Multiinstrumentalista a skladatel JIŘÍ SLAVÍK vystoupil 1. září v rámci cyklu „Koncerty s hvězdičkou“ v synagoze v Boskovicích. A jak početnému publiku prozradil, je to poprvé, kdy si zahraje v synagoze…
V úvodu koncertu také řekl, že tomuto magicky působícímu prostoru pochopitelně přizpůsobí repertoár a hodně bude také improvizovat. Stěžejním nástrojem se stal klavír. Antré bylo ve znamení lehce nahozených židovských motivů, z nichž nakonec vykrystalizovala moravská lidová melodie. Přidal také zpěv, zprvu nesmělý, posléze emotivní. Došlo i na jazzovou improvizaci a´la Erroll Garner a ukázku ze Slavíkovy hudby k tanečnímu představení V.U.S. Ondráš „kROK za kROKEM“. Je to příběh o lásce a smíření, také o emocích, jež člověka provázejí od zrození až po smrt; samozřejmě čerpající z lidového materiálu.
Ačkoli se Slavík na koncertech již nevrací ke své přelomové desce „Mateřština“, jež se stala tuzemským Jazzovým albem roku 2016, v boskovické synagoze čtyři písně zazněly. Naplno potvrdily neobyčejnou muzikálnost protagonisty, přitom vyhýbající se samoúčelné virtuozitě a komplikovanosti; písně jsou oholeny až na kost. A vnořeny až do srdce. A ze srdce vyvěrající. A to srdce je cele moravské. Tři z nich patřily ke svatebním písním, protagonista se totiž nedávno oženil („Prsten“, „Kebys vedzela“, „Aj ty ftačku“), a to s klavírem, čtvrtá se snoubila sugestivním způsobem s kontrabasem hraným smyčcem; byla to jímavá i vášnivá „V širém poli studánečka“. Pro mne vrchol koncertu.
Poté se vzdálil moravské domovině. A učinil tak stejně přesvědčivým, neboť bytostným způsobem. Došlo na českou lidovku „Když jsem já šel tou Putimskou branou“, méně obehranou píseň Ivana Mládka „Drahomíra“ a dokonce brazilskou bossa novu, samozřejmě s kytarou, do níž propašoval překvapivě funkčně reggae! A umocnil živým vrstvením kytarových linek a sól. Ve finále zazněl za doprovodu kontrabasu afro-americký spirituál „Nobody Knows The Trouble I´ve Seen“…
Za zmínku také stojí Slavíkův kontrabas – hrával na něj totiž legendární Barre Phillips! Ten mu ji půjčil, respektive přenechal v roce 2013 – a od té doby na ní hraje jen on. Zní také na albu „Mateřština“…
(foto: Jaroslav Henzl)