V pátek 10. 11. 2023 do Jazz Docku dorazilo trio již naprosto legendárního kytaristy Johna Scofielda. Dvouhodinový koncert bez přestávky odehrál se svými spoluhráči Billem Stewartem (bicí) a Vincentem Archerem (kontrabas). Hned v úvodní klasice Blue Monk trio pěkně swinguje a vypadá to, že se John dostal do „zóny“ hned od začátku. Sice se mi zdálo, že kytara byla zbytečně moc nahlas, ale vzhledem k tomu, že měli vlastního zvukaře, tak to byl zřejmě záměr. Na pódiu nebyl zvuk taktéž ideální, protože se John na tento fakt dlouho snažil upozornit mistra zvuku, ale přes zástup lidí ve skutečně vyprodaném Jazz Docku se mu to nedařilo. V country načichlé scofieldovce Mo Green jsme se přenesli na aktuální album Uncle John’s Band. Pokračujeme Johnovým sólo úvodem k baladě, ke kterému se přidal Bill s metličkami. Jemnější skladba se z balady pěkně rozjela při dalším kytarovém sóle vznášejícím se nad kráčející basou a závěr skladby byl zajímavě dohraný s neustálým zrychlováním.
Nothing is Forever je dalším kouskem představeným z nové desky a v energickém sóle se John vzepne k parádnímu výkonu, až se zvedá ze stoličky. Na albu zůstaneme i ve swingující Ray’s Idea, která připraví půdu pro vrcholné číslo večera, cover Mr. Tambourine Man od Boba Dylana. Zastřenější elektrický zvuk kytary Johnovi moc sluší a tuhle jeho melodickou polohu mám asi nejradši. Ve Stairway to the Stars opět okusíme intimnější polohu a máme možnost si vychutnat Johnovu procítěnou hru. TV Band zase hezky šlape a patří k těm živějším věcem, což způsobí vzedmutí vlny energie v klubu a také větší odezvu publika. Je vidět, že Johnova hra má pořád slušné koule, když se rozpálí. Kdyby takhle jel celý koncert, vůbec bych se nezlobil, protože mi místy vystoupení přišlo trošičku ospalé. Závěrečný přídavek Ida Lupino od Carly Bley dal ještě vzpomenout na tuto geniální umělkyni, která nás nedávno opustila. Poté jsme již mohli vyrazit do hajan…
Fotky: Sandra Sedlecká