kombinaci současné fusion a post-bopu se smyčcovým kvartetem. Turtle Island Quartet obzvláště vynikl při svém sólovém vystoupení. Důstojný závěr hudební oslavy 85. narozenin Blue Note.
Michal Kratochvíl:
Na vystoupení Terence Blancharda jsem byl velmi natěšen po krátké ochutnávce na Transition festivalu. Čekal jsem velké věci. Bohužel však asi až příliš velké, proto pro mě toto byť vydařené vystoupení nedosahovalo žádné výraznější excitace. Překvapivý byl řízný virbl bubeníka, který do něj třískal pořádnou silou a udával tak rytmus jak metronom. Určitě bych si ho dovedl představit více ztlumený, aby tak netrčel nad vším ostatním. Ale asi to byl záměr, protože tomu tak nebylo ve všech skladbách. Smyčcový kvartet dozajista jazzovému kvintetu dodal další paletu barev, ale svou mimořádnost mohli členové Turtle Island Quartetu plně předvést pouze v sólové ukázce, jinak samozřejmě museli pracovat pro hudbu a vizi Terence. Koncert to byl vydařený, ale prostě jsem tak nějak čekal ještě o fous navíc.
