Počátkem října vyšlo další album brněnské experimentálně-improvizační party krotitelů hudby DIVERGENT CONNECTIONS ORCHESTRA mága s taktovkou a tenorsaxem Pavla Zlámala; zove se příznačně „Transcend“. Digitální nahrávka koluje prostorem také jako MC (kazeta) v limitovaném počtu 300 kusů; vydavatelem je internetová podcastová platforma Radio Ponava ve spolupráci s labelem [dinn is not noise] Tomáše Vtípila.
Tři roky po skvělém opusu „Scores“, vydaném pražským labelem Polí5, se objevilo 120 minut naprosto neuvěřitelné hudby, vzniklé ze čtyř hodin koncertního večírku řízené improvizace vloni v srpnu na venkovním pódiu Ponava Café v rámci festivalu Maraton hudby Brno. Na webu Rádia Ponava je pak k poslechu nejen elektronická podoba zmíněného koncertu, ale také podcast Afterparty, v němž moderátoři zpovídají kapelníka Pavla Zlámala a zahraniční hosty nahrávky, trumpetistu Barta Marise (mj. Spinifex) a bubeníka Giovanniho Barcellu (oba z Belgie).
V „Transcend“ tedy hrají a zpívají:
Pavel Zlámal – dirigent, tenor saxofon, Vojtěch Šembera – baryton vokál, Michal Indrák – elektronika, Edgar Mojdl – flétny, Šimon Pavlík – trombón, Radim Hanousek – soprán saxofon, Petr Toman – vokál, perkuse, David Danel – housle, Jaroslav Šťastný – Roland V-Combo VR-09, Martin Konvička – Roland FP-30, Weltmeister bass, Petr Kovařík – baskytara, Jan Navrátil – el.kytara, Vojtěch Vaida – bicí, Jan Nepodal – bicí, Mehdi Zejnulahu – turntables a speciální hosté Bart Maris – trubka a Giovanni Barcella – bicí.
O takové hudbě, v níž se dadaisticky či surrealisticky a vůbec mimo běžné lidské chápání mísí funk, free jazz, italská opera atd. etc., se dá obtížně psát. Jako recenzent mohu skončit konstatováním, že se mně to líbí, a to hodně, ba jsem nadšen a volám: Bravo! Nemusím se zaobírat nějakým kritickým rozborem, odvoláváním se na odkazy a sumu vlastních znalostí získaných studiem a poslechem. Notná dávka nadsázky a totálního úletu, který je na rozdíl od toho politického a společenského osvobozující a posilující, se vzpírá jakémukoli suchopárnému, vážně míněnému slovíčkaření. Ale přesto se to pokusím nějak pojmout. Dělal jsem si při poslechu postupně spontánní poznámky. A tak se o ně podělím, doufaje v co nejbarvitější obraz takové hudby.
Part One (MC – strana A): změť, obrovská energie, vyloupne se trubka, free jazz! Jízda! Taky funky rytmus, strhující sóla! Proniká jakési tango. A ejhle, noise! Industriál! Splašená rytmika! Dadaismus! Přemítavé, do toho pseudooperní zpěv. Klavírní preludium. Ach, ty roztodivnosti! Chvílemi to evokuje Franka Zappu! Dravá sopránka, vzlétne flétna, nevídané předivo, hutnost, hustota, recitace, surreálné zvuky a hlasy, elektronická špína. Rytmus se napřímí, tlak! Skoro bigbandové sazby. Tkanivo el.piana, elektronické ztvrdnutí. Bludičkové hlasy. Také exploatační horor! Následuje hiphopový rytmus a sólo houslí, pak spočinutí, lyrické objetí. Malba, vokalizování plus housle, flétna = skoro ECM sound! Vpadne řízné fusion, kytarové sólo! Polyrytmika, davisovská trubka. Ztišení. Noisové poryvy. Italský zpěv. Sólo bicích plus perkuse, Afrika! Dechy, pohoda, roztančenost. Strhující, dravé sólo trubky!
Poslech zde: https://ponava.radio/lp/245
Part Two (MC – strana B): dechařská divočina! Free jazz! Karibská příchuť, tenorsax sólo. Přidá se trubka, spodek se zahušťuje. Nechybí varhanní mystérium. Minimalismus. Záseky žesťů. Šperkování. Hutnost, dole to klokotá. Sólo housle. Noir nálada. Housle na kvazifolklórní notečku osamí. Intimní piano. Poté brutální znásilňování houslí. Drsnoucí a houstnoucí rytmická linka. Elektronické rýpání. Saxofonové sólo a operní zpěv. Hiphopový proud plus trombónové sólo. Opět free jazz. Minimalistické zlyričtění. Ambient a operní recitativ, evokuje to Atticu od Frederica Rzewského. A pak nářez! Kytarový hluk plus brunátný free jazz! Střídá jej strojová repetice. Poté polyrytmy a vrstevnatost. Zurčí to. Dadaisticky znějící recitace v italštině, minimalismus. Ansámblová gradace! V závěru rytmické kouzlení, posléze varhanní a smyčcový ponor.
