Ve středu 8. listopadu 2023 zažil Jazz Dock asi nejprestižnější koncert letošní sezóny! V rámci festivalu Jazz On5 totiž dorazili Kurt Elling (zpěv), Charlie Hunter (kytara), Marcus Finnie (bicí) a Julius Rodriguez (klávesy) se svým projektem SuperBlue a zcela vyprodaný klub nadchli…
Hned od začátku mělo vystoupení parádní koule a Kurt byl ve famózní formě. Jeho neuvěřitelné charisma jsem obdivoval již před 2 lety, když vystoupil s Jazz Dock orchestra, a nic mu z něj neubylo, ba si troufám tvrdit, že spíše naopak přibylo. Hned v úvodním songu zaimitoval saxofonové sólo a bylo našlápnuto k jednomu z nejlepších koncertů, co jsem letos v Jazz Docku měl tu čest vidět a slyšet! Sticking to my guns je našláplejší funky věc uhánějící kupředu, ve které se poprvé výrazněji připomenul Julius na Rhodes, pak kapela zvolnila přechodem do kytarové vyhrávky, na kterou navázala kanonáda bicích. A zase rozjeli šlapavé tempo songu, aby mohl ještě excelovat Kurt. Naughty Number Nine vtipně uvádí průpovídkami o matematice, dá se do počítání, až se dostane k devítce a začne samotný song s vtipným textem, který naživo vyzněl výborně. V úvodu Manic Panic Epiphanic vypráví, jak projekt za covidu vznikl a přidává vtipnou vsuvku s vrtěním zadkem. Krásná groovy věcička se tak povaluje klubem a Kurtovi strašně sedí. Také přichází na řadu ten moment, kdy se snaží rozezpívat publikum. Daří se mu to skvěle, aniž by to bylo otravné či trapné. Celý klub zpívá s ním a vrtí se do rytmu. V půlce se přehoupnou do No Woman, No Cry, a když se zas vrátí do songu, vyvrcholí vkusným bubenickým sólem Marcuse, které neustále drží rytmus a obejde se bez přehnané exhibice.
Do druhého setu nás Charlie uvedl sólem následovaným Only The Lonely Woman s překotným rytmem. Skladba na chvíli utichne a Kurt zpívá jen s bicími a dopřává nám další extatický moment. Endless Lawns od Carly Bley připomene její nedávný odchod. Krásná balada s nádherým procítěným klávesovým sólem a závěr se zvrtne do naprosté vokální exhibice světové extratřídy. Kurt opět dokazuje, že v tom co dělá, nemá absolutně konkurenci. Ukazuje nám svůj rozsah a bravuru v plné kráse a publikum reaguje nadšeným vřískotem. Další je funky pecička na odlehčení, kde zase dostává prostor Charlie, aby blíže představil svou nesmírně versatilní hru na hybridní kytaru, kdy současně hraje basové linky, akordy a melodie. Při jeho funky sóle Jazz Dock div nezvedl kotvy. Aby toho nebylo málo, iniciativu přebírá Kurt a ve svém dialogu s Marcusem dovádí koncert k (ještě) předčasnému vrcholu. Jejich pětiminutová interakce vedla k další vlně nadšení v publiku. Samozřejmě si za to vysloužili ovace ve stoje…
Přídavek Lonely Avenue navodil bluesovou atmosféru a Charlie si opět střihl parádní sólo. Jeho dialog s Kurtem byl tím skutečným vrcholem večera. Kurt mu nahazoval linky, které se Charlie snažil zahrát. A závěrečná Kurtova imitace opilce při návratu domů z baru byla pomyslnou třešničkou na dortu. Fantazie, prostě nádhera. Když přijede král, nezbývá než klaněti se…
Fotky: Jakub Macháček