Kytarista a skladatel MILOŠ ŽELEZŇÁK patří k oporám muzikantské stáje značky Hevhetia již dvě desítky let. Nejnovější nahrávkou je album „Stredo vek“. Není to jen obyčejné CD; najdete jej v knize poezie současného slovenského básníka JÁNA LITVÁKA v pozoruhodné grafické a výtvarné podobě Raffa Tatarka.
Miloši Železňákovi se tu věnujeme často a rádi. Pro Hevhetii nahrál celou řadu výtečných alb. Vedle experimentálních projektů Duševné vlastníctvo či spolupráce s Julo Fujakem vytvořil jedinečné autorské opusy jako třeba „Rusnácké“ (2008), „V bezvetrí a bezčasí“ (2015), „Anna a vtáčiky“ (2017) a dvojalbum „Apória“ (2022).
Jak už bylo výše uvedeno, čerstvou novinkou v diskografii Miloše Železňáka je CD + kniha „Stredo vek“ v podání uměleckého tria Atramentum Musicum. To tvoří vedle kytaristy, který tu i recituje, ba zpívá neobyčejně prostě (a tudíž přesvědčivě), již míněný básník Ján Litvák se svojí civilní, místy až prozaickou poezií, a výtvarník Raffo Tatarko. Album obsahuje dvanáct tracků a po instrumentální stránce si Železňák vystačí s akustickými a elektrickými kytarami a též baskytarou. Tu použije třeba ve skladbě „Konečne poézia“, v níž polozpívá výjimečně text nikoli Litvákův, ale Karola Péma z konce osmdesátých let, legendy košické bohémy… „Pri víne každý z nás je maestro./Deviati najlepši a ešte k tomu básnici./Dost veľký počet na město…“
Kolekce je uvozena pozoruhodným čtyřverším „Do zvonov niečo narazilo,/do okna niečo vletelo./Mám dobrých priateľov,/pretože nemám priateľov“, které zaznívá v úvodním tracku „Marhuľový mesiac“ s rozvolněnou, nabluesovělou i najazzlou kytarou a v závěrečné „Do zvonov“; tady vybuchne doslova kytarová vášeň, již Železňák přetaví do hutného jazz-rocku a posléze spíše rocku. Však mu tady notně pomáhá hostující bubeník Jano Oriško. Ten sytí též titulní „Stredo vek“, kde kytarista zpívá posílen vokálem Viktórie Slatkovské a při vyhrávkách akustické a elektrické kytary, v závěru podbarvených ambientem („Včera nás mučili a zajtra prídu zas…“). Bicí, tentokrát Jozefa Ragana, zazní ještě v nesmírně sugestivním devátém tracku „Jana z Arku“, v níž se mísí lyrický jazz s řízným elektrickým („Velebím zem aj tam, kde zviera revír značí si…“). „Krása sa nemýli“ se naopak zprvu noří do ambientu se snovou akustickou kytarou a ponorného zpěvu, aby ambientní zvuk posléze sugestivně zahustila elektrická kytara. Moc se mi líbí dvojí použití téměř mysteriózního tématu ve skladbách „Pláč proroka“ a „Voda, olej, chardonnay“. Melancholicky ochucení „Námorníci“ pojednávají o zkušenostech muzikantů hrajících na zaoceánských lodích; zároveň je to pocta kapele Tornádo Lue. V „Ostro v modrom nebi“ Železňák zpívá vřele, s dávkou pravé člověčiny, a jeho kytary zvoní a umocňují verše „Modré more a námorníci,/trestanec morskou vodou podnapitý./Pol posádky je po opici./Niektorí zostali mysľou na Tahiti.//Len žiadne ďalšie záväzky./Mierna túžba zomrieť časom pominie./Ostrov je obývaný a domorodci priateľskí.“
Vítejte na ostrově, kde vlídně panuje středo věk…
