Slovenská skladatelka a flétnistka SISA MICHALIDESOVÁ vydala další, v pořadí již třinácté autorské album – „Drops of Me“. Posluchače čeká tentokrát notné překvapení! Ono překvapení se nevztahuje ke kvalitě, neboť ta zůstává neměnná, ale k žánru, jehož se Michalidesová dotkla. Ano, žádné uchopení a hnětení, ale něžné, křehké doteky. A čeho že se dotýká? Pokud bych měl pro niternou fúzi jazzu, klasické hudby a world music najít souhrnný výraz, pak New Acoustic Music, čili nová akustická hudba. Jde o americký termín, na který se téměř zapomnělo; u nás se objevil v osmdesátých letech v souvislosti s hudbou kupříkladu dvojice Martin Kratochvíl & Tony Ackerman či Trijo (Václav Bratrych, Vojtěch Havel, Miroslav Pudlák).
Sisa Michalidesová je s každou deskou jiná. Rozhodně se to týká jejích posledních pěti opusů. „Chloe“ z roku 2017 byla pro mne až magická (a jak jsem se v recenzi vyjádřil, doslova fatální), „Colours of Solitude“ (2019) zní veskrze jazzově (však byla nahrána v New Yorku), „Majster a Margaréta“ (2020) byla inspirována literárním dílem a je zjitřele mysteriózní, „Commedia“ (2021) vznikla s balkánskými hudebníky a je doslova rozžhavená. Na novince, jak už jsem výše zmínil, Michalidesová vzala na sebe podobu veskrze niternou, čistoskvoucí, jímavě křehkou. Ale nejde o unylou či dokonce falešnou křehkost; album zaznamenává její zasnění, vřelé city, víru v krásu. Je opět uhrančivé, pouze jinak. A pokud by to slovo nebylo až tak profláklé, mohla by se hudba na jejím novém albu označit jako meditativní… Ostatně, autorka doplňuje: „Album Drops of Me je ako kvapky, ktore sa vas dotknu a zanechaju stopy. Stopy, ktore prenikaju do hlbin vasej duse a tam, kdesi hlboko, zapocujete hudbu.“
Michalidesová tentokrát jako flétnistka zůstala v pozadí. Je ovšem autorkou všech jedenácti skladeb. Ve všech hraje pouze dvojice instrumentalistů: přední slovenská harfistka Mária Kmeťková a výtečný jazzový kytarista Pavol Bereza. Občas je slyšet rytmické tvrzení baskytaristy Roberta Vizvariho. Křišťálově čistý zvuk má na svědomí Peter Preložník. Za zmínku stojí také Peter Konečný, jenž obal CD opatřil fotkami a také básněmi, inspirovanými hudebním obsahem.
Album je celistvé, neztrácí ani na okamžik přívětivost, srozumitelnost, melodické a zvukobarevné bohatství, vynikající instrumentální výkony a nemá jediné místo, při němž by posluchače přepadla nuda. Ale přesto vypíchnu šest skladeb, které považuji za určující. „Dance Floor for Me“ se skví výraznou melodií vyjadřující naději a bohatstvím zvukových barev, jež se linou či zvoní. „Catrine“ je sycena ambientní náladou, townerovskou kytarou a pozvolna bobtnající harfou. Nejdelší skladba alba „PPP“ (6:24) je zároveň nejdramatičtější; zprvu s kytarovou vášní, posléze kytarovým zpěvem a rozkvetlou harfou. Aby pak zcela kralovalo sólo virtuózní kytary, místy dokonce flamencové. Nesmírně křehká „Coincidences and Cream“ dýchá náladou dávných časů, průzračnou melodií a teskným flétnovým chorusem. „Klaun“ střídá dojemným způsobem polohy; tu je skočný, onde zase posmutnělý. „Tance“ jsou rozvířené i volnějšího pohybu, dokonce rozvolněné; gradace je poté náležitě umocněna, po ní se hudba opět radostně roztančí až k mocnému vzepětí…
Nechte se unést nádhernou hudbou Sisy Michalidesové a vzlétněte!
