Pět let připravovala autorské debutové album původem peruánská zpěvačka a skladatelka MARIA ALEJANDRA QUINTANILLA. Nakonec vyšlo v digitální formě na značce W&J Productions, jež v New Yorku spoluzaložila, a dostalo titul „Irrefragible Laws“.
Maria Alejandra Quintanilla se sice narodila v Peru, ale vyrůstala v Los Angeles a nyní žije v New Yorku. Absorbovala široké spektrum hudebních stylů, improvizace a experimentů. Spolupracuje s multižánrovým istrumentalistou Renatem Dizem, se kterým založila již zmíněnou nahrávací společnost W&J Productions, a který účinkuje i na jejím sólovém debutu. Pianista a zvukový umělec Renato Diz je původem Portugalec, v roce 2004 se stal soukromým studentem improvizátora Carlose Azavedy, o dva roky později začal studovat jazz na vysoké škole. V roce 2011 se přestěhoval do New Yorku, aby zde studoval na University Master of Music, kde mu byli pedagogy např. Ralph Alessi, Jean-Michel Pilc a Tony Moreno v jazzu a v oboru klasický/postmoderní klavír Marilyn Nonken a José Ramón Mendez. Od té doby se podílel na třech desítkách alb, přičemž v jeho portfoliu figurují taková jména jako třeba Ari Hoenig, Gerald Cleaver, Miguel Zénon, Gilad Hekselman, Roy Hargrove či Steve Turre. Quintanilla a Diz pak společně nahráli dvě alba. „Distance Chemistry“ (2016) je živá nahrávka spontánních i tématických improvizací (např. standardů). „Breathing Taiwan“ (2017) obsahuje komponované a improvizované kompozice, jež vyprávějí starobylé mýtické příběhy z Tchaj-wanu; hraje tu ještě mezinárodně uznávaná Sayun Chang s tradičními perkusivními nástroji. Na sólovém projektu Quintanilly „Irrefragible Laws“ hraje Diz tentokrát umírněně, vše podřizuje lídryni, přičemž její písně umocňuje většinou minimalistickým klavírním doprovodem, jemnou elektronikou a terénními nahrávkami.
Do alba vtiskla autorka plně sebe samu. Písně jsou vesměs intimní, mnohdy křehké, o to však upřímnější, takže se mění v silné výpovědi. (Album mimochodem doprovází umělecky zpracovaná kniha, plná lyrických impulsů, osobních zpovědí a zážitků.) Rozšířené vokální techniky, spojení akustické a elektronické hudby (klavír, syntezátor a elektronika v režii Dize), prvky musique concrète, neobvykle znějící perkuse (v režii zpěvačky), mluvená poezie a vliv soudobé vážné hudby a impresivního jazzu činí z této kolekce jedenácti písní dílo mnohovrstevnaté, otevřeně asociativní a navýsost upřímné.
Album otevírá titulní „Irrefragible Laws“, v níž hraje hlavní roli vokální ekvilibristika coby paleta emocí; perkusivní linka a terénní zvuky pak umocňují evokaci jakési prahudby. A pak už znějí písně zpívané sytým a emotivně proměnlivým hlasem širokého rejstříku; zpěvačka si je jistá v každé poloze, výtečně artikuluje a frázuje. Skvělá je teskná balada „Scenes From A Marriage“ založená na minimalistickém klavírním doprovodu, brutálně narušovaném výbuchy elektronické špíny; čiší z toho samota, smutek, ústící v závěru do industriálního zvuku. „Grandfather“ je sycen gospelově ladeným zpěvem a´capella, postupně vrstveném dalšími hlasy v kontrapunktu. V „Revelry“ hraje klavír dvě minimalistické linky a jímavý zpěv se pozvolna mění ve vášeň. „Shade of White“ začíná jako ta nejkřehčí balada, aby pak skončila v erupci emocí. V písni „The Seed“ se pianista vzepne k nejbohatšímu doprovodu, za který by se nemusel stydět žádný věhlasný jazzman. „Crumble“ se rozvolněnou formou a užitím výrazných konkrétních zvuků (včetně trhání) blíží nejvíce soudobé hudbě. „The Rest Is Noise“ působí posluchačovo vzrušení sugestivním spojením recitace a velkoměstských zvuků, včetně demonstrace, jejíž bouřlivá halasnost se repetetivním pojetím mění v cosi jako náruživé ovace. Rozdíl se stírá…
Album uzavírá přece jenom cituplná píseň, nasoulovělá, milostná, s erotickými jemnůstkami, umocněná pak dvěma hlasy, z nichž jeden i recituje… „Miluješ moje pihy…“
Miluju tvoje písně, Mario Alejandro!
