Jazzrocková Bohemia a její archivní nahrávky

Tomáš Padevět 2023

Total time: 56:46 + 43:37

Pětice Bohemia byla v době svého vzniku v roce 1975 bezpochyby českou superskupinu. Sešli se v ní totiž dva členové Flamenga z období alba Kuře v hodinkách – saxofonista a flétnista Jan Kubík a baskytarista Vladimír Guma Kulhánek (oba mezitím prošli orchestrem divadla Semafor) plus dva členové Blue Effectu – klávesista a zpěvák Lešek Semelka a kytarista (v předchozím působišti ovšem obsluhující baskytaru) Josef Kůstka. Posledním do party byl nadlouho bubeník Pavel Frištenský.

Záměrem kapely zpočátku bylo hrát úderné rockové písně v duchu Kuřete v hodinkách, což na chronologicky ražené kolekci dokumentují hlavně první dvě skladby z Kubíkova pera. Ticho i takřka hardrockový kus Nádraží bylo mým domovem s expresivním Semelkovým zpěvem jsou zároveň asi nejhodnotnějšími položkami kompletu pro ty, kdo už znají 8 skladeb, vydaných původně na čtyřech singlech (zbylých šest kusů bylo dosud skryto v archivu Českého rozhlasu). Kytaristou v nich ale není Kůstka, který nevydržel situaci s nedostatečnými možnostmi koncertování a tím i obživy a odešel k Neckářovým Bacilům. Nejdříve ho nahradil do té doby neznámý Andrej Horváth (později byl členem Vargova Collegia Musica), kterého můžete slyšet v prvních třech nahrávkách z počátku roku 1976. Novým kytaristou se pak stal tehdy 21-letý Michal Pavlíček z kapely Expanze, který svou mclaughlinovskou hrou posouval výraz Bohemie stále víc k jazzrocku a záhy se začal prosazovat i autorsky.

Fůzování rocku s jazzem tu probíhá na rytmické i harmonické úrovni vcelku osobitě při srovnání s jinými domácími soubory toho žánru (tedy hlavně Jazz Q, Energit a Impuls), ale i se světovými veličinami typu Mahavishnu Orchestra, Return To Forever, Herbie Hancock či britskými průkopníky Nucleus a Soft Machine. Počáteční rockové průraznosti ale postupně postupně ubývá a některé ze sedmi zpívaných skladeb na prvním disku (jmenovitě Co mi brání a Přístav žíznících), převážně dříve vydaných na singlech, už dokonce chytají i nastupující disco vlnu. Nejlepší z nich tak zůstává Semelkova balada Vína křídel s textem Pavla Vrby a lahůdkovou Pavlíčkovou kytarou. Lešek ji ostatně krátce hrál i s M. Efektem, kam se po natočení jediného alba Bohemie koncem roku 1977 vrátil, jelikož mu vývoj kapely jaksi nekonvenoval. Vina křídel je zároveň jedinou skladbou z této kolekce, ve které neuslyšíte Jana Kubíka, jehož místy zajimavě elektrifikovaný tenorsaxofon, klarinet a flétna jsou patrně nejvýživnějším a rozhodně nejjazzovějším prvkem v tvorbě Bohemie.

Ze sedmi zpěvných a náladových, místy i dramatických instrumentálek, které tvoří zbytek prvního CD, mírně vyčnívají poslední dvě Pavlíčkovy singlové skladby King Gong a U studánky z jara 1978, v nichž už elektrické piano Leška Semelky nahradil Jan Hála se stejným nástrojem a syntezátory (a autorským přispěním), zatímco Frištenského za bicími vystřídal Pavel Trnavský. Navíc přibyl perkusista Jiří Tomek. V  přechodové sestavě ještě se Semelkou i Hálou, Trnavským a hostujícím Michaelem Kocábem (elektrické a akustické piano) mezitím vzniklo jediné album Bohemie, ambiciozní Zrnko písku o pěti dlouhých zpívaných skladbách.

Rozhlasový koncertní záznam z Pražských jazzových dnů v dubnu 1977 (opět s Kocábem v roli hosta), který tvoří převážnou část druhého CD, obsahuje dvě písně z tehdy ještě nenatočeného alba plus dvě další povedené a dříve nevydané Pavlíčkovy instrumentálky. Nahrávka však trpí zvukovou nevyvážeností (např. baskytara je téměř nezřetelná), kterou nezachránil ani mastering. Ten je bohužel proveden ledabyle i v případě studiového disku. Závěrečná Hálova skladba Po funuse veselka z Bratislavských jazzových dnů v prosinci 1977 je pak zvukově úplně nejhorší, přestože už byla vydána slovenským Opusem na dvojLP Bratislavské džezové dni 1977.

Pozitivním prvkem je na tomto archivním dvojalbu rozhodně pečlivý a informativní sleevenote z pera editora Jaroslava Riedela a celkově je kolekce vítaným počinem pro všechny příznivce českého jazzrocku a progresivní hudby 70. let. Škoda jen, že Supraphon odmítl vydavateli poskytnout licenci na Zrnko písku, protože jinak bychom měli kompletní zaznamenanou tvorbu Bohemie k dispozici pohromadě.