Americká altsaxofonistka a skladatelka AMANDA GARDIER vydala (a tentokrát ve vlastní režii) na konci ledna svoje třetí autorské album s výmluvným titulem „Auteur: Music Inspired by the Films od Wes Anderson“. Devět nových skladeb je totiž inspirováno filmovými momenty ze spektáklů „Jak jsem balil učitelku“ (1998), „Život pod vodou“ (2004), „Darjeeling s ručením omezeným“ (2007), „Až vyjde měsíc“ (2012), „Grandhotel Budapešť“ (2014) či „Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun“ (2021).
Amanda Gardier patří k vůdčím osobnostem jazzové scény v Indianapolis. Vytváří harmonicky pestré kompozice, které mají v sobě lyrický klid i bujnost, v nichž se cyklické melodie střetávají s rytmickou intenzitou a šťavnatou improvizací. Debutové album „Empathy“ (Green Mind Records) nahrála v roce 2018 se septetem, následující „Flyover Country“ (2020) již s kvartetem (složení se ale liší od toho aktuálního). Spolupracovala s Ingrid Jensen, Davem Strykerem, Leni Stern či Waynem Wallacem, je členkou US Navy Band Commodores a Charlie Ballantine Group, skupině kytaristy, jenž nyní hraje na její novince. Charlie Ballantine, syn bluesového kytaristy, zdědil po svém tátovi burácivý, horký a svěží styl hry, přidal větší pestrost, ovlivěn Jeffem Beckem, Johnem Scofieldem a Billem Frisellem. Dalším členem je hvězdný bubeník Dave King; ano, ten který se proslavil v triu The Bad Plus! Ovšem je též členem tria Happy Apple, spolupracuje s Julianem Lagem, Craigem Tabornem a freejazzovou newyorskou scénou; a je dokonce členem noise/prog kapely The Gang Font. A konečně kontrabasista Jesse Wittman, stabilní člen Charlie Ballantine Group, dotváří dynamiku současného kvarteta Amandy Gardier.
Sedmapadesátiminutové album zaplňuje devět kompozic. A začíná opravdu pěkně od podlahy. Více než devítiminutová skladba „Coping With the Very Troubled Child“ v sobě skrývá vše, co činí toto kvarteto jedinečným. Rytmika uhání jako o život, altka je naostřená, ale nikoli nepříjemně ostrá (jako tomu bývá občas třeba u Billa Evanse), kytarové ostny, eruptivní spojení hard bopu a post bopu s avantgardou, jež dokáže zneklidňovat. A strhující výkon bubeníka! V následující „Let´s Hope It´s Got a Happy Ending“ odkrývá kvarteto svoji lyrickou tvář, s výrazně melodickým tématem, které opakuje a graduje až ke šťavnaté pulsaci. Skladbu „I Wonder If It Remembers Me“ buduje minimalisticky, pomocí hustého saxofonového ostinata, elektronických průsaků až téměř noisových a dráždivého kytarového sóla. „The Blue of Winter“ je poněkud nervní balada, střídavě zjemňovaná i gradovaná skrze rytmické předivo až jaderné síly. Dave King je prostě bůh! Posluchač si pak má šanci vydechnout při křehké baladě „The Incarcerated Artist and His Muse“ s nádherným kontrabasovým sólem. Ale pak je opět zahlcen trojicí následujících tracků. V „Electroshock Therapy“ se altka prohání nad ostinaty, posléze se vznítí kytara, přičemž rytmika tepe, aby vynikly dynamické proměny; závěr je ve znamení intenzivního sóla bicích. Jak napovídá název skladby „The Cycling Reporter“, základem jsou minimalistické postupy; nechybí řízné sazby a taneční energie, sólo altky je výbušné. Minimalismus sytí také „Order For Yourself“, přičemž se v závěru blýskne opět bubeník. Ve finále alba zní sedmiminutová „Green Line“, jež začíná jako balada, pokračuje tanečním veselím, rytmickými změnami a končí strhující gradací.
Měl bych ale výhrady k růžovému provedení obalu. Leccos z textu je bohužel špatně čitelné. Ale nutno dodat, že režisér Wes Anderson má prý nejraději z barev právě růžovou…
