Slovenský vibrafonista a skladatel Miro Herak, který žije v Nizozemí, je členem nového transkontinentálního kvinteta ATLANTIC ROAD TRIP. To vydalo v listopadu na značce Calligram Records debutové album „One“.
Miro Heraka jsem tu představil již před lety jako člena pozoruhodného a taktéž nadnárodního uskupení The Hague Ethnospheric Orchestra. Tento muzikant se setkal na půdě umělecké, vzdělávací a kulturní instituce Banff Center for the Arts v Kanadě (pod vedením slovutného Davea Douglase) s chicagským trumpetistou Chadem McCulloughem. Ti dva se stali přáteli a častými spoluhráči, kdy koncertovali po Belgii a Nizozemí s celou řadou projektů. Krátce před pandemií oslovili skotského altsaxofonistu Paula Towndrowa, také hráče na tradiční píšťaly a flétnu. Poté se přidali skotský bubeník Alyn Cosker a irský (ale od roku 2015 žijící v Glasgově) kontrabasista Conor Murray. Vzniklo tak kvinteto Atlantic Road Trip. Po odeznění pandemie v roce 2022 vyrazila pětice na turné po Velké Británii, Nizozemí a Belgii. A letos v červnu nahrála ve skotských studiích již zmíněný debut „One“. V říjnu pak kapela absolvovala své první americké turné…
Hudba na albu je jazzově rozmanitá, sycená navíc skotským a slovenským folklórem. Současný skotský a obecně britský jazz (a nejen ten) čerpá zhusta z tradiční lidové hudby. Zde budiž příkladem Towndrowova skladba „Pale Ale / Dr. Jones Never Saw It Coming“, moderní jazzovou estetikou metamorfovaný jig uzemněný bodhránem a s řetězem hardbopově emotivních sól trubky, flétny a vibrafonu. „White Cart Water“, v níž tentýž autor využil také folkový klenot „Cathcart“ z pera Phila Cunninghama, pro změnu zdůrazňuje jiskřivou průzračnost tradiční skotské hudby skrze cool jazz. Herak se zase ponořil do slovenských vod. V „Hore Haj, Dolu Haj“ na půdorysu tradičního odzemku propojil Slovensko se Skotskem, neboť téma nerovnosti mezi boháči a obyčejnými lidmi je stejné všude; propojil tak slovenské taneční rytmy se skotskou flétnou a současným jazzem. „Kopala Studienku, Pozerala Do Nej“ obsahuje motiv slovenské státní hymny; začíná jako jímavá balada, ale postupně ji kvinteto graduje až k erupci bicích právě v kontrastu k jemně načrtnuté melodii hymny.
Pak jsou na albu samozřejmě výsostně autorské kompozice. V úvodní hardbopovce „The Other Fulton Street“ McCullough rtuťovitým způsobem reflektuje stejnojmennou ulici v jeho domovském Chicagu i tu adoptovanou v Glasgow. V následující „Nightingale Island“ kvinteto úžasným způsobem pracuje s dynamikou a zaplňuje příznačně vulkanickými sólovými chorusy. „Auburn“ představuje neobyčejně křehkou, vskutku krásnou baladu, ačkoli téma konce světa z pera amerického sci-fi spisovatele H.Beama Pipera (1904-64) by sváděla spíše k nějaké třaskavé vypjatosti; jazzoví hudebníci ji ale pojali s pokorou. Skladba „Cacuvela“ (jde o název vesnice v Mozambiku) je proti tomu svižně a bezstarostně roztančená, v níž kvinteto uhání jako o život. Herakova autorská kompozice „Upside Down“, hold tvůrčí jazzové dvojici Ellington/Strayhorn, swingově pulsuje. Album vrcholí šťavnatou hardbopovkou „Dreams Of Matka“ se strhujícími sóly; Matka je mimochodem nádherný kaňon nedaleko makedonské metropole Skopje.
