Richard Galliano New York Tango Trio, 21. 11. 2023, Rudolfinum, Praha
Jméno tria samozřejmě odkazuje k albu New York Tango (1996) se stejnojmennou skladbou, ačkoliv to vzniklo v jiné sestavě, mimo jiné s Georgem Mrazem a americkým bubeníkem Alem Fosterem. Tentokrát akordeonista vytvořil kapelu s francouzskými spoluhráči, s gypsy-jazzovým kytaristou Adrienem Moignardem a jazzovým kontrabasistou Diegem Imbertem. Ovšem inspirativní koncepce spojení tanga s kosmopolitními jazzovými prvky i klasicizujícími postupy zůstala zachována.
Richard se zničehonic na pódiu objevil sám a rovnou spustil. Překvapil nejen Petra Pylypova (pořadatele), ale i osvětlovače. První skladbu tedy zahrál nečekaně za plného osvětlení sálu, ve stoje a sólo. Poté se na pódum přiřítil Petr, aby v rychlosti poděkoval sponzorům a koncert uvedl. Vtipná vsuvka hned do úvodu. Trio nás bere od tanga až po gypsy jazz a spoluhráči nechávají Richardovi plný prostor na předvedení jeho virtuozity. Adrien se také dostává k sólům a vše krásně šlape a odcejpá. Střídání nálad a krásné mezihry Richarda a Adriena zdobí celý koncert. Jako správný Francouz si Richard samozřejmě nedovolil promluvit jedinkrát anglicky, takže celý koncert uváděl výhradně po francouzsku. To mě mírně zklamalo, protože jsem mu opravdu nerozumněl. Po humorném úvodu vystoupení jsme měli štěstí ještě na další zábavný moment, když Adrienovi při doprovodu Diegova sóla vypadlo trsátko. Diváci jen tak nesměle zatleskali basovému sólu, tudíž je Adrien posunkem povzbudil, aby vyvolal pořádný aplaus a mezitím si pro trsátko stihl seskočit. A jak se mu hodilo, protože v sóle vypálil další bleskurychlé běhy, které by bez něj asi neměl šanci uhrát. Při potlesku si poté ještě vtipně oddychl, že to vše zvládl.
Když došlo na New York Tango, měli jsme tu čest s asi nejnadupanější věcí koncertu. Adrien opět jel jak fretka a ostatní nezaostávali. Tento výkon samozřejmě vzbudil patřičné emoce i u publika. Bohužel když uplynula pouhá hodina vystoupení, Richard a spol. se to již rozhodli zabalit. Nechali se samozřejmě ještě přemluvit ke dvěma přídavkům, v nichž ocitovali i Hey Jude od The Beatles, ale po hodince a čtvrt už opravdu bylo po koncertě. Hudebně moc příjemné vystoupení, ale i vzhledem k ceně vstupenek bych řekl, že nepřiměřeně krátké. Na závěr ještě Richard česky utrousil „děkujeme“, čímž si u mě šplhl za tu předchozí francouzštinu. Vydařený koncert, ale za mě mu chybělo ještě tak dvacet minutek navíc…
fotky: Barka Fabiánová