Když 7. října loňského roku vystoupila v samém závěru boskovického festivalu Melomania vídeňská improvizátorka SYLVIA BRUCKNER, host klávesisty Jaroslava Šťastného alias Petera Grahama, jak o tom tady referuje kolega Michal Sýkora, byla to vpravdě událost! Byť si to pravděpodobně většina návštěvníků ani neuvědomila. Dlužím proto této výjimečné instrumentalistce alespoň malý portrét…
Sylvia Bruckner žije a pracuje v rakouské metropoli Vídni, kde se také 20. dubna 1951 narodila. V jejím životě byl rozhodující silný vztah k přírodě a autenticitě jako takové. Zpočátku tíhla k jazzu instinktivně, hrát na klavír začala jako samouk. Až později jazzové piano studovala, a to na Konservatoriu der Stadt Wien u Fritze Pauera. Při tom v roce 1998 získala svůj druhý diplom i v klasické hudbě (Universität Für Musik und Darstelende Kunst ve Vídni). Je tím pádem též výtečnou interpretkou soudobé komorní hudby.
Její hra se vyznačuje širokou paletou barev a výraziva, využívá celý nástroj, včetně jeho strun. Rozšiřuje tak tonalitu, doslova ji osvobozuje z pout, pracuje se zvukovými shluky, s novými harmonickými formami, s extrovertními hudebně-hereckými akcemi. Jejími hlavními stylistickými rysy je impulzivita, záliba v extrémních kontrastech, intenzita, totální hudební objetí. Opovrhuje klišé a obyčejnými zvuky, milionkrát již přežvýkanými.
Spolupracovala snad s každým, kdo ve světě avantgardního jazzu a volné improvizace něco znamená. V jejím portfoliu figurují kupříkladu Joëlle Léandre, Raymond Strid, John Butcher, Hamid Drake, John Ingle, Edith Lettner, Susanna Gartmayer, Didi Kern, Chris Kasprzyk, Thomas Berghammer, Willi Kellers či Wolfgang Reisinger.