DÚO RANAS (Argentina) – 30. 10. 2023 19:30 | Chodovská tvrz
Argentinské mistry tanga Dúo Ranas si Praha zamilovala. Aby uspokojili zdejší příznivce, vrátí se ani ne rok po předchozím vystoupení a 30. října 2023 zahrají v Chodovské tvrzi, v prostředí jako stvořeném pro jejich temperamentní i sentimentální hudbu.
Pány Leandra Schnaidera (bandoneon) a Pabla Schiaffina (piano), společně vystupující už od roku 2005, kdy zahájili formativní tříleté angažmá v legendárním Café Tortoni v Buenos Aires, nemusíme příliš představovat. Vždyť do české metropole poprvé zavítali v roce 2011 a zahrají tu už po sedmé. Leandro navíc v Praze doprovázel i zpěváka Daniela Melinga. A pokud se nebudeme omezovat jen na ČR, současné turné označuje duo za svoje 29. evropské!
Časté koncertování ovšem neznamená, že máme Dúo Ranas přečtené. Vždy překvapí a potěší plynulými přechody mezi vášní tanga a sofistikovaným, klasikou poučeným, virtuózním přednesem. Nebo střídáním proslavených tang Astora Piazzolly (1921-1992), Carlose Marcucciho (1903-1957), Ángela Villolda (1861-1919) nebo Vicenta Greca (1988-1924) a zcela nových, vlastních kompozic. Svoje poslední, čtvrté album Tata (2020) už u nás Dúo Ranas sice představilo, rozhodně se však neoposlouchá.
WALID BEN SELIM – Here and Now (Maroko/Francie) – 1. 11. 2023 19:30 | Divadelní klub Letka
Walid Ben Selim a Marie-Marguerite Cano přizvou publikum k tichému rozjímání. Smírné prolínání spirituálních cest východu a západu, třeba tak bychom mohli označit setkání marockého zpěváka Walida Ben Selima a francouzské harfenice Marie-Marguerite Cano. Zpívanou súfijskou poesií, rozprostřenou na klasicizujícím hudebním koberci, promění duo 1. listopadu 2023 pražský klub Letka v místo kontemplace.
Duchovní poesie dávných súfijských básníků, pokorných, tolerantních a láskyplných mystiků orientu, má nejen nadčasovou, ale také celoplanetární platnost. Snadno se tak může stát i základem soudobého, široce sdělného písňového cyklu. Zvláště v podání tak citlivých hudebníků jako jsou Walid Ben Selim a Marie-Marguerite Cano.
Walid Ben Selim není „jen“ technicky brilantním pěvcem. On především rozumí všemu, co zpívá. Sám sebe označuje za „zpěváka – humanistu, milovníka poesie a skladatele mnoha různých forem“. I svůj životopis začíná básnicky: „Narodil jsem se jednoho zářijového večera roku 1984 v Casablance, ve staré medíně, mezi obchodním přístavem a rybím trhem…“
Na výchovu talentovaného chlapce dohlížela chápavá matka, právnička, věnující se práci pro chudé a tzv. sociálním kausám. Brzy poznala, že Walidova láska k muzice není jenom dětským okouzlením, ale známkou ohromného potenciálu, a zapsala teprve šestiletého chlapce na Casablanskou konzervatoř. Nespletla se. Koncem 90. let se Walid stal jedním ze zakladatelů a hybatelů hnutí mladých umělců Nayda (což v marocké arabštině znamená „stoupat vzhůru“, ale také „jít na večírek“), které po letech potlačování svobodného uměleckého projevu a jeho světských aspektů představovalo v Maroku doslova revoluci. V hudbě to znamenalo vycházet z kořenů, ale svobodně a nekonzervativně oživovat tradiční žánry Maghrebu fúzováním s globálními vlivy.
V roce 2002 odešel Walid z Maroka do Francie, aby se věnoval dalším studiím. Jeho cesta za poznáním tu však zdaleka nekončila. V roce 2010 dostal pozvánku ke tvůrčímu pobytu od Gowri Art Institute v indickém státě Kérala. Právě zde objevil verše dávných básníků jako Abú al-Alá al-Ma’arrí (žil na přelomu 10. a 11. století a svými nadčasovými verši kritizoval náboženský dogmatismus, volal po sociální spravedlnosti a také jako vegan horoval za práva zvířat) a Al-Halládž (súfijský mistr z přelomu 9. a 10. století původem z íránského Farsu, považovaný ta prvního súfijského mučedníka) a naprosto jim propadl. Pod dojmem svých indických zkušeností pak ve Francii založil projekt N3rdistan, kombinující etnickou hudbu s elektronikou a poesií. S N3rdistan vydal v roce 2019 eponymní album a odehrál více než dvě stovky představení po celém světě, včetně prestižních jazzových a world music festivalů. Paralelně začal komponovat také hudbu k filmům a filmových dokumentům. Koncertoval například s Opéra Orchestre National Montpellier či Miami Symphony.
