Yilian Cañizares na Dobršské bráně 2023

Yilian Cañizares na Dobršské bráně 2023

Festival Dobršská brána 2023, Dobrš, sobota 19. srpna 2023

Dopolední úvod patřil workshopu Scotta Tixiera, houslového profesora na University of North Texas. V sále bývalého hostince U Dražných nám s pomocí svých houslí a hbitých prstů vysvětloval nejprve tři základní hudební prvky: melodii, harmonii, rytmus, a poté nekonečné možnosti improvizace. Přitom strhl ke spolupráci nejen dva diváky s houslemi a pár zpěvaček, ale nakonec i valnou většinu přítomných. Velmi příjemná a zajímavá hudební lekce.

Michal Kratochvíl:

Scott Tixier zahájil druhý den v Dobrši workshopem, který nadchl jak všechny přítomné muzikanty, tak i nás ostatní. Naštěstí se v publiku objevili alespoň dva houslisté, takže workshop či masterclass mohly proběhnout i s praktickým zapojením muzikantů a předáním zkušeností. Scott se s námi podělil o to, co bylo důležité pro něj a vysvětloval, jak funguje harmonie, rytmus i melodie a jak by je měli hudebníci sami objevovat. Zcela přirozeně se mu podařilo i zapojit zbylé obecenstvo a všechny nás vcelku nenuceně dovedl rozezpívat a do nadhozených motivů improvizoval. Pak se z ničeho nic objevila policie a bylo po srandě. Ale to tu raději nebudeme více rozmazávat. Workshop byl tedy předčasně ukončen, muzikanti (Scott a jeho bratr Tony) se trochu vylekali, ale naštěstí je to nevyvedlo z míry, neboť nám poté předvedli fenomenální vystoupení na hlavní stagi u zámku.

Každoroční součástí festivalu Dobršská brána je také vernisáž výtvarných děl v Galerii CoCo na dobršském zámku. Letošní výstava I TICHÁ, I SILNÁ třech umělců Elišky Jakubíčkové, Josefíny Duškové a Jakuba Stretti byla zaměřena na exprese, spontánní, ryze individualistické projevy umělců, kteří skrze svá díla vyjadřují navenek svoje pocity a emoce. Jako obvykle výstavu perfektně připravila a uvedla kurátorka Lucie Šiklová. Zajímavý estetický zážitek ve dvou patrech dobršského zámku přinesl řadu možností k zamyšlení. Doporučuji příležitostně navštívit.

Michal Kratochvíl:

Letošní výstava uměleckých děl, na kterou jsme se po tomto nepříjemném incidentu nakonec přesunuli, mě oslovila, obzvláště pak plastiky umístěné v prostoru v místnostech galerie.

První dva sobotní koncerty se odehrály v sytě barevně osvětleném kostelíku. Vysoce intimní až spirituální bylo zejména vystoupení švýcarského dua Paul Giger – housle, violino d’amore a Marie-Louise Dahler – cembalo. Skladby Paula Gigera z jeho posledního CD Ars Moriendi nám přiblížily zásadní téma pomíjivosti života, smrti a obnovy, přičemž spojovaly Bachovu hudbu s originálními skladbami ovlivněnými tradičním švýcarským folklórem. Neobvyklá hudební lahůdka pro pozorné posluchače.

Michal Kratochvíl:

Pak přišel čas oběda a pro mě poté bohužel téměř prospané vystoupení Paula Gigera s Marie-Louise Dahler. Odpolední letní horko a plný žaludek udělaly své a nebyl jsem schopen během tohoto vystoupení udržet pozornost a očka se mi neustále přivírala. Na konci jsem však zaslechl několikeré výkřiky bravo přímo z publika a aplaus neutuchal. Takže problém byl nejspíše na mém přijímači.

Druhý sobotní kostelní koncert, tentokrát českého dua Vít Nermut – housle, fidula a Michal Hrubý – basklarinet, flétna nám přinesl většinou veselé skladby inspirované středověkými tématy z českého, italského a španělského prostředí povýšené díky současné, volné improvizaci na novou úroveň. K poslední skladbě svého vystoupení pozvali pánové také paní Marii-Louise Dahler k jejímu cembalu, posuďte sami ve video ukázce od 06:44, jak si spolu pěkně rozuměli.

