Na konci loňského roku vyšlo též několik lahůdek díky labelu Hevhetia; ty vám postupně představíme. Jako první přichází na řadu výtečné album improvizačního dua PAVEL HRUBÝ & KLAUS KUGEL. Zove se „Going Where the Wind Takes It / Live At the JGTT Festival In Hradec Králové“.
Pavel Hrubý (basklarinet, sopránsax) a Klaus Kugel (bicí, perkuse, zvukové objekty) se setkali v roce 2019 na zmíněném festivalu Jazz Goes To Town a jejich improvizovaný koncert v Městské hudební síni ve východočeské metropoli patřil k festivalovému vrcholu. Natáčel se právě jako případný materiál pro plánované album, proto byli oba protagonisté bosi, aby na minimum omezili ruchy; o koncertu píšu ostatně ve svém festivalovém reportu. Z něho si dovolím ještě citovat:
„… oba nástroje vytvářely vskutku vzrušující kontrastní polohy, jedinečné erupce i ztišení. Hrubý opět z basklarinetu cedil ty nehlubší tóny evokující didgeridoo, jež s perkusivně alikvótním zvukem dosahovaly až rituální nálady a spirituálního účinku. Oba aktéři ve vzácné shodě budovali jedinečný, dynamicky i narativně bohatý, nadžánrový hudební svět!“
A tento zážitek se podařilo vtělit i do disku, na který jsme si museli nakonec počkat čtyři roky; nahrávku pořídil sám Kugel, mixoval a masteroval pak Ulrich Seipel, jenž s Kugelem spolupracuje již dlouhodobě. CD je vpravdě uměleckým artefaktem díky Michalu Kořánovi (art design) a Heleně Herzánové (cover foto).
Pavla Hrubého jistě netřeba představovat. Zmíním se ale o jeho výjimečné schopnosti hrát v duu; viz. třeba dialogy s Emilem Viklickým či Janem Faixem. Klaus Kugel zase významnou měrou spolupracoval s triem Romanovská/Tichý/Hrubý (tentokrát jde o Michala Hrubého), což vyvrcholilo znamenitým albem „Season Of Long Flyways“ (Hevhetia, 2022).
Album obsahuje dvanáct tracků, pouze očíslovaných, jež na sebe plynule navazují a vytvářejí tak jednolitý proud, jakousi suitu, v níž umělci jdou tam, kam to vítr zanese. To znamená k nám, posluchačům. A my užasle nasloucháme. Mysteriózním zvukům (Part 1, 8), výbušným emocím skrze freejazzové výrazivo (2, 11), lahodnému, melodickému zniternění (3, 4, 10), nejčastěji ovšem neobyčejně bohatým zvukovým dramatům (5, 6, 7, 9, 12). Vše se prolíná, kumuluje, bouří, pohlcuje. Oba instrumentalisté se nejen poslouchají, ale také sdílejí společnou hudební vizi. Nepředvádějí se, kdo z nich víc a líp. Předvádějí vrcholnou podobu naprosto svobodné improvizace; dává totiž smysl…
