Hradec Králové opět ožil ve dnech 10.–14. října 2023 mezinárodním hudebním festivalem Jazz Goes to Town / Jazz jde městem. Frekvence štěstí, Melodie lehkosti, Rytmus naděje, Rezonance dobra a Vlny radosti byla motta jednotlivých koncertních večerů. V první reportáži si shrneme první tři festivalové dny.
Frekvence štěstí – úterý 10. října – kavárna Artičok
2in2out o sobě v poslední době dávají vědět a vše směřují k vydání debutového alba. Letos jsem je již viděl v Kasárnách Karlín a rád jsem si jejich hudbu znovu poslechl i v Hradci. Bohužel se však koncert nevydařil zvukově, protože kontrabas Kláry Pudlákové byl téměř neslyšitelný. Je to veliká škoda, protože právě ona je pro mě pomyslným tahounem kapely svou výraznou hrou a ponorem do ní. Kompozice jsou z dílny Jana Laciny a Nely Dusové a jsou inspirované moderním jazzem (třeba Brian Blade) nebo kytarovými hrdiny (Jimi Hendrix), což dává repertoáru pro mě zajímavý šmrnc. Snad jen Honza by se mohl někdy více odvázat, neboť jeho strnulá poloha působí až příliš akademicky, právě v kontrastu ke Kláře, která do hry dává celé své tělo. Nela Dusová v závěru koncertu poděkovala svému mentorovi Martinovi Brunnerovi a popřála mu vše nejlepší k narozeninám. Dojemný moment jen podtrhl příjemnou atmosféru tohoto vystoupení.
fotky: Jura Třos
Hlas Kontrabas se poprvé českému publiku představil s novým repertoárem, který nabiflovali na Islandu přímo spolu se skladateli většiny nových kompozicí. Vidět toto velmi ambiciózní spojení 4 kontrabasů a 4 hlasů v plném složení se mi poštěstilo poprvé a byl jsem nesmírně zvědav, jak to celé dopadne. Možná jsem byl natěšen až příliš a bohužel si to z mého pohledu vše úplně nesedlo a má očekávání zůstala mírně nenaplněna. Zřejmě to bylo také tím, že od islandského turné již uběhl měsíc a půl a projekt takovýchto rozměrů je složité dávat dohromady jak na zkoušení, tak na koncerty. Jsem však nesmírně rád, že má Petr vysoké ambice a jde si za svým a moc se na nové album těším. Věřím, že ve studiu vše do detailu vypilují a nahrávka bude znít přesně dle jeho/jejich představ. A až si repertoár sedne, třeba klikne i se mnou a příští koncert si budu moci užít naplno. Těším se na již oznámený křest nové nahrávky na jaře příštího roku.
fotky: Jura Třos
Melodie lehkosti – středa 11. října – kavárna Artičok, Studio Beseda
The Bopportunists se vcelku nepřekvapivě prezentovali bebopem. Musím uznat, že mi zařazení i takovéto kapely přišlo vcelku po chuti a bylo fajn si užít klasický jazz od Dizzyho Gillespieho, Thelonia Monka nebo Charlieho Parkera. Povedená precizní prezentace standardů.
fotky: Lukáš Veselý
Hirsute dorazili z Francie a poprvé můj sluch skutečně zbystřil, neboť tato hudba mi byla věru po chuti. Kvintet s basklarinetem a baryton saxofonem působil vcelku neotřele souzvuky a souhrou dechů, do toho občas vystřelily hlasité bicí a celé se to tak neuchopitelně vznášelo mezi různými polohami. Přesto byla jejich hudba velmi poslouchatelná a vtahující, hlavně mě tedy bavil nesmírně vynalézavý bubeník, který vytvářel velmi rozličné zvuky, zvonkohru, jemné doprovody a uměl do toho i pořádně praštit. Od sólo klavíru přes trio to vytáhli do gradace v kvintetu a hráli si se zvukovými barvami. Další skladba se rozvlačně táhla v triu, které vedl baryton sax, bubeník opět rytmicky kouzlil a byl neustále v permanenci. Nálada však nejvíce zhoustla, když od cvrlikání a blbnutí přešli k hutnejšímu soundu. V těch momentech byla elektrizující energie přímo hmatatelná. I když místy jsem nabýval dojmu, že je to celé až moc prokomponované a jakoby svazující. Záhy mi to však chtěli vyvrátit rozběsněným triovým úletem a celkem free závěrem v kvintetu. Tohle mě bavilo!
