Festival Dobršská brána 2023, Dobrš, pátek 18. srpna 2023
Program sedmého ročníku festivalu Dobršská brána, zaměřeného na housle, sliboval řadu zajímavých hudebních zážitků umocněných kouzelným prostředím pošumavské vesničky a domácí atmosférou v nevídaném hostinci U Dražných. Festival zahájili tradičně moderátorka Michaela Ditrichová a ředitel festivalu Ivo Kraml v dobršském kostelíku Zvěstování Panny Marie.
Na úvod každého hudebního čísla festivalu, pro lepší navození pošumavské atmosféry, přečetla Michaela Ditrichová jednu pověst z knihy Prácheňský poklad Ondřeje Fibicha. Nakonec se to ukázalo býti velmi trefné zpestření festivalu.
První vystoupení letošního festivalu v překrásně nasvětleném dobršském kostele rozehrál kvartet slovenského houslisty Stana Palúcha. Spolu se svými ověřenými spoluhráči Marcelem Comendantem – cimbál, Peterem Kormanem – kontrabas a Michalem Fedorem – bicí představil Stano Palúch svůj nejnovější projekt Premeny, ve kterém přeměňuje melodická folklórní témata z různých oblastí Slovenska na vlastní kompozice zejména díky jazzové improvizaci. Výborná souhra všech členů kvarteta a virtuozita houslisty a cimbalisty nás perfektně naladily na další houslově zaměřená vystoupení festivalu.
Michal Kratochvíl:
Stano Palúch ze Slovenska přivezl krásné melodie vystavěné na jazzovém základu. Cimbál dodával kompozicím založeným na slovenských folklórních motivech ten správný nádech a celou kapelu byla v krásném kostelíku v Dobrši radost poslouchat. Projekt Premeny je zatím bez alba, ale snad již nebudeme muset dlouho čekat.
Na druhý koncert pátečního programu jsme prošli dobršskou bránou k zámku, kde nás na hlavním festivalovém pódiu mile překvapila skupina Rusty Cowboys ve složení Alois Zatloukal – housle, viola, Jan Bára – kytara, Michael Lužný – baskytara, Filip Tománek – bicí. Jejich vlastní skladby zaujaly diváky svou originalitou, nezvyklým nástrojovým složením a značným entuziasmem mladých šikovných hudebníků. Výborná předehra hlavních hvězd večera z Polska.
Michal Kratochvíl:
Rusty Cowboys na mě zapůsobili příjemnou americanou, dle mého v tom nejlepším vzývající hudebního ducha Billa Frisella. Melodické kompozice s pro Čechy zcela nezvyklou estetikou. Alois během koncertu střídal violu a housle a zahráli nám třeba skladby Rust, Kovboj nebo Blues for Emily, věnovanou jeho dceři. Dead Man’s Blues je pěkně našlapaná pecka, ve které úplně slyším bluesovou harmoniku. Třeba se na albu dočkáme. V Blue Rider Alois hraje a brnká na housle jako na kytaru, když Honza sóluje. Celkově je to právě souhra a souzvuky houslí a kytary, co činí kapelu tak jedinečnou. Byť je hlavním skladatelem Alois, přišlo mi, že většinu skladeb táhne právě Jan. Jako poslední zazněla ukolébavka Moonshine Lullaby a příjemné vystoupení bylo uzavřeno. Tak schválně budeme se zvědavostí sledovat, jak se tato mladá česká naděje rozvine.
Páteční program sedmé Dobršské brány vyvrcholil dlouho očekávaným koncertem věhlasného Adama Bałdycha. Na úvod nás jeho kvintet: Adam Bałdych – housle, Krzysztof Dys – piano, Marek Konarski – tenor saxofon, Andrzej Święs – kontrabas, Dawid Fortuna – bicí, potěšil precizním provedením jeho Poetry. Jádrem koncertu následně byly originální skladby Adama Bałdycha z projektu Legend, založené na motivech skladatele a houslisty Henryka Wieniawského, provedené v Dobrši společně s klasickou houslovou hvězdou Agatou Szymczewskou. Snad video ukázka níže dostatečně přiblíží tento mimořádný hudební zážitek.
Michal Kratochvíl:
Adam Bałdych quintet & Agata Szymczewska přijeli do Dobrše představit svůj aktuální počin Legend. Hned od úvodu, kdy hrál kvintet prozatím bez Agaty, bylo vše tak krásně subtilní a vyvážené. Nádherný zvuk nás očaroval a dával vyniknout překrásné hře na housle v podání Adama. Marek na saxofon nikam nespěchal a rozvíjel své líbezně melodické sólo, aby se v závěru mohli opět všichni sejít a bravurně skladbu dohrát. Asi ve třetí kompozici se na pódiu konečně objevila Agata a její klasický styl se ihned stavěl do kontrastu k tomu Adamovu. Zpočátku mi přišla jaksi razantnější ve svém přednesu, což je jistě typičtější ve světě klasické hudby. Ukázala však také skvělé schopnosti improvizace a dovedla se citlivě včlenit do sehraného jazzového komba. Když se zase ke slovu dostal Adam, úplně mě tou přenádhernou energií vycházející z jeho nitra dojal. Improvizovaný duet houslí nás všechny přesvědčil o výsostných kvalitách obou interpretů a následující skladba Adagio Elegiaque – Part II, uvedená sólem na bicí, nás jen utvrdila v tom, že sledujeme báječné vystoupení. Kolektivní improvizace v rozhárané pasáži se vydařila vskutku na výbornou (viz. video ukázka). Na závěr zazněl Polish Song, monumentální rozvinutá věc, která po Adamově sóle nabyla zcela epických rozměrů. Krásné melodie byly ještě posíleny dynamickou interpretací, která vytvářela patřičné napětí. A na úplný závěr ještě Legend. To vám byla vskutku nádhera a překrásné zakončení prvního dne v Dobrši.
