Hraní v duu je považováno mnohými za jeden z nejnáročnějších, nejintimnějších a nejosobnějších hudebních počinů. Album nazvané příznačně „Garden of Sounds“ LARSE JANSSONA a THOMASE AGERGAARDA patří k těm zdařilým. Oba představitelé skandinávského jazzu vzdávají v osmnácti hudebních dialozích poctu Cageovi, Shorterovi, Jarrettovi, Hadenovi, Ellingtonovi či Gershwinovi. A také kouzelným okamžikům každodenního života. Výtečný počin spatřil světlo jazzového světa 2. června díky vydavatelství Arts Music.
Švédský pianista a varhaník Lars Jansson po studiích v Göteborgu zahájil svoji kariéru ve skupině norského kontrabasisty Arilda Andersena, poté přešel k Janu Garbarkovi a hrál v bigbandech Boba Mintzera a Marii Schneider. A již přes třicet let se věnuje vlastnímu triu.
Dánský saxofonista a flétnista Thomas Agergaard je také malířem. „Pro mě existuje zásadní spojení mezi hudbou a malbou,“ tvrdí. „Je to vnitřní nutnost a cosi intuitivního, co vzniká v ponoření. A je na mně, abych tvůrčí proces nedotáhnul k rovnováze. Je to divoký a imaginativní proces, radost a touha experimentovat, která mne pohání.“ Hrál třeba s Carstenem Dahlem, Jimem Blackem, Miroslavem Vitoušem, Johnem Tchicaiem či Marilyn Mazur. Má také vlastní kvarteto.
Oba instrumentalisté a skladatelé spolupracují již tři desítky let. Kromě Gershwinovy „I Loves You Porgy“ je jejich album cele autorské. Skladby jsou buď jednoho či druhého, nebo společné jako v případě suit „Birds Flying Suite I“ a „Birds Flying Suite II“. Jednička obsahuje tři věty, dvojka čtyři; obě suity pro mne představují vrcholy alba. Nejen, že tu zní výhradně flétna, jejíž zvuk se blíží ptačímu (a též lidskému) hlasu, ale také proto, že tu vládne rozvolněnější, experimentálnější struktura stvořená volnou improvizací. Nálady se střídají; slyšíte debussyovské imprese, celou škálu emocí, meditativní, neklidné, naléhavě vypjaté polohy. Dvojka se navíc již dost blíží soudobé vážné hudbě…
V ostatních dialozích na albu převažují výsostná melodie a cooljazzová nálada, často ovšem bez rytmického pulsu. Jako je tomu hned v úvodním (a titulním) tracku „Garden of Sounds“, což je Janssonova osobní pocta Johnu Cageovi. Následující „Everyday“ z pera Agergaarda je sycena pocitem zastaveného času, blízko harmonickému Shorterovu vesmíru. „Kids Playing“ s dravou sopránkou oslavuje kreativního ducha, přirozenou radost a svobodného ducha dětských her. V „Guided From Within“ se flétna noří do postupně dramatizovaných variací vyvěrajících z bílých kláves (Jansson je vůbec rád využívá). Oblíbená gershwinovka „I Loves You Porgy“ je záměrně pojata jednoduše, kdy méně znamená více; aktéři se nijak netají tím, že jejich interpretace je inspirována Jarrettem. V „Quiet View“ se autor Agergaard nechal inspirovat skladbou „Silence“ od Charlieho Hadena; ponorná, meditativní, jímavá hudba vyvolává až duchovní náladu baroka. Na albu najdeme také poctu italskému klarinetistovi (a vášnivému ornitologovi) Gabriele Mirabassimu „A Rare Italian Bird“ s výtečnou flétnou a v jakémsi valčíkovém rytmu s příměsí beatového groovu. Balada „Moving Memories“ pak evokuje ellingtonovskou náladu nesenou saxofonovou vřelostí a´la Johnny Hodges. Tedy opět téma vzpomínání, jež vyvolává pohodu a radost…