Michal Kratochvíl:

Podobný scénář se pro mě bohužel opakoval i při dalším kostelním vystoupení. Středověká hudba prezentovaná duem Nermut a Hrubý si ke mně opět cestu nenašla, a tak jsem raději vyhodnotil situaci a jal se nabírati síly na další vystoupení festivalu.

Vskutku nevídaný zážitek nás čekal za kostelem u románské zvonice. Sluncem zalité, travnaté návrší v polostínu vzrostlých stromů bylo ideálním místem pro hudebně pohybovou improvizaci houslového tria Anna Romanovská – Jana Havláková – Milan Jakeš s elegantní tanečnicí Janou Látalovou. Jejich projekt Unexpected Green, volná improvizace na téma „ozvučený pohyb, rozpohybovaný zvuk, svoboda, inspirace, samota, podpora, soběstačnost, teď, zelená“ uvedla Michaela Ditrichová další veselou pošumavskou pověstí. Pak rozehrála Jana Havláková svoje housle smyčcovými žíněmi propletenými střídavě mezi strunami houslí, což inspirovalo Janu Látalovou k prvním improvizovaným tanečním krokům. Postupně se do volné improvizace přidali Anna Romanovská a Milan Jakeš. Po mnoha překvapivých přesunech účinkujících okolo kaple a zajímavých hudebních a choreografických nápadů zapojila Jana Látalová do představení i dva diváky na lavičce pod dubem do stylizace lodě s Milanem Jakešem v pozici háčka pádlujícího svými houslemi. Opravdu velmi nevšední, podmanivý zážitek.

Michal Kratochvíl:

Od vystoupení u zvonice jsme měli očekávat zhruba toto: Hudebně pohybová improvizace na téma ozvučený pohyb, rozpohybovaný zvuk, svoboda, inspirace, samota, podpora, soběstačnost, teď, zelená, která bude na festivalu provedena v kontextu přírodní scenerie a románské zvonice, slibuje podmanivý zážitek. A tak se také stalo a tato zajímavá performance si již mou pozornost udržela a skloubení živé improvizace s moderním tancem jsem si užil a rozhodně zafungovalo jako skvělé zpestření programu festivalu. 

Po průchodu dobršskou bránou nás na podiu u zámku čekala poslední trojice koncertů, které zahájilo S.V.A. trio (Alexey Aslamas – housle, Vladan Malinjak – viola, Šimon Marek – violoncello) posílené o trumpetistu Miroslava Hloucala a bubeníka Miloše Dvořáčka. Jejich výborné společné vystoupení pojmenované Urban Fusion plné vlastních zajímavých melodických nápadů, vzrušujících rytmů a příkladné společné souhry, nás pěkně přivedlo zpět na oblíbenou jazzovou vlnu. SVA5 perfektně podpořili gradující úroveň festivalu.

Michal Kratochvíl:

Chtělo by se říci, že S.V.A trio (v tomto případě opět rozšířené na kvintet) znám za poslední rok jak své boty, neboť jsem se dopočítal, že je nyní v Dobrši vidím již popáté. Vystoupení mě tedy nemohlo ničím překvapit, nicméně ani zklamat. Tato formace se vyšvihla do popředí na naší scéně a rozhodně po právu. Jejich skladby jsou dostatečně zajímavé a originální a dovedou si posluchače získat. Povedený koncert.

Francouzské sourozenecké duo houslového profesora Scotta Tixiera, držitele pěti Grammy žijícího v Texasu, a pianisty Tonyho Tixiera nadchlo početné publikum velmi srozumitelnými, často virtuózními improvizacemi obou telepaticky propojených dvojčat. Skutečně prvotřídní souhra obou bratrů při rozvíjení většinou velmi známých standardů nás velmi potěšila, výrazně povýšila hudební úroveň festivalu a skvěle naladila na poslední, pro mnohé posluchače neznámé číslo večera, trio kubánské houslistky Yilian Cañizares.

Michal Kratochvíl:

Hlavní program pro mne však začal s vystoupením dua bratrů Tixierových. Jak se ukázalo, dvojčata mezi sebou stále mají pořádné napojení, i když spolu údajně nehrála celých 13 let. Z jejich vystoupení čišela radost a láska. Jejich košaté improvizace a interakce doplněné jakoby samozřejmou virtuozitou (jak Scott během workshopu přiznal, v mládí na housle trénoval až 10 hodin denně) nás nemohly nechat chladnými a večer se pořádně rozjel. Láska sálající z pódia nezůstala bez odezvy a publikum tuto energii hltalo a vracelo zpět. Nadšení muzikanti se rozhodli spontánně přidat ještě jednu improvizaci, i když už jim pořadatelé avizovali, že není čas. My jsme to však kvitovali s povděkem a hltali jsme každičký nápad. Krása.

Závěrečný koncert Yilian Cañizares & Resilience Tria zcela předčil moje a troufám si napsat i všeobecná očekávání abnormálně početného publika. Elegantní a charismatická houslistka a zpěvačka Yilian Cañizares z Havany usazená ve Švýcarsku spolu s baskytaristou Childo Tomasem původem z Mosambiku a energickým kubánským perkusistou Ernestem Rodriguezem zvaným Ernesttico nás uhranula virtuózní hrou, spontánním tancem a kouzelným zpěvem hned od její první dynamické písně. Její originální skladby citlivě kombinující afrokubánské rytmy, jazz a klasickou hudbu, přenášející poselství lásky, svobody a jednoty vygradovaly festivalovou atmosféru do nečekaných výšin. Spontánní tanec valné většiny diváků při posledních skladbách toho byl jasným důkazem. Navíc do výživného přídavku se perfektně připojily další hvězdy večera Scott a Tony Tixierovi, jak bývá zvykem na správném jazzovém festivalu. Byla to velkolepá hudební oslava!

Michal Kratochvíl:

No a potom přišlo něco, co snad nikdo neočekával. Skutečné vyvrcholení festivalu v tom pravém smyslu slova. Yilian smetla Dobrš svým entuziasmem, úsměvem a překrásnou hudbou. Intro pojednávalo o rasismu s jasnou zprávou, že rasa může být pouze definována jako lidské bytosti. Na to navázal (českému publiku z minulého týdne dobře známý) Childo Tomas deklamacemi a po něm spustil skvělý Ernesttico na perkuse. Když se do toho Yilian pustila zpěvem, tak doslova zářila, a do Dobrše vtrhla vlna dobré nálady a pozitivní energie, která ještě více vystupňovala nadšení z již tak skvělého předchozího vystoupení dvojčat. Childo foukal do hadičky, točil s ní ku pobavení publika ve vzduchu a, když ji konečně zahodil, mohl se plně soustředit na svou bezpražcovou basu. Yilian svým uhrančivým a naprosto přesvědčivým projevem ve španělštině vystřihla dojemný song. Po něm rozjeli hlasovou improvizaci s hraním na tělo a když se chopili nástrojů, pecka dostala neskutečné grády. Geniální show pokračovala, když se Yilian vydala k Childovi a společně tančili a juchali na pódiu. Povyprávěla nám o tom krásném napojení, které mají nejen jako muzikanti, ale také jako lidi a o tom co nám chtějí hudbou předat. Energii a křídla. Zrovna v ten moment Yilian zazpívala skutečně jak anděl a Childo ukázal, že je i skvělý kytarista. Jede se dál, hlavní protagonistka se na chvíli objevila i za klávesami, Childo si střihl sólo a poté došlo i na zpívání publika. Yilian byla opět neuvěřitelně bezprostřední, když se vydala okraj pódia poslouchat a pak sólovala, když diváci vděčné drželi melodii. Nádherné momenty geniálního koncertu pokračovaly i v následujícím sóle na perkuse, kdy Childo a Yilian tancovali a povzbuzovali Ernesttica. Podařilo se jim vyburcovat i publikum, aby se zvedlo a juchalo s nimi. No, a to pravé vyvrcholení mělo teprve přijít. Na přídavek si totiž přizvali oba bratry Tixierovy, kteří celý koncert zaujatě sledovali ze zákulisí. Tahle totální improvizace se moc povedla a takový závěr Dobrš ještě nezažila. Neuvěřitelné!!!

Nezbývá než poděkovat pořadatelům za nezapomenutelné zážitky z festivalu a pogratulovat Ivo Kramlovi, Michaele Ditrichové a všem jeho spolupracovníkům k zaslouženému úspěchu sedmého ročníku v Česku jedinečného festivalu Dobršská brána, která nám opět a vydatně otevřela cestu do světa současné hudby.