Co může být lepšího než klavírní trio vrcholných mistrů svého oboru? Už jen trio dlouholetých a dokonale sehraných kamarádů, kteří při společném vytváření hudby doslova vidí jeden druhému do myšlenek. Přesně taková formace vystoupí 25. března 2024 ve velkém sále pražské Novoměstské radnice.
Danilo Pérez, John Patitucci a Adam Cruz už se na pódiích potkávají déle než dvacet let. Až magicky působící souhra, kdy se tři hráči se stejným timingem a dynamikou vydají vždy shodným směrem a synergicky násobí svoje umění, má logické vysvětlení ve společném tříbení hráčského umu. Ale i v něčem mezi nebem a zemí: Ve vzácné shodě feelingu a hudebního myšlení. Zároveň trojice virtuózů nikdy neustrnula ve vývoji a komunikaci s jinými hudebníky. Proplétání a obohacování inspirací „odjinud“ je pro fungování tria stejně důležité jako vzájemné navazování kontaktu.
Pérez a Patitucci jako kdyby bez sebe v posledních více než dvou dekádách nedali ani notu a přitom hladce souzněli v projektech různorodých osobností. Oba působili ve stálé sestavě Wayne Shorter Quartet, jehož úchvatnou hudbu jsme opakovaně mohli vychutnat i na zdejších pódiích. Potkali se ovšem i na triovém albu Music We Are (2009) bubenické legendy Jacka DeJohnettea. Nebo na desce Roy Haynes Tria (2000). Hráli spolu u Garyho Burtona (album For Hamp, Red, Bags And Cal, 2001). Pérez natáčel pro Patitucciho profilové album Imprint (2000). Samozřejmě nesmíme zapomenout na trio Children Of The Light (2015) s Brianem Bladem, spoluhráčem od Shortera. A tak dál.
Ovšem také Cruz se pohyboval po podobných drahách. A nejen na koncertech. Všichni tři už se setkali na Pérezových deskách …Til Then (2003) či Panama 500 (2014). Cruz navíc doprovázel Péreze na titulech Live At The Jazz Showcase (2005) či Providencia (2010). Nyní už se posluchač oné alchymii tónů nediví. Společně, v disciplíně klavírního tria, patří tito pánové k absolutní smetánce.
Danilo Pérez (29. 12. 1965, Panama) patří k nejskloňovanějším pianistům současnosti. Studovat nástroj začal jako tříletý, v deseti už jako zázračné dítě nastoupil na Národní panamskou konzervatoř. Od dvanácti pracoval jako profesionální hudebník. Do USA přesídlil díky studiím na Indiana University Of Pennsylvania a poté na bostonské Berklee. V roce 1989 se stal členem United Nation Orchestra legendárního trumpetisty Dizzyho Gillespieho a hned díky prvnímu albu s ním, Live At The Royal Festival Hall (1989), získal svoji první sidemanskou cenu Grammy. Ve spolupráci s Gillespiem pokračoval i v dalších sezónách. V roce 1993 publikoval eponymní albový debut, na kterém ho podpořili takové hvězdy jako Ruben Blades či Jack DeJohnette. Od té doby si připsal do diskografie tucet profilových desek. Strmá profesní dráha pianistu vedla nejen ke Shorterovi, ale také k hvězdným spolupracím s Tomem Harrellem, Wyntonem Marsalisem či Lizz Wright. Od počátku přitom cizeloval osobitý styl, využívající jazzové základy, latinskoamerickou hudbu, západoafrické rytmy i postupy evropského impresionismu.
John Patitucci (22. 12. 1959, New York) platí za jednoho z nejžádanějších a „nejpracovitějších“ basistů v oboru. K nástroji ho ve dvanácti letech přivedl poslech R&B hitů v rádiu a dědečkova sbírka jazzových desek, podle které začal cvičit nejdříve jako samouk. Hluboký zájem ho však dovedl až na San Francisco State University a Long Beach State University. Jako člověka, který měl zásadní vliv na vytvoření jeho osobitého vnímání rytmu, ovšem Patitucci uvádí především kamaráda Péreze. Jazzrockově zaměřený albový debut publikoval v roce 1987. Hrál mimo jiné s hvězdami jako Chick Corea, Herbie Hancock, Michael Brecker, Al Di Meola, Mike Stern, Norah Jones, Kurt Elling, Pat Martion a doslova stovkami dalších. Mimo jazzové kruhy jeho služeb využili třeba Roger Waters z Pink Floyd nebo písničkář Warren Zevon.
Adam Cruz (13. 2. 1970, New York) je sice v triu nejmladší, ovšem i on už má za sebou impozantní dráhu po boku legend. Na scéně se prosadil v polovině 90. let, kdy ho ke spolupráci včetně natáčení desek přizval David Sanchez. Stal se také členem Charles Mingus Big Bandu. Následovala turné s Chickem Coreou (záznam můžeme slyšet třeba na desce Live At The Blue Note, 1998) a intenzivní spolupráce s Tomem Harrellem, se kterým dodnes nahrál půl tuctu alb. Koncertoval a natáčel také s Herbiem Mannem, Donnym McCaslinem či Chrisem Potterem. Vydal profilové album Milestone (2011). Vedle hraní a komponování působí jako pedagog na City College of New York a Berklee.
SOUTĚŽ:
Soutěžíme o 3× 2 vstupenky.
Do 18. 3. nám pomocí soutěžního formuláře napište alespoň 3 legendy, na jejichž albech spolu Danilo Pérez a John Patitucci hráli. Výherce budeme kontaktovat e-mailem.