Curyšský tenorsaxofonista a skladatel Christoph Irniger (ročník 1979) má na kontě už pět autorských alb se svou kapelou Pilgrim, z toho čtyři na labelu Intakt, kde vydal též tři alba v triu. V kvartetu No Reduce hrál m.j. s americkým bubeníkem Nasheetem Waitsem, dále třeba s Davem Douglasem, Danem Weissem, Nilsem Wogramem nebo progrockovou kapelou Cowboys From Hell. Pilgrim se od druhého alba ustálil jako kvintet, v němž s kapelníkem a výhradním skladatelem hrají pianista Stefan Aeby, kytarista Dave Gisler, kontrabasista Raffaele Bossard a bubeník Michael Stulz.
CHRiSTOPH IRNiGER PiLGRiM: Ghost Cat
Album GHOST CAT (Intakt, 2o23) obsahuje ve 48 minutách šest skladeb výsostně současného jazzu, které od počátku vtahují do děje rafinovanými rytmy a stupňovaným napětím. Úvodní Marvel se odvíjí od rychlého swingu činelů a jednoduchého akordu klavíru, do nichž vstupuje Irnigerův tenorsaxofon s jímavou, jemnou a pomalou melodií, rozvíjenou figurami kontrabasu a zatím ještě čistých vyhrávek kytary. Rozjíždí se i piano, aby vše bez zádrhelů dojelo do závěrečné šesté minuty.
Druhá věc s názvem Seven Down Eight Up už je mnohem rafinovanější. Hned v úvodu nastíní piano a poté i saxofon klokotavé téma, s nímž si celý kvintet dále pohrává. Ve chvíli, kdy si melodii předávají hendrixovsky skřípavá Gislerova kytara a Aebyho piano, lze skoro mluvit o progresivním rocku, kterýžto dojem potvrzují komplikovaná metra a činelové eskapády Michiho Stulze, na nichž spočívá následná nápaditá improvizace ostatních členů kvinteta. Vše je přitom zcela přirozené a navýsost lahodné. V titulní Ghost Cat je tenorsaxofon tak jemný, že zpočátku skoro evokuje flétnu. Celá věc se odvíjí v pomalém tempu s dialogem kytary a kontrabasu, pianovým triem a návratem k pastorálnímu tématu.
Podobně jemně začíná i čtyřka s názvem Calling The Spirits, než se její melodie rozpadne do velmi vláčných rozhovorů všech nástrojů v různých kombinacích s volným rytmem krásně znějících činelů. V polovině dvanáctiminutové skladby se vše přiostří a dojde i na rockově bublavé kytarové sólo, aniž by se ztratila všudypřítomná melodičnost. Pak ale přijde takřka free kadence klavíru, která vyústí opět do tichého lyrického melodizování a dovede skladbu ke konci.
Předposlední Four States of Mind je celkově klidná až pastorální věc s jednoduchým témátkem a adekvátními chorusy klavíru a kytary. Zbývá závěrečná Walking with Dinosaurs, startující groovem rytmiky v takřka rockovém pomalém tempu, nad nímž se rozvíjejí rozhovory saxofonu, piana a mclaughlinovské kytary ve variacích propracovaného tématu. Na CD (nikoli v downloadu) pak po cca minutové pauze čeká ještě kratičký bonus.
Celá deska nezapře vliv progresivního rocku, s nímž mají někteří členové kvinteta též zkušenost, a poslouchá se od začátku do konce velmi příjemně, byť jí třeba nemusíte věnovat plnou pozornost. V opačném případě vás ale odmění intenzivním prožitkem z výsostně moderního, téměř akustického evropského jazzu.
SWiSS JAZZ ORCHESTRA & CHRiSTOPH IRNiGER: The Music Of Pilgrim
Na albu THE MUSIC OF PILGRIM (nWog Records, 2o22) se děje logicky něco velmi podobného s tím rozdílem, že materiál pochází ze čtyř předchozích alb Irnigerova kvinteta a předvádí ho Swiss Radio Orchestra s Christophem Irnigerem jako dirigentem a sólistou na tenorsaxofon. Barvy vytvářejí dechové sekce (5 saxofonů, 4 trubky a křídlovky a 4 trombóny, které jsou tu asi nejvýraznější), vibrafon a další nástroje. Příjemné poslouchání…
