V pražském klubu Kaštan se vloni 17. března uskutečnil benefiční koncert pro režiséra a hudebního publicistu a kamaráda Petra Slabého, který 9. února opustil náš svět vezdější ve věku nedožitých šedesátin. Na něm zahrály kapely, které měl rád a které s ním byly často úzce spojené. Například se podílely na jeho projektu „Jiná hudba pro kocoura Vavřince“. O rok později, letos 2. února, spatřil světlo světa záznam vystoupení dvojice tuzemských věrozvěstů „jiné hudby“ – PAVLA RICHTERA a MICHALA KOŘÁNA. Album dostalo titul „Songs For Gabba“ a vyšlo na Kořánově značce Blue Lizard.
Pavel Richter je kytarový samouk, na kytaru začal hrát ve 13. Prošel řadou významných a vpravdě stylotvorných kapel experimentálního rocku; v roce 1975 (to mu bylo 19) zahájil „kariéru“ ve skupinách Elektrobus a posléze Stehlík, pak založil kapelu Švehlík, později přejmenovanou na Marno Union. Od roku 1986 je frontmanem Pavel Richter Bandu. Byl v českých poměrech průkopníkem samplování přednatočených pásků. Mezi hudebníky, s nimiž spolupracoval jako studiový nebo koncertní hráč na kytaru, syntezátor a další nástroje, patřili vedle Michala Kořána např. Mikoláš Chadima, Oldřich Janota, Jan Štolba, Bharata Rajnošek, Jana Koubková a skupiny Dunaj, Dvouletá fáma a Wooden Toys. Skládal scénickou hudbu pro Ctibora Turbu, Výtvarné divadlo Kolotoč a film Pražská pětka.
Michal Kořán se ambientní hudbě věnuje od poloviny osmdesátých; původně jako bubeník, později hráč na sampler a elektroniku. Hrál se skupinami Paprsky ing. Garina, Orloj snivců, Zapomenutý orchestr země snivců a Pavel Richter Band. (Mimochodem: jeho bratrem je Jaroslav Kořán, o němž jsem se tu nedávno zmínil v souvislosti se znovuobjevenými a po dvaceti letech konečně vydanými jazzovými improvizacemi.) Od roku 2004 s Filipem Homolou vydali pod hlavičkou elektronického projektu Kora et le Mechanix řadu výtečných alb; to z roku 2015 jsem tu i recenzoval. Vystupuje s maďarskou houslistkou Ágnes Kutas a baskytaristou Josefem Jindrákem v triu M/Á/J. Kromě vydávání hudby (již v úvodu zmíněný label Blue Lizard) se věnuje sound-artu a scénické hudbě.
Více než půlhodinový záznam vystoupení dvojice Pavel Richter (kytara, elektronické efekty) a Michal Kořán (elektronika, samply) obsahuje čtyři skladby. Jejich společným jmenovatelem je progresivní ambient. Úvodní „Krajina mého mládí“ je sycena elektronickou špínou a kytarovým brunátněním; slyšíme též úpění, barvy evokující Pink Floyd a občas přecezený hlas Petra Slabého, dokonce jeho smích. Více než devítiminutová „Polární záře“ je kytarově hutná, procvakaná nepravidelným elektronickým rytmizováním; rozlámanost versus vlny. Vespod praskot, šrum plus ambientní hlazení, lahodění. Zazní také zvonivé perlení, krystalická melodičnost a lyrika v následujícím skvostu „Ranní píseň“. Více než jedenáctiminutová „Krajina odlivu“ pak představuje onen prvotní, enovský ambient, v jehož toku se opakovaně vynořuje Slabého zkreslený, až jakoby rozpuštěný hlas. A pak cosi, co připomíná kvákání žab; možná to jsou vzhledem k názvu skladby opravdu žabí hlasy, nebo je to metamorfovaný Slabého hlas, ale to není vlastně podstatné. Nechte se prostě tím zvukově barevným proudem unášet kamsi daleko, až za horizont, do jiného světa…
