Italský, ve Spojených státech usazený pianista ROBERTO MAGRIS vydal 1. března na značce JMood Records pozoruhodné album „Love Is Passion Thru“, s podtitulem „Solo / Duo /Trio /Quartet“. Bylo nahráno již před dvaceti lety s italskými spoluhráči, kteří tvořili jeho tehdejší kvarteto.
Nahrávka měla vyjít na slavném labelu Black Saint/SoulNote, ale ten mezitím skončil svoji vydavatelskou činnost. A protože v roce 2021 podlehl infarktu ve věku 63 let člen Magrisova kvarteta, bubeník a perkusista Enzo Carpentieri, pianista se rozhodl vydání realizovat ve Spojených státech na labelu, který před několika lety spoluzaložil s Paulem Collinsem. Aby svého spoluhráče z Itálie uctil, a také na památku uskupení, s nímž koncertoval po celém světě. Kromě Magrise a Carpentieriho jej tvořili tenorsaxofonista Ettore Martin a kontrabasista Danilo Gallo.
Magrisovi jsme se na Jazzportu věnovali hodně, naposledy zde. Můžete ho ale znát také z tuzemských koncertů a dvou alb tria MUH (čili Magris, Uhlíř, Helešic).
Album představuje vyrovnanou kolekci 13 tracků o celkové stopáži bezmála 70 minut. Kromě dvou Magrisových autorských skladeb jde o převzatý repertoár. A protože nahrávka vznikala těsně po návratu kvarteta z Dálného východu, jsou leckde slyšet některé tradiční perkusivní nástroje z Bali. Autorské kompozice znějí jako první a okamžitě vás dostanou. Magrisovo sólo „Hair, Bea, Knee, Calls“ je kus rozverný, s humorem, také nabluesovělý a hluboce spirituální; když titul přečtete nahlas, vynoří se jméno jednoho z Magrisových jazzových hrdinů – Herbie Nichols (1919-1963), opomíjený a v současnosti teprve doceňovaný pianista (zemřel předčasně na leukémii). Následuje desetiminutovka pro kvarteto „Two-sided Love“, zobrazující dvě tváře lásky. První je drsná, agresivní, proto je úvod freejazzový, s liknavým saxofonem, druhá romantická, plná citů, proto je hudba sladce melodická, typicky milostná. Ten kontrast je opravdu vzrušující. Strayhornův kus „Love Has Passed Me By Again“ hraje kvarteto až zpěvně, s příměsí latiny. Standard „You Don´t Know What Love Is“ přetvořila dvojice Magris & Carpentieri ve freejazzový dialog, v němž se melodie, kterou proslavila např. zpěvačka Dinah Washington, jen nesměle zableskne.
Nechybí dvě slavné italské písně „Mi Sono Innamorato Di Te“, v níž kraluje kontrabasista, a „Estate“ v triu, s doslova rozkvetlým pianem. Kompozice „In the Days Of Our Love“ z pera pianistky Mariany McPartland hraje Magris solo, a neobyčejně melodicky, ellingtonovku „Love Came“ pak sametově melancholicky se saxofonistou. Legendární skladba „Jitterburg Waltz“ z pera Fatse Wallera začíná skoro jako mantra, se zvuky gongu a cizokrajnými perkusemi; poté nastoupí trio, svižně, svěže a s gradací. Další bombou je Strayhornův „Orson“, dedikovaný Orsonu Wellesovi. Skladba je složena ze tří sólových chorusů; začíná gongy, balijskými perkusemi a bicími, jež vystřídá posmutnělé i vzdorné piano a závěr patří kontrabasu. A je tu opět geniální skladatel Strayhorn, a to ve dvou sólo klavírních verzích jeho rané kompozice „Lush Life“, kterou hrál snad každý jazzman; „take 1“ dynamicky bují, místy zneklidňuje avantgardní výrazivo, druhé uchopení je více kontrastní, pestřeji rozvíjené. Album uzavírá skladba „Ontet“ Gerryho Mulligana; oproti cooljazzovému originálu jej Magris s rytmikou hraje svižněji, bopově.
Povedené, se zaujetím stvořené album!