fotky: Lukáš Veselý
Lucia Cadotsch se svým triem Speak Low měla být jedním z headlinerů festivalu, pokud jsem to správně pochopil, ale pro mě se jím tedy bohužel nestala. Zpočátku jsem ještě v očekávání a jakémsi doufání hledal a snažil se poslouchat, bohužel jsem to nezvládl a po chvíli rezignoval. Tato stylizace vokálu není nic pro mě a ani doprovod zbylých dvou členů se netrefil do vlnové délky mého přijímače pro daný večer. Hodina se zdála být dlouhou a jakákoliv energie z projevu kapely mě zcela míjela. Zřejmě byla vysílána až za první řadu, jelikož odezva zbylého publika byla více než nadšená, doprovázená vydatným výskáním a výkřiky bravo. Dokonce jsem i zaznamenal názor, že se jednalo o intonační porno… Naštěstí se nám všem nemůže líbit to samé a to je zcela v pořádku. Ne všechny hvězdy září pro všechny stejně.
fotky: Lukáš Veselý
Rytmus naděje – čtvrtek 12. října – knihovna města Hradce Králové
Hałvva začali nejprve využitím piana, ale pak se pustili do elektra a různého činelového a gongového ševelení. Bubeník metličkami ometl co mohl, aby k ruchu a šumu elektroniky dotvořil příznačnou kulisu. Po uzmutí paliček nasadil překotný rytmus a místy až roboticky znějící bicí. Zajímavě pulzující hudba se mnou i nadále rezonovala, i když po půl hodince jsem začínal mít pocit, že to začíná být docela hutné sousto k utáhnutí. Těch 50 minut bylo tak akorát a bylo to fajn zahájení večera.
fotky: Lukáš Veselý
Energie druhé kapely byla zcela jiná a napojil jsem se na ni asi prozatím nejvíce z celého festivalu. Luke Stewart Silt trio se uvedli zajímavým příchodem hudebníků, kteří již vytvářeli zvuky při průchodu na pódium mezi obecenstvem. Kalimba (nebo jí podobný nástroj) a různé zvonečky a chrastítka pomalu dozněly a muzikanti se chopili svých nástrojů. Najednou jakoby se zakaboněné nebe nad Hradcem rozjasnilo a přišel ten správný jazzový nářez z Ameriky. Dovedli ho i hezky rozbít, ale v přiměřených dávkách, aby posluchače úplně neztratili. Luke byl do hraní v některých momentech zcela ponořen a s kontrabasem tančil, ba dokonce i pařil. V půlce koncertu došlo na vyklidnění podobné úvodnímu nástupu na scénu, Luke recitoval několik proklamací a pak postupně potichu a procítěně začali gradovat další pasáž koncertu. Došli opět až do dynamické smršti a zase ji free způsobem ukončili. Tahle formulka fungovala po celou dobu vystoupení vcelku uspokojivě. Ve finální části došlo i na vrzání smyčcem, ale i k jeho využití pro melodické hraní. Luke se při představování kapely ukázal jako velký sympaťák a dokonce z něj vypadlo, že má v den koncertu narozeniny. Ještě zmínil, že nám naživo představili zbrusu nový doposud nevydaný materiál, který se brzy dočká zaznamenání na albu Known Rivers. Tak snad si to náležitě užili a narozeniny patřičně oslavili!
fotky: Lukáš Veselý