Kytarista Rez Abbasi a sitárista Josh Feinberg se spojili v projektu NAYA BAAZ. Spolupráce těchto dvou mimořádných hudebních tvůrců přinesla v květnu první ovoce: debutové album „Charm“. Je to přiléhavý titul, protože k fúzi jazzu a indické hudby přistoupili s neobyčejným kouzlem své osobnosti. A v kvartetní sestavě uvařili výtečnou hudební krmi! Album vyšlo na prestižní londýnské nezávislé značce Whirlwind Recordings.
Rez Abbasi je původem Pákistánec; narodil se v Karáčí. Když mu byly čtyři, jeho rodina se přestěhovala do Los Angeles. V jedenácti se začal učit na kytaru, zpočátku se věnoval rockové hudbě. Ale pak slyšel na koncertě Ellu Fitzgerald s kytaristou Joem Passem, a bylo rozhodnuto! Studoval jazzovou a klasickou kytaru, po promoci na Manhattan School of Music v roce 1989 strávil několik měsíců v Indii studiem hry na tabla u slovutného Ally Rakhy, což podnítilo zájem o indickou a pákistánskou hudbu. Nikdy ale sitár nebo sarod nestudoval, naučil se však některé techniky, které mohl využít při jazzové hře. Hrál pak se saxofonistou Rudreshem Mahanthappou, doprovázel svoji manželku a zpěvačku Kiran Ahluwaliu, spolupracoval s Billym Hartem, Davem Liebmanem, Garym Thomasem, Garym Versacem, Kennym Wernerem, Rickem Margitzou, Timem Hagansem či Tonym Malabym.
Josh Feinberg studoval nejdříve klasické a jazzové piano a kontrabas, a to v New Yorku kupříkladu u Davea Hollanda, Bena Mondera a Paula Bleyho. To všechno od 4 let do puberty; byl oslavován jako zázračné dítě. V pubertě ho okouzlili hráč na sarod Ustad Ali Akbar Khan a virtuoz na sitár Pandit Nikhil Banerjee. Na konzervatoři v Nové Anglii se pak zaměřil na studium sitár a hindustánské hudby. Získal si respekt indických uměleckých komunit po celém světě jako jeden z mála západních hudebníků. Již dvacet let patří k nejžádanějším sitáristům napříč žánry.
K této ústřední dvojici, která je též autorem všech dvanácti skladeb, se přidala ještě pozoruhodná rytmická dvojice. Jennifer Vincent tu hraje nikoli na kontrabas, ale 5-strunné violoncello. Na newyorské scéně působí více než deset let, hrála či dosud hraje s mnoha jazzovými a latinskoamerickými osobnostmi (např. Betty Carter, Abbey Lincoln, Willie Martinez, Xavier Cougat, Jon Hendricks…). Satoshi Takeishi, rodák z Japonska, studoval hudbu na Berklee College of Music v Bostonu. Tam se začal zajímat o hudbu Jížní Ameriky a posléze odešel do Kolumbie, kde setrval čtyři roky. V roce 1986 se vrátil do Spojených států, a to do Miami, kde pracoval jako aranžér (třeba pro jazzového flétnistu Nestora Torrese). V roce 1991 se přestěhoval do New Yorku a koncertoval a nahrával s celou řadou osobností a souborů; v portfoliu najdeme taková jména jako Eliane Elias, Marc Johnson, Eddie Gomez, Randy Brecker, Dave Liebman, Anthony Braxton, Mark Murphy, Herbie Mann, Paul Winter Consort, Rabih Abou-Khalil či Toshiko Akiyoshi Big Band.
Abbasi a Feinberg si začali mezi sebou přehazovat hudební nápady, jeden lepší než druhý, a brzy si uvědomili, že vstupují na neprobádané území. Abbasi k tomu říká: „Nikdo předtím na sitár nehrál tyto druhy chromatických melodií a harmonií, ale Josh si nechal postavit speciální sitár u stavitele kytar. To nám umožnilo vizi uskutečnit.“ Nakonec se zrodila hudba, rozdělená do tří sekcí, z nichž každá má svoje vlastní intro. Jsou to rozvolněné miniatury („Introduction I., II., III.“) vzniklé z improvizovaných dialogů obou lídrů.
Po prvním intru úderka Naya Baaz vypálí fusion ve skladbě „Bekhayal (Without a Thought)“, v níž se říz mísí s valící se hutností bezmála doomové intenzity. Plus dravá bicí, strhující sóla. „Bhairavi“ je z celé kolekce nejblíž tradiční indické hudbě; ale i v této melodicky bohaté skladbě je posluchač nakonec svědkem úžasné jazzové jízdy, především pak díky sólové jízdě sitáru a kytary, mimochodem i podobně laděných. „Chick´s Magnet“ představuje poctu jazzovému velikánu Chicku Coreovi; nepředvídatelně se v ní mísí vlivy soudobé vážné hudby a jazz-rocku. „No Lack There Of“ je navzdory bohaté harmonii bopově přímočará, s neuvěřitelnými sóly. Titulní „Charm“ je melodický kus, jakoby ovlivněný nabluesověle folkovou podobou Led Zeppelin (hlavně z jejich Trojky), s fenomenálními sólovými chorusy violoncella, kytary a sitáru. „Make It So“ napsal Feinberg, inspirován tónovými liniemi Bacha. Proměnlivý výraz a dynamika jsou až čarovné! V „Emancipation“ kvarteto propojuje šťavnaté fusion s orientálními názvuky ve violoncellovém sóle. V „Reaching“ se nádherná melodie postupně zatvrzuje rockovými sazbami citar a kytary, aby přesto nakonec zvítězila v ještě nádhernější podobě. Album uzavírá klasicky melodická a příjemně voňavá „Peony“ (však je to „Pivoňka“!) s lehkými gospelovými harmoniemi.
Věřme, že spolupráce těchto hudebníků bude trvat nadále. Protože otevřeli svět, na jehož mapě jsou ještě bílá místa…