Možná nejlépe ale vynikne Walidův hlas a ponor do poesie (vedle veršů starých súfijských mistrů se věnuje také zhudebněným básním moderního palestinského spisovatele Mahmouda Darwishe, 1942-2008) při komorních produkcích jen s doprovodem harfy.
Francouzská harfenice Marie-Marguerite Cano, známá také doprovodem pěvkyně Marie Trezanini nebo z klasického ansámblu Trio Canopée, je pro Walida ideální citlivou partnerkou. Už jako jedenáctiletá získala cenu v Národním konkursu, pořádaném Francouzským rozhlasem. Absolvovala Conservatoire à rayonnement régional de Montpellier. Vedle hudebního vzdělání má ovšem universitní diplom z klinické psychologie a psychoanalýzy, což ji předurčilo také ke studiu muzikoterapie. Před praxí psycholožky ale nakonec dala přednost první lásce, hudbě.
FOLKADU (Izrael/Německo) – 2. 11. 2023 19:30 | Divadlo Dobeška
Folkadu zvou na dobrodružnou cestu židovskou hudbou a jazyky. Izraelsko-německé trio Folkadu ve svém repertoáru přesvědčivě spojuje muziku sefardských i aškenázských Židů, písně zpívané v ladino, jidiš i hebrejštině, skladby důvěrně známé i opomíjené a zapomenuté. Nejde ovšem o žádný „výchovný koncert“, dojem z vystoupení tria bývá okouzlující a povznášející. Přesvědčit se o tom můžeme 2. listopadu 2023 v pražském Divadle Dobeška.
Středobodem kapely Folkadu je zpěvačka a hráčka na dechové nástroje, charismatická Yael Gat. Přitom se zdálo, že její hudební kariéra bude nalinkovaná úplně jinak než k putování Evropou s vlastní skupinou. Narodila se v Haifě a od 11 let studovala hru na trubku. Tu klasickou. Na Buchmann-Mehta School Of Music v Tel Avivu obhájila bakalářský titul, získala 1. cenu jako sólistka universitního komorního orchestru a zdálo se, že se vydá na klidnou a zajištěnou dráhu uznávané interpretky artificiální hudby. Vystupovala s Izraelským symfonickým orchestrem, Haifským symfonickým orchestrem či Izraelským operním orchestrem. Na turné s klasickými tělesy si zahrála v Brazílii, Švýcarsku i v newyorské Carnegie Hall. Za zvláštní čest považuje účinkování v izraelském nastudování Aidy v koprodukci s orchestrem milánské La Scaly. Jenže osud ji vedl k mnohem osobnějšímu a intimnějšímu vyjádření. Vášeň a radost tradiční hudby našla vlastně díky smutku po domově.
V roce 2013 Yael Gat totiž odcestovala do Německa, aby zde dokončila vysokoškolské vzdělání magisterským stupněm na universitě (Hochschule für Musik und Theater) v Mnichově. Během života v Německu jí ovšem bolestně chyběla rodina a také kultura, která ji odmalička obklopovala. Toužila znovu prožívat atmosféru vřelých rodinných setkání, na kterých se mluvilo jidiš i ladino. Stýskalo se jí po chvilkách, kdy s tátou o víkendech poslouchali hebrejské lidové písně. A rozhodla se překonat stesk tím, že vyjádří svoje kořeny muzikou. Když v roce 2016 převzala universitní diplom, nenastoupila na plný úvazek do žádného renomovaného orchestru, ale rozhodla se vydat na nejistou cestu umělkyně na volné noze. Založila kapelu Folkadu. Brzo s ní získala věrné publikum nejen v Německu. Usadila se v kosmopolitním Berlíně a krom Folkadu spolupracuje s řadou tamních umělců, od ansámblů klasické hudby až po tvůrce elektronické muziky.
V sestavě Folkadu samozřejmě nefiguruje Yael Gat „jenom“ jako autentická zpěvačka tradičních hebrejských, ladino či aškenázských písní, ale vzhledem ke svému vzdělání také coby instrumentalistka. Z procítěného zpěvu snadno sklouzne k sólu na trubku, křídlovku nebo tradiční, zdobný, starobylý, slavnostní dechový nástroj šofar, vyrobený ze zvířecího rohu. Nebo ve správný čas přidá temperamentní doprovod na perkuse.
Ve Folkadu doprovází Yael Gat akordeonista, zpěvák a perkusista Simon Japha a hráč na oud a zpěvák Doron Furman.
Koncerty je součástí koncertní série Jazz Meets World.