O čem bude letošní návštěva fenomenálního akordeonisty napovídá už název projektu, Richard Galliano New York Tango Trio. Jméno tria samozřejmě odkazuje k albu New York Tango (1996) se stejnojmennou skladbou, ačkoliv to vzniklo v jiné sestavě, mimo jiné s Georgem Mrazem a americkým bubeníkem Alem Fosterem. Tentokrát akordeonista vytvořil kapelu s francouzskými spoluhráči, s gypsy-jazzovým kytaristou Adrienem Moignardem (*1985, na kontě má několik alb pod vlastním jménem) a jazzovým kontrabasistou Diegem Imbertem (*1966, též Archie Shepp, Frédéric Schlick či Ro Gebhardt). Ovšem inspirativní koncepce spojení tanga s kosmopolitními jazzovými prvky i klasicizujícími postupy zůstala zachována.
Richard Galliano je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších hráčů na akordeon současnosti. Nástrojový kolega Yasuhiro Kobayashi, známý mj. spoluprací s Björk, o něm prohlásil: „Richard Galliano změnil směr historie akordeonu. Nyní můžeme mluvit o éře před a po Gallianim.“ Vnímání akordeonu odbornou i laickou veřejností změnil Guilliano zcela vědomě. „Mým největším přáním vždy bylo získat tomuto nástroji důstojné místo. Nespravedlivě je označován za ‚piano chudých‘, ale já se snažím hrát na akordeon jako na Steinway s kšandami,“ vyjádřil se vtipně.
Budoucí virtuóz přišel na svět 12. prosince 1950 v Cannes a akordeon slýchal od prvních okamžiků života. Jeho původem italský tatínek byl totiž hráčem na tento nástroj. Richard začal s výukou jako čtyřletý. Později vystudoval vedle „tahací harmoniky“ i trombon, harmonii a kontrapunkt na Hudební akademii v Nice. Začínal samozřejmě s klasikou, jenže když mu bylo čtrnáct, prodělal osudovou změnu a zamiloval se do jazzu. „Mohly za to desky trumpetisty Clifforda Browna. Začal jsem kopírovat jeho chorusy, okouzlen jeho tónem a energičností, jeho frázováním nad bouřícími bicími Maxe Roache,“ vzpomíná hudebník na okamžik okouzlení. Nechápal prý tehdy, jak je možné, že se nádherné dobrodružství jménem jazz dosud konalo bez přispění akordeonu. A rozhodl se to změnit. V šedesátých letech Galliano díky svému originálním zaměření zvítězil v několika mezinárodních interpretačních soutěžích. První významné angažmá mu nabídl jako akordeonistovi i pianistovi francouzský jazzový zpěvák Claude Nougaro, se kterým vydával alba od roku 1977. Následovala spolupráce s izraelským kolegou Yehudou Oppenheimerem i jazzovými velikány jako Chet Baker (album Salsamba, 1981), Ron Carter (album Panamanhattan, 1991), Wynton Marsalis (From Billie Holiday To Edith Piaf – Live in Marciac, 2010), Jan Garbarek či Toots Thielemans. A také se samotným Ástorem Piazzollou (album Famille d’artistes, 1989). Na desku Passion World (2015) si ho přizval Kurt Elling.
Tangovému repertoáru se Galliano také věnuje poctivě a dlouhodobě. Jak coby interpret, tak i autor vlastních kompozic. Vedle již zmíněného alba New York Tango stačí připomenout desky Ballet Tango (1992) a Piazzolla Forever (2003), na kterých Galliano interpretuje skladby Ástora Piazzolly. Nebo nahrávku Tango Live Forever (2012) s polskou Sinfonií Baltica, kde vedle Piazzollových kusů Galliano provedl i svůj autorský Opale Concerto. Zachycen už byl i repertoár současnější podoby New York Tango Tria, ovšem ještě v obsazení s kytaristou a cellistou Sébastienem Giniauxem. V rámci série Swiss Radio Days vyšel na labelu TCB The Montreux Jazz záznam koncertu ze švýcarského Cully v roce 2022.
Richard Galliano má také silné vazby k Česku. Vystupoval u nás například i s Filharmonií Brno. S Pražským smyčcovým kvartetem natočil album Tribute To Michel Legrand (2019) na pomezí latin jazzu a klasiky. A jeho poslední, letošní titul Madreperla vznikl ve spolupráci s Jihočeskou filharmonií. Je dobrou zprávou, že se k nám vrací i s aktuální sestavou tangového tria.
Koncert je součástí koncertní série Jazz Meets World.
SOUTĚŽNÍ OTÁZKA:
Jak se jmenuje aktuální album Richarda Galliana, které vzniklo ve spolupráci s Jihočeskou filharmonií.
Odpovědi zasílejte pomocí soutěžního formuláře do 15. 11. Výherce budeme kontaktovat e-mailem.