Jako úplní začátečníci se v roce 2021 zúčastnili soutěže Jazz Fruit a dostali se do finále (společně s Uthando a Triem Henya). A před nedávnem, 15. prosince, vydali ve vlastní režii debutové EP „NC Live Sessions“. A pomýšlejí letos na regulérní album. Klávesák Michal Jun, kontrabasista David Liber a bubeník Matyáš Hökl, čili undergroundově pojmenované jazzové trio VEŘEJNĚ NEPŘÍSTUPNÁ VODNÍ PLOCHA…
Hrát jazz v klasickém triu jsem chtěl už od doby, co jsem přičichl k jazzovému kontrabasu,“ svěřil se David Liber. „Znal jsem bubeníka Matyáše Hökla, on je z Letovic, já z Boskovic, a chtěli jsme začít dělat něco svého. Pak jsem se potkal v Brně na zkoušce v rámci jiného projektu s pianistou Michalem a pozval ho na zkoušku, jestli by si s námi nechtěl zahrát. Původní myšlenka byla, že secvičíme nějaký jazzový standardy, ale nakonec jsme skoro celou první zkoušku dělali na mé autorské prvotině, na kterou jsem si vzpomněl. Po čase oťukávání jsme začali na soustředěních systematicky nosit svoje nápady a ty standardy jsme postupně odhazovali do šuplíku. A už tam zůstaly.“
Trio se na debutu představilo ve čtyřech autorských kompozicích; jejich společným jmenovatelem jsou výrazné melodické motivy bez zbytečných zákrut a kudrlinek, chytlavé minimalistické groovy a neprvoplánové vlivy moravského folklóru (ty především v lyrické poloze). Nevím, nakolik protagonisté poslouchají skandinávká tria či takové party jako Bad Plus či GoGo Penguin, ale je to jazz ze stejného vrhu. Aniž by ale šlo a plagiát, to ani náhodou! Je to zahranáno s jasným názorem, s patřičnou šťávou i výrazovou a instrumentální nápaditostí.
EP otevírá „Příliš hlučná samota (Sedmička)“. (Že by šlo o známý pražský hudební klub?) Každopádně je sycen výrazným lyrickým motivem, podepřeným basovým riffem, posléze jízdou ostinat, k akustickému klavíru se přidává elektrické piano, pak i varhany ve šťavnatém sóle; má to říz, trojice aktérů pracuje s texturou s doširoka otevřeným hledím. Skladba „Smyl se a plyval“ je rytmicky rozlámaná, plná nervozity, napětí; ale pak se trio odpíchne ke žhavému swingování, ozdobenému strhujícím sólem kontrabasu hraného smyčcem. Liber se vyznamenává podobným způsobem také v následujícím minimalisticky hutném tracku „Jedenáctka“ (mimochodem nejdelší skladbě – 7:24), kde panuje proměnlivá výrazová intenzita, díky níž se poslech mění ve vzrušující dobrodružství. „Na tenkým ledě“ je pak v módu varhaního tria z přelomu 60. a 70. let; svižným, plnokrevným frázováním evokuje jazzovou tvář Briana Augera, při zvolnění a projasněném sóle pak rockového Keitha Emersona. Spodní proud zahušťují klavírní úhozy, rytmika vybuchuje.
Tak tohle trio je bezpochyby příslibem do budoucnosti!
Teď v zimě vyráží trio na malé tour. Nenechte si ho ujít…
