Slovenský jazzový, crossoverový a klasický klarinetista a skladatel BRANISLAV DUGOVIČ vydal již čtvrté album; zove se zajímavě: „Everyday Afterwork Music“. Tentokrát jej realizoval jako digitální album a vinyl (LP) díky labelu Hlava XXII Nikolaje Nikitina a Ľuboše Šrámka.
Branislav Dugovič je známý z nejrůznějších projektů, včetně působení ve VENI Ensemble, souboru zaměřeného na soudobou vážnou hudbu, a v kapele Jany Kirschner. Jeho předchozí autorské album „Bang Bang Boogie Boogie“ (vydal Real Music House) zvolila veřejnost ve slovenských cenách Esprit jako Album roku 2021. Na novince s Dugovičem (klarinet, basklarinet a kytara) hrají dva pozoruhodní instrumentalisté: Veronika Vitázková-Simonsen, hráčka na altovou flétnu a tradiční dřevěné dechové nástroje (včetně fujary), pohybující se především na poli vážné hudby, a rakouský hráč na niněru Matthias Loibner, znalec staré hudby. Zrodila se tak hudba v meditativním hávu, ovlivněná nejen jazzem, ale ještě výrazněji world music. Autor se odkazuje k legendárnímu klarinetistovi Tonymu Scottovi a jeho přelomovému albu „Music For Zen Meditation“ z roku 1965. Dugoviče přitahovala právě ona akustická, meditativní atmosféra a užití mimoevropských nástrojů.
Název alba „Everyday Afterwork Music“ naznačuje, že se jedná o hudbu po každodenní práci. Sedm kompozic, jež se vyznačují převážně pomalým tempem, svými názvy mapují rozpoložení člověka, který přijde unaven z práce domů a touží po odpočinku. Poslech tohoto alba by mu měl zároveň pomoci.
A tak ho úvodní track nabádá, aby se nejdříve svalil na gauč a přestal vnímat čas („I Fall On the Couch and Stop Naticing the Time“). Skladba má zároveň nejdelší stopáž – 15:18. Jímavá i naříkající niněra, klarinet hrající lahodnou melodii, dýchavičná a posléze lkavá flétna, podmalba basklarinetem, poté etnický zvuk flétny, to vše zklidňuje až omamuje. Člověk se najednou přistihne, že se dívá do blba („I´m Staring Into a Crazybox“), přičemž kolem něj se tetelí orientálně znějící klarinet a hluboký drone niněry. Trochu se probere („I Recover a bit“), neboť niněra zakvílí a zachrčí, aby pak vytvořila rytmus, nad nímž zní melodicky projasněný klarinet. Zrak padne na telefon („I Notice the Phone“), což člověka rozradostní, začne se cítit rozpustile, rozverně; hudba pulsuje, skotačí, ale vše se v závěru vytratí…. protože přijde čas pro vědomou meditaci („I Meditate“), kdy klarinetový ponor k niněrovému dnu pozvedne ke slunci asijsky kolorovaná flétna. Člověk si náhle uvědomí, že má hlad. Jenže: vařit nebo objednat? Skladba „Cook Or Order?“ mimochodem vyšla jako první, v podobě singlu. Je to pozoruhodná postmoderní hříčka, v níž zobcová flétna a basklarinet melodicky i rytmicky evokují typicky westernovou hudbu. (Tedy já to tam fakt slyším!) Album pak zakončuje zcela logicky zvolání „…a život jde dál“ („And Life Goes On“), a to skrzevá výtečné fujarové sólo…
Vskutku svěže neotřelé album!