SOUND CITY DAYS je mezinárodní festival experimentálního zvukového umění, jenž jako bienále probíhá v Košicích. Jeho organizátory jsou K13 – Kulturní centra Košice a Galerie Jána Koniarka v Trnavě, kde působí oba dramaturgové Peter Machajdik a Vladimir Beskid. První ročník se uskutečnil v roce 2012 jako klíčová událost Evropského hlavního města kultury Košice 2013. V roce 2022 pak Hevhetia ve spolupráci s organizátory vydala po všech stránkách vypiplané CD s festivalovými nahrávkami ze všech dosavadních pěti ročníků.
V rámci HevhetiaFestu 2022 nám, novinářům, o tomto unikátním košickém projektu přednášel výše zmíněný hudebník a zvukový experimentátor Peter Machajdik. Východoslovenská metropole se tak každé dva roky (s výjimkou covidového roku 2020) proměňuje v mekku zvukových instalací, projektů a koncertů umělců z celého světa, a to nejen ve vnitřních prostorách galérií a kulturních center, ale také venku na ulici či dalších městských plochách. (Machajdik mimochodem inicioval na půdě Fakulty umění Technické univerzity v Košicích vznik prvního ateliéru na Slovensku zaměřeného na sound art.) Vysvětloval, že zvukové umění je součástí vesmíru a času, reaguje na životní prostředí, transformuje jej a mění naše představy o hudbě, hluku a všem vůkol nás. Mnoho soundartových děl existuje v podobě instalací specifických pro dané místo, reflektujících děje na daném místě, způsobené třeba návštěvníky či přírodními prvky. Návštěvník takové dílo vnímá komplexně skrze zrak, sluch, dotek, vůně, myšlenky. Nejdůležitějším výchozím bodem, jež uměleckou práci zároveň finalizuje, je prostor. V něm se může uplatnit celá řada nezvukových forem a jejich kombinací: objekt, světlo, text, video, fotografie, počítač. Machajdík dodává: „Není to hudba, není to hudební skladba, i když je spojena se zvukem. Je to primárně kombinace zvuku s uměním jako takovým.“ Samozřejmě mluvené slovo doplňoval hudebními ukázkami. Zazněly výňatky z festivalových děl např. Christiny Kubisch (Německo), Rogera Eno (Velká Británie), Bernharda Gála (Rakousko), Denisy Ritter (Německo) či našich tvůrců Michala Rataje a Pavla Korbičky s Lucií Vítkovou.
Sound City Days představuje mezioborovou prezentaci současného zvukového umění a mapuje překračování jeho hranic směrem k radio artu, noise artu, digitálním experimentům, Vjingu, zvukovým instalacím, intermediálním performancím atd. Dosud v Košicích účinkovala padesátka sólových umělců a formací. Kromě výše zmíněných jmen tu figurují např. Dawn Scarfe (Velká Británie), Peter Katina, Pierre Jodłowski (Francie), Marek Chołoniewski (Polsko), Radioarte (Itálie) či Tibor Szemzö (Maďarsko).
CD „Sound City Days“ přináší na ploše bezmála 62 minut dvanáct tracků. Různorodých tracků. Přesto jsou sestaveny natolik umně, že tvoří ucelený zvukový celek, z něhož se vynořuje sice rozmáchlá pestrost, ale nikoli galimatyáš. Kompilaci otevírá Ital Stefano Gianotti s tříminutovým výběrem z jeho pozoruhodné kompozice „Chorales for the Old New Europe“, postaveném na dětském popěvku, úderech preparovaného klavíru, zvucích zvonů a zvířecích hraček. Britská umělkyně Dawn Scarfe v „Outside Influences“ cedí zvuk ze skleněné hmoty, a to od chvění téměř na hranici slyšitelnosti až po hluk. Japonec Tomomi Adachi prezentoval árii s elektronickou hudbou „My Soul Shall Soon Be Free“ z opery „Romeo and Juliet“. Vše tu vyvěralo z jeho hlasu, včetně slov; elektronická masa nejen rytmizovala, ale nořila se i do ambientu či se vznítila k noise. Český zvukový čaroděj Michal Rataj tu je zastoupen výběrem z instalace „Spectral Shape“, z níž se rodilo ambientní tetelení i hlukové ataky…
Německá experimentátorka Christina Kubisch, jejíž tvorbu sleduju již od poloviny osmdesátých let, přispěla košickým mixem 2 „Security“; ten minimalisticky pulsuje a proměňuje se v rozechvělý i energicky promělivý tok evokující drone. Slovák Fero Király uchopil Mozartovu Malou noční hudbu a bez skrupulí, ale nikoli barbarsky, ji rozsekal na padrť a znovu složil v minimalisticky rytmizující koláž; zrodila se tak „Malá poobedná hudba“. Německý elektronik Denise Ritter v dodatečně zremixované „Metamorphose“ (2022) buduje až živočišné napětí skrze nemilosrdné průlety zvukovou masou a´la Ligeti & Niemen, z níž probleskuje dětský hlas, vyhřezávají noisové návaly i ambientní drony, atakované ale industriální špínou a hororovou estetikou. Francouzský divoch Pierre Jodłowski ve (snad) střetu muže a ženy v časově nespecifikované budoucnosti (nebo už přítomnosti?) nazvaném „Music Violence and Other Stories“ klade vedle sebe a posléze do sebe verbální dialog muže a robotické ženy, noise, industriál a dokonce grindcorový nářez; v závěru pak ale zvítězí ambientní spočinutí, bezmála s mysteriózním nádechem, a jakýsi filmový (?) dialog muže a ženy. Rakušanka Elisabeth Schimana stvořila v příspěvku „Stardust (Solar Storms)“ hluboký ambientní drone, ovšem znepokojivě narušovaný. Polák Marek Chołoniewski v „Physical Modeling“ umně smísil ambient s minimalismem, zprvu rytmizovaným jakoby mimoděk, poté v podobě hypnotických polyrytmů obalených hmotou industriálu, noise a psychedelie. Česká umělkyně Vendula Guhová přispěla šestiminutovým výsekem z neobyčejně zajímavé soundartové koláže „Funění podvědomí“ založené především na field recordings; tento útvar nemá smysl popisovat, a tím méně hodnotit, to se musí slyšet. Zde je možné slyšet celou kompozici… Finále alba patří skvostnému, lahodnému ambientu polské tvůrkyně Martyny Poznańské ve výběru ze skladby „You Are Never Alone II“, prodchnutém varhanní duší a ptačím zpěvem.
Vskutku pozoruhodný počin vydavatelství Hevhetia. Díky za alespoň takové zmapování dosavadních ročníků festivalu Sound City Days! Město Košice má být na co hrdé…