Dva osobití bardi vyprávějí s citem a nezaměnitelnou, povznášející melodikou příběhy o dávných bitvách králů s odbojnými šlechtici na březích řeky Senegal, zpívají písně se silným sociálním poselstvím i opěvují krásu a tradice africké domoviny. Malick Pathé Sow & Bao Sissoko se do Prahy vrátí 1. prosince 2023, vystoupí v holešovickém klubu Letka.
Vlastně bychom mohli letošní koncert dua označit za oslavu jistého výročí. Vždyť prvně u nás Malick Pathé Sow & Bao Sissoko jako duo vystoupili v rámci koncertní řady Jazz Meets World před deseti lety, v červnu 2013. Jenže ono je to trochu jinak. Malick s vlastní kapelou už prozkoumal zdejší „terén“ dříve. A členem oné kapely byl už tehdy, v pražském Paláci Akropolis v roce 2009, také Bao Sissoko. A ti dva se potkali v různých projektech samozřejmě ještě mnohem dříve. Do svojí doprovodné kapely je oba přizval i hvězdný senegalský zpěvák Baaba Maal. Senegalci z různých etnických skupin, kteří se sblížili také díky osudu emigrantů v Belgii, jsou dokonale sehraní. Podařilo se jim vytvořit unikátní, křišťálově průzračný a přitom plný sound, ve kterém Baova třepotavá mnohostrunná africká „harfa“ kora snivě dobarvuje Malickovu písničkářskou výpověď. Ve skladbách dua se potkávají africké melodické postupy i rytmická pestrost s evropskou „folkovou“ estetikou. Společná deska Aduna byla respektovaným britským deníkem The Guardian označena za „nejlepší exilovou africkou nahrávku roku 2012“.
Malick Pathé Sow (*1959, Ndioum), zpěvák, kytarista hráč na hoddu (západoafrickou „loutnu“ či chcete-li „bendžo“) z etnické skupiny Fulbů, je potomkem váženého rodu výrobců hudebních nástrojů a členů kasty laawbe. Což je vlastně fulbský výraz pro griota – v jedné osobě trubadúra, kronikáře a nositele ústních tradic, typicky i blízkého rádce panovníka. Prvně na sebe Malick upozornil jako člen skupiny Daade Lenol zpěváka Baaby Maala, můžeme ho slyšet třeba na desce Baayo (1991). Snadno by si žil jako žádaný sideman, nicméně Malickovy ambice byly vyšší. V roce 1995 se přestěhoval do Bruselu a začal pracovat na sólové kariéře s doprovodnou kapelou Welnere. Rád se přitom nechal ovlivňovat i funkem či reggae. Pod vlastním jménem publikoval Malick alba Danniyanke (1998), Diariyata (2001), Miin E Mah (2006) či mimořádně ceněný titul Maayo men (2008), na kterém se vrátil k akustické hudbě a hlubším africkým kořenům. Pravidelně koncertuje na prestižních festivalech i v klubech evropských zemích či v Malajsii a rád se vrací hrát i do Afriky, včetně vystoupení v Alžíru či Tanzanii.
Vedle svých projektů byl Malick členem nadnárodní (a také charitativní, s výdělky určenými na pomoc slepým dětem v Africe) kapely Blindnote, hrající originální fůzi world music s prvky hudby západoafrické, madagaskarské, turecké, mexické i lidové vlámské. Onen mix přitom nebyl nijak vykalkulován, ale dán prostě tím, že se v přirozené souhře setkali muzikanti z různých zemí a zněly hudební nástroje jako hoddu i turecký saz. Deska Blindnote figurovala v anketě „10 nejlepších alb world music 2011“ odborného britského časopisu Songlines.
Hráč na koru a zpěvák Bao Sissoko z etnické skupiny Mandinka pochází z dlouhého rodu griotů. A díky příslušnosti k této kastě tedy samozřejmě i z rodiny muzikantské. Umění hry na koru mu předal otec, který vystupoval v senegalském Národním baletu. Baova máma byla zpěvačka. Po zkušenostech u Baaby Maala a přesunu do Bruselu doprovázel řadu populárních evropských interpretů, například nizozemskou zpěvačku Leoni Jansen, vlámského písničkáře Frederika Sioena a spolupracoval i nadnárodně populárními belgickými kapelami Vaya Con Dios či Zap Mama. Nejbližší a nejtrvanlivější muzikantské partnerství ovšem navázal s Malickem.
Koncert je součástí koncertní série JAZZ MEETS WORLD.