Pamatuju se na Mezinárodní den žen, připadající na 8. březen, který se před rokem 1989 slavil povinně a ožrale; byla to jedna velká ostuda. Snažil jsem se mu vyhýbat. Rád jsem pak tento svátek vyměnil za komunisty nezprofanovaný Den matek. Ale chápu, že na Západě má MDŽ ještě pozitivní zvuk – koneckonců tento svátek, jak známo, se zrodil ve Spojených státech; v roce 1975 jej pak uznala i OSN. Takže se nelze divit, když si MDŽ oslaví v severských zemích samy ženy zajímavými hudebními projekty. Začalo to vloni kompilací „MEUF volume 1“ obsahující malý výběr některých z mnoha zajímavých ženských hlasů na kvetoucím poli experimentální hudby na severu Evropy, a to na značce Barefoot Records. U téhož labelu pak 8. března vychází pokračování v podobě kompilace „MEUF Volume 2“.
Pod tímto projektem je jako kurátorka podepsána norsko-dánská skladatelka a saxofonistka Maria Dybbroe. Na deseti skladbách o celkové stopáži 44 minut – až na jednu výjimku v dialozích – se podílelo celkem 19 hudebnic. Mezi nimi také slovenské umělkyně Michaela Antalová (žijící nyní v Norsku) a Michaela Turcerová (působící v Dánsku). „Tato nahrávka se netočí kolem někoho konkrétního, ale spíše slaví sílu kolektivní synergie,“ říká Dybbroe. Každý umělec tak přispívá svým výrazným hlasem a tvůrčím přístupem k podstatě jednoty a významu hudby jako univerzálního jazyka.
Album otevírá „Skreii“ norské dvojice Guro Kvifte Nesheim (housle hardanger d´amore) a Camilla Hole (sopránsaxofon); lyricky melodická skladba s lidově baladickým nádechem vyznívá nakonec minimalisticky. „Siren“ je kompozicí Dánky Kirstine Lindemann pro hlas nahraný přes kontaktní mikrofon a kytarové pedály; v hlavní roli dánská vokalistka Ly Tran vytváří ponorný i pulsující ambient a v závěru se její hlas cele očistí a osamí. Kurátorka Maria Dybbroe přispěla kompozicí „Vi ser havet i det fjerne“ (V dálce vidíme moře) o dvou částech. Souznění i střet německo-dánské violistky Lisy Marie Vogel a dánské houslistky Bettiny Ezaki je v „Part I“ tklivý a ve violové hloubce dramatický, v „Part II“ v samotném závěru alba zní neobyčejně niterně a minimalisticky. Lidovka „Gorrlaus“ je samozřejmě sycena houslemi hardanger Norky Astrid Garmo a bicími a perkusemi Michaely Antalové; housle syrové, bicí hutné, folklór šťavnatý! Ve „Sweetener“ dvojice flétnistek, vokalistek a elektronických čarodějek Sarah Buchner (Německo/Dánsko) a Andrea S. Giordano (Itálie/Norsko) chrlí a chrčí až obskurně flétny; je to takové živočišné, naturální, evokuje to až mystérium šílenství, v závěru vyhřeznou hororové zvuky, snad duchové?
„Brussel´s Antimatter“ představuje politický protest dvojice altsaxofonistkek – Amalie Dahl (Dánsko/Norsko) a Ornelly Noulet (Francie/Belgie) – patřičně free, navztekaný, nervní, místy až hysterický. Následuje track „Encircle“, sycený ambientem s proměnlivou hustotou a hutností; účinkují tu Švédka Sofie Norling (vokál, elektronika) a Dánka Michala Østergaard-Nielsen (perkuse, bow). Doslova zvukové orgie čekají posluchače ve skladbě „The Masterplan“ Michaely Turcerové a Lone Aagot Meinich (Norsko/Dánsko). Obě tvůrkyně zpracovali svá field recordings do bouřlivé koláže, jež provokuje podobně jako raná musique concrète; zde navíc oplodněná industriálem, ambientem a noisem. A konečně track „Eevee“ přináší do této pozoruhodné kolekce křehký, krystalický ambient sycený field recordings, elektronickým dronem i dynamicky proměnlivým tokem ve spojení s el. pianem, violoncellem a hlasem, který recituje s očividně mysteriózním nádechem. To všechno mají na svědomí dánsko-americká hudebnice Lil Lacy (violoncello, hlas, elektronika) a Norka Jenny Berger Myhre (piano, elektronika, field recordings).
Tak takovou oslavu MDŽ si nechám líbit!
