Je libo fascinující směs jazzu, jazz-rocku, minimalismu, soudobé vážné hudby a world music? Pak je tu album „Dance of the Mystic Bliss“! Stvořil jej kanadsko-americký saxofonista, flétnista a skladatel MICHAEL BLAKE se svým septetem Chroma Nova a vyšlo na značce P&M Records.
Michael Blake se před 59 lety narodil v Montrealu, nyní žije v New Yorku. Studoval u věhlasných saxofonistů Steva Colemana a Davida Liebmana. V jeho portfoliu najdeme taková jména jako Greg Osby, Steven Bernstein, Herbie Nichols, Charlie Hunter, Jack McDuff, Ben Allison, John Lurie i s kapelou The Lounge Lizards.
Novinka „Dance Of the Mystic“ je Blakeovým patnáctým albem coby lídra. Jeho Chroma Nova zahrnuje malou smyčcovou sekci: Skye Steele (housle, rebeca, gonji), Chris Hoffman (violoncello) a Michael Bates (kontrabas) plus úderné kvarteto ve složení lídr (tenor a soprán sax, flétny), Guilherme Monteiro (el. kytara), Mauro Refosco (perkuse, marimba) a Rogerio Boccato (perkuse, berimbau). Instrumentalisté co do národnosti neobyčejně zajímaví; a navýsost renomovaní a především kreativní.
Album je výsledkem letitého úsilí, vytvořené a zaznamenané během globální pandemie v roce 2020. Některé skladby odrážejí také Blakeův smutek ze smrti své matky Marle v roce 2018, jiné pak optimismus. Paní Merle byla totiž také vášnivou zahradnicí, takže názvy některých skladeb odkazují k zahradě, k flóře plné barev. A každopádně všech deset skladeb představuje neutuchající radost z tvorby a hledání nového, neