Slovenský trumpetista, skladatel a lídr od pánaboha LUKÁŠ ORAVEC vydal se svým česko-slovenským kvartetem nové album. Tentokrát se slovutným americkým saxofonistou a pedagogem JERRYM BERGONZIM! Jmenuje se nadějně „Hope“ a vyšlo ve vlastní Oravcově režii.
Lukáš Oravec Quartet nenahrál s hvězdným saxofonistou z kolébky jazzu první album. Před Bergonzim to byli Bob Mintzer, Andy Middleton a Seamus Blake.
Jerry Bergonzi na sebe upozornil v sedmdesátých letech, kdy spolupracoval s Davem Brubeckem a několik let byl dokonce členem jeho legendárního kvarteta. Nyní ho jazzová kritika řadí mezi 100 nejlepších saxofonistů všech dob a je autorem nejznámějších jazzových etud na světě a dalších učebnic. Jeho diskografie čítá více než 50 nahrávek coby lídra a 200 alb jako sidemana. V jeho portfoliu figurují třeba Joe Lovano, Dave Liebman, John Scofield, Michael Brecker, Bob Berg, Tom Harrell či Steve Grossman.
Oravcovo kvarteto je kromě lídra s trubkou a křídlovkou složeno z předních osobností česko-slovenského jazzu: Alan Bartuš (klavír), Tomáš Baroš (kontrabas) a Marián Ševčík (bicí). Jsou to vskutku excelentní instrumentalisté! Rytmika hraje šťavnatě, bez těžké zadnice, v baladách citlivě, přesto plnokrevně, ba až živočišně. Baroš je tu zastoupen také autorsky; v jemné baladě „Michaela“, venované svojí ženě, vystřihne též nádherné, lyrické sólo, ve kterém ale nechybí milostná vášeň. Poté v miniatuře „Into“ (1:45) hraje zcela sám; jde o nabluesovělé krasosmutnění, jež hladí uši.
Páteří alba jsou skladby s dedikací, převážně jazzovým osobnostem, ale také rodinným příslušníkům. Kromě Barošovy ženy je tu zmíněna matka Lukáše Oravce, který jí věnoval titulní skladbu „Hope“. Ta plane latino vášní, rytmickým tepem umocněným bicími hostujícího Matheuse Jardima; tento původem brazilský bubeník a perkusista studoval jazzovou hru u Howarda Curtise v Grazu, od roku 2015 působí na vídeňské scéně. Zní tu elektrické piano; Alan Bartuš ho rozpálí přímo doběla! Tento pianista na albu ostatně válí s neobyčejnou vervou, improvizačním zápalem a fantazií; v ostatních osmi skladbách samozřejmě na klavír, který povyšuje doslova na královský nástroj. Jeho hra je vrstevnatá, v sólových chorusech si počíná nepředvídatelně, s proměnlivou razancí úhozů a melodičností, s neobyvyklými harmonickými a rytmickými postupy. Nutno dodat, že po nahrání alba odešel studovat do New Yorku, kde získal stipendium na Manhattan School Of Music. Na podzimním a zimním koncertním tour ho proto nahradil (a dle ohlasů výtečně) Klaudius Kováč…
Rozepisovat se o výkonech Oravce a Bergonziho by bylo nošením sov do Atén. Když posloucháte jejich unisono řízné či témrově barevné a mnohdy složité fráze a poté jejich sólové jízdy, neváháte ani na okamžik, že slyšíte opravdové mistry, kteří činí z jazzu vrcholnou formu hudebního umění!
Na albu ožívá duch pianisty McCoy Tynera v Bartušově hardbopově hutné kompozici „Passion Flame“, v Bergonziho skladbě „Zoning“ vzdávají aktéři hold saxofonistovi Georgemu Garzone, „Fresh Bop“ napsal Oravec na paměť Rostislava Fraše a v posmutnělé baladě „Temptation“ vzpomíná autor Bartuš na Kennyho Kirklanda. Album vrcholí Oravcovou kompozicí „Mood For Wood“, dedikovanou inovativnímu trumpetistovi Woodymu Shawovi (1944-89). Hutná a dynamicky proměnlivá hardbopovka je ozdobena sólovými chorusy, včetně bicích; absolutorium si zaslouží všichni protagonisté, ale klavírní sólo je přímo nadpozemské!
