Jak jsme vás již informovali, brněnské trio SAKOBI vydalo na značce Bivak Records debutové album „Banzai!“ Trio se rekrutovalo z kvarteta Viléma Spilky, který ale kytaru vyměnil za kontrabas. A je patrné, že basová hra občas vychází z kytarového myšlení. A není to rozhodně ke škodě věci. Naopak. Saxofonista Radek Zapadlo tu má dvě tváře, obě slušivé. Na tenora válí neobyčejně melodicky, s bluesovým feelingem a bopovou šťavnatostí. Ve dvou skladbách pak hraje na sopránku, a v těch se mi líbí vrchovatě! Bubeník Martin Kleibl trio kongeniálně dotváří. Je patrné, že tito muzikanti jsou nejen sehraní, na sebe zvyklí, ale přímo bytostně a umělecky propojení.
Album obsahuje deset autorských skladeb; většinu, tedy osm kompozic, dodal Spilka, po jedné pak Zapadlo a Kleibl. Titul „Banzai!“ skrývá kryptogram, odkazující k Japonsku. V hudbě je inspirace touto asijskou zemí také rozpuštěna. A to hned v úvodním tracku „Kukaidó“, v němž nechybí výrazný motiv s japonským espritem, který emotivně rozvíjí v sólovém chorusu sopránka. Na albu jinak převládá hard bop ochucený různými příměsi. „Ve dne v noci“ je svižnůstka, ozdobená sóly všech aktérů; povšimněte si, jak v tom kontrabasovém probleskuje vzrušujícím způsobem melodie. „Beguine aus Brünn“ působí jako roztančená pohodovka tak trochu ve stylu Sonnyho Rollinse; i tenorsax je příjemně melodický, hřejivý a hustě medový. „Hanácké gospel“, jak napovídá název, je na lidovou notečku; jistě rozpoznáte motiv písničky „Za horama svítá“. Sax je tu navíc nabluesovělý, což nádherně souzní. „Říšský funk“ patřičně pulsuje ostrými riffy a je sycen hutnými sóly včetně kulometných bicích; avšak nechybí ani refrénovitě melodická část, jež posluchači odlehčí.
Zapadlova kompozice „Cesta za modrým sluncem“ je mistrně vystavěnou baladou, v níž se zadumaná folklórní lyrika střetává s nervními bicími, čímž vzniká napětí; práce s dynamikou je tu vskutku nápaditá, včetně proměny bubeníka v lyrika. „Bulharský valčík“ je rozpustile taneční; nejde ale ani tak o folklór, jako spíše o typický pop, který v Bulharsku kraloval v sedmdesátých letech. Ten pak ústí do svěží bopové jízdy. Kleiblovu skladbu „Na cestě“ sytí spodní vír a melodie ovoněná latinou nad ním; tenorsax je až kantilénový, rytmika šťavnatá, s ráznými sóly. Album vrcholí závěrečnou dvojicí tracků. Ve „Velkomoravském blues“ se střídají nabluesovělé pasáže s bopově svižnými, s výtečnými kontrabasovými a saxofonovými sóly; rytmika tu swinguje strhujícím způsobem, jako o život! V závěru se vše ale vrátí k blues. A konečně balada „Autumn In New York“ začíná skvostným dialogem sopránky a basy, bicí se pozvolna přidávají jako třetí lyrický hlas, včetně sólového lyričtění; sólový chorus sopránky pak zní nádherně melanchlicky…
Životná a příjemná nahrávka!
