Program letošního Maratonu hudby Brno (10.–13. srpna 2023) byl natolik přesvědčivý, že jsem se rozhodl zůstat v Brně na všechny dny. Přeci jen vidět Omara Sosu hned třikrát za čtyři dny se jen tak nepoštěstí. Hned jeho první koncert byl vrcholem celého festivalu. Co se ale dělo ty další dny? V pátek Omar žádný koncert neměl, tak jsem vyrazil na Špilberk na trochu jinou muziku.
Koza Mostra smíchává prvky ska, punku, a rockové hudby spolu se stylem balkánské folkové hudby jako rebetiko. Naživo je to slušně našláplá směsice. Je fajn si občas dopřát naprosto jinou a stejně skvělou energii a dobrou náladu. Lidi začali pogovat, vzduchem se linul odér trávy a rozhodně to zezačátku nebyla nuda v Brně. Postupem času to sice začal být tak trochu kolovrátek, ale hodinka se s touto řeckou kapelou dala vydržet bez výhrad. Snad jen poznámka k textům, bylo mnohem lepší, když zpívali v řečtině, protože jim aspoň nebylo rozumět. Třeba takový dokola se opakující text jedné písně v angličtině don’t panic we’re on Titanic mnoho hloubky opravdu nepobral.
Fotky: Majda Slámová
Potom ale přichází na řadu pro mnohé možná největší hvězda festivalu, Dubioza Kolektiv. Tahle mnohonárodnostní sebranka (především pak bosenská) vám to napálí přímo do ksichtu a bez servítek. Je to nářez od samého začátku a vystoupení má neuvěřitelné koule. Neskutečné nasazení kapely ještě navíc korunuje moderování koncertu ve velmi slušné češtině a skvělá interakce s publikem. Při tomhle koncertu skákal snad každý na nádvoří a bylo úžasné sledovat, jak si kapela dovede podmanit tento tisícihlavý dav. A zcela zaslouženě.
Fotky: Majda Slámová
V sobotu již Omar koncert měl, ale ještě před ním se na scénu vydalo estonské duo Puuluup. Svými prazvláštními nástroji (talharpa) i jazykem toto post-folkové duo předvedlo velmi působivé vystoupení. Možná snad ještě více svým vytříbeným humorem, než hudbou. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem namísto na koncertě na stand-up komedii. Jejich průpovídky že zpívají o zemědělství a sportu musely rozesmát snad každého. K tomu přidávali i secvičená gesta, například na konci každé skladby, nebo divoké tanečky. Jednou dokonce zapojili publikum, které vytvořilo hada přes celý sál. Zajímavý koncert.
Fotky: Majda Slámová
Omar Sosa se tentokráte představil v duu se Strachem Temelkovskim a hned úvod byl nesmírně zajímavý, když namísto na své nástroje zahráli na svá těla. Jejich interakce byla na dřeň a Stracho dokázal, že zvládá basu, perkuse i vokál. Omar se také dobře rozehrál a dle grimas dával najevo, že si to užívá. Pořád udržoval kontakt se Strachem, ten virtuózně ovládal basu, a Omar mu do toho metličkama bubnoval na piano. Pak začal hrát s doprovodem Stracha a dokonce i jeho zpěvem. Oba dva byli v neustálé interakci jak hudební, tak pomocí očního kontaktu. Došlo i na vyklidněnější část, Stracho střídal basu s mandolou, aby to zas mohli pořádně rozproudit. Omar vzrušením opět vstával ze stoličky a podařilo se jim rozjet krásný dialog a další jiskřivou interakci. Moc povedené vystoupení!
Fotky: Majda Slámová
Při svém sólovém koncertu Omar Sosa čerpal z atributů známých již z předchozích vystoupení. Jeho temperament, hravost a nápaditost prostě neznají mezí. Když se k tomu přidá výjimečný prostor Uměleckoprůmyslového muzea a uspořádání sezení do půlkruhu kolem piana, způsobilo to, že byl nadšen i sám umělec. Místy hluboké až meditativní vystoupení potvrzovalo, že Omar opravdu tvořil hudbu v daném momentu. Neváhal však náladu i trochu odlehčit, což svou bezprostředností dovede úžasně. Kubánské rytmy zafungují téměř vždy a publikum je s vděkem hltá a rádo si do rytmu zatleská nebo zabrouká. Mistr se nám přiznal, že nemá sestavený program, ale improvizuje na základě nálady a publika. Jednalo se o opravdové spirituální vystoupení s velmi vydatným napojením na obecenstvo. Nádherný závěr celého festivalu!
Fotky: Jana Kotoučková