Mezinárodně uznávaný německý pianista CHRISTIAN PABST vydal 15. září díky labelu JazzSick Records již páté album jako lídr. Zove se romanticky „The Palm Tree Line“, neboť obsahuje životodárně prosluněnou a kouzelnou hudbu ze zeměpisného pásma, kde výhradně rostou palmy. To jest od Itálie přes Kubu po Mexiko, a to napříč žánry (filmová, klasická a populární hudba plus jeden autorský příspěvek). Vše ovšem uchopeno pianistovým triem výsostně tvůrčím jazzovým způsobem!
Christian Pabst je opravdu výtečný vypravěč. Netají se tím, že chce vytvářet hudbu, která je prožitá, nevyumělkovaná, tudíž pravdivá, zároveň velmi vizuální, aby tak promlouvala k srdci i mysli posluchače. Z malé německé vesnice poblíž francouzských hranic doputoval až do Amsterodamu, Paříže a Kodaně, kde studoval jazzový klavír a filmovou hudbu. Nyní koncertuje prakticky po celém světě a sklízí úspěchy i v roli filmového skladatele…
Jako pianista s BuJazzO’s National German Youth Jazz Orchestra měl několik let možnost spolupracovat s významnými dirigenty a instrumentalisty, jako jsou Ed Partyka, Jiggs Wigham, Mike Hertig, Demis Russel-Davies, Niels Klein či Julia Hülsmann. Před letošní novinkou natočil pod svým jménem čtyři oceňovaná alba. Debutoval v roce 2011 na značce Challenge Records deskou „Days Of Infinity“, kde se k jeho triu přidává trumpetista Gerard Presencer. V následujícím albu „Song Of Opposites“ (2014) rozšiřuje zvuk tria o sedmičlenný soubor smyčců, lesních rohů a vokalistů. Další dva tituly – „Inner Voices“ (Mochermusic, 2018) a „Balbec“ (2021 již na značce JazzSick Records) – jsou čistě triová. Pabstovi spoluhráči se měnili. Než se mezinárodní sestava ustálila s kontrabasistou Francescem Pierottim a bubeníkem Lorenzem Brillim, vystřídali se v triu basáci David Andres, Marco Zenini, André Nendza a bubeníci Erik Kooger a Andreas Klein. Našinec Pabstovo umění mohl každopádně ocenit na duetové nahrávce s Lubošem Soukupem „Levitas“, vydané Animal Music v loňském roce.
Čerstvé album „The Palm Tree Line“ bylo nahráno v italském Arezzu a dokončeno v Amsterodamu. Obsahuje osm skladeb. Vyjma závěrečné Pabstovy autorské dvouminutovky, minimalistické „Tramonto“, jde o převzatý materiál z hájemství lahodně melodických kusů z časů dávno minulých. Kolekci otevírá Bernsteinovo „Mambo“ z muzikálu „West Side Story“, a to v hutném postbopovém hávu, se vznětlivou rytmikou; Pabst tu střídá klavír i el.piano, motiv rozsekává, aby se jeho klavír rozběhnul zběsilým tempem. „Amarcord“ Nina Roty ze slavného Felliniho filmu z roku 1973 pojímá trio jako moderní swingový kus s emotivně uchopeným motivem a místy noirovou náladou. V následující tradiční písni z oblasti Arezza, plné emocí, zpívá hostující Ilaria Forciniti a exceluje akordeonista Federico Gili. Bezpochyby pozoruhodným hudebním kusem je „Un´Ora Sola Ti Vorrei“; byl zkomponován Paolem Marchettim v roce 1938 na slova textaře Umberta Bertiniho v roce 1938, a to pro hudební komedii „Una Voce nell´ombra“ a následně zařazená i do francouzského filmu Maman Colibri režiséra Jeana Drévilla. Píseň se stala velmi populární po celé Evropě, už proto, že se údajně vztahovala nelichotivě k Mussoliniho režimu. Trio hraje klasicky jazzově, lahodně melodicky, s nádherným kontrabasovým sólem. Poté přichází podle mého názoru vrchol alba; je jím „Alhambra“ (z části „Andaluzie“ ze Španělské svity) z pera klasického kubánského pianisty a skladatele Ernesta Lecuony (1895-1963). Pabstovu coververzi zdobí skvostný kontrabasový part, niterné, křehké, preludické, zvukově až mysteriózní piano a v závěru gradace umocněná sólem bubeníka.
Následuje jazzově baladické uchopení typicky neapolské písně „O Cielo Ce Manna´Sti Coose“ z repertoáru zpěváka Freda Bongusta, nesmírně populárního v 60. a 70. letech. Neméně prosluněnou a líbivou verzi posiluje kontrabasový part hraný též smyčcem. A pak je tu slavná „Déjame Llorar“ (Nech mě plakat) mexického skladatele Alfonsa Esparzy Oteo (1894-1950); šestiminutovou latinu pianista zpěvně, výrazově a dynamicky rozvíjí vskutku nápaditě, ve finále pak zazní píseň v autentické ukázce…
Album nesmírně muzikální a pohodové, ale bez uměleckých ústupků!
