Ve vydavatelství Galén se nedávno objevilo nové autorské album jazzového klavíristy a skladatele MARKA NOVOTNÉHO s titulem „Uprostřed času“. Ten zde se svým CROSSOVER SEXTETem propojuje jazz s komorní vážnou hudbou. A tentokrát se to promítlo striktně do písňové formy…
Marek Novotný je na tuzemské scéně známý svojí schopností fúzovat jazzovou a vážnou hudbu. Zcela mne uhranula jeho „Jazzová symfonie“, kterou jsem slyšel na festivalu Jazzinec v Trutnově v roce 2015 v interpretaci Novotného kvinteta, Jihočeské komorní filharmonie a zpěvačky a houslistky Gabriely Vermelho. V roce 2019 se objevilo album „Fresco“; tentokrát bylo základem jazzové trio (plus několik hostů) a smyčcový Epoque Quartet. A tam se již objevuje talentovaná zpěvačka Josefina Čermáková, absolventka Pražské konzervatoře, která figuruje ještě významnější měrou na novém albu. Vloni v předjaří „Fresco“ zaznělo naživo v Brně v rámci abonentní řady Filharmonie Brno – Jazz & World Music.
„Uprostřed času“ je debutovým albem uskupení Marek Novotný CrossOver Sextet. Obsahuje dvanáct písní skladatele Novotného, jež otextovala jeho partnerka Lucie Vojtková; v jedné skladbě je pak použit text Sonetu 29 Williama Shakespeara. Kromě již zmíněných protagonistů Novotného a Čermákové tvoří sexteto Pavel Hrala (housle, vokál), Anna Kalhousová (violoncello, zpěv), absolvent Moskevské konzervatoře, ale v Praze žijící kontrabasista Max Makagonov, a bubeník Tomáš Hobzek. Originální koncept s výrazným prvkem vokálních aranží, kdy všichni členové sextetu jsou nejen instrumentalisté, ale i vokalisté, je na albu umocněn i účastí čtrnáctičlenného chóru a dalších hostujících hudebníků. Ti tvoří komorní dechový ansámbl a smyčcové kvinteto.
Abych se přiznal, čekal jsem více instrumentálního obsahu, včetně sólových chorusů. Novotného klavír je sice slyšet neustále, ale na sólový výlet se pustí pouze třikrát, a to v úvodní „Uprostřed času“, „Vinná“ a závěrečné skladbě „S větrem o závod“. Dvě sóla vystřihne kontrabasista Makagonov („Sonnet 29“ a „Tanec se stínem“). Kytara hostujícího Libora Šmoldase osvěžuje sólem „Night Train“, přičemž v následující písni „Arktida“ představuje dynamizující prvek.
Sólová zpěvačka Čermáková sice disponuje příjemným, libozvučným hlasem, ale není jazzovou zpěvačkou, spíše šansonovou a popovou. Ve vyšších či emocionálnějších polohách ztrácí její hlas navíc sytost, plnokrevnost, a tudíž přesvědčivost. Ovšem tam, kde se výraz romantizuje, nemá chybu. Pak i text vyzní naplno, zvláště, když perfektně artikuluje. Texty se mi ostatně líbí moc. A když jsou obaleny sborovým zpěvem, vysoko převyšují i jazzovou laťku, natož popovou. Pár ukázek: „Tam uprostřed sklíček/Sypou se dny/S každým zrnkem…“ (Uprostřed času), „Loučím se se Zimou, o sny opřená/Zhýčkaná Jarem, že zas umřela stařena…“ (Morana), „Jsem spokojená s minulým nevratným…“ (Dobromysl), „Bílou tmou táhne psí spřežení//Průzračnou duši má…“ (Arktida); píseň „Tanec se stínem“ je sycena milostným textem, jemně eroticky laděným. Atd.
Hudební vrcholy?
Bezesporu jsou tři, a přímo osmitisícovky! Více než šestiminutová „Antarctica“ mísí jímavost s naléhavostí, jazzová rytmika je tu výraznější, dynamika graduje i díky smyčcům. „Night Train“ má přímo jazz-rockový šmrnc, uhání vpřed („nebát se jít za neznámem…“), včetně smyčců; zpěv je tu sytější a pomalý, což tvoří vzrušující kontrast. A konečně finále alba v podobě svižnůstky „S větrem v zádech“, bez textu, „jen“ s vokalizujícím partem, vyznívá také jazzověji, s příměsí latiny navíc šťavnatě.
Tohle album zůstalo opravdu někde uprostřed. Čas ukáže, kudy a kam se crossoverový Marek Novotný bude ubírat příště…
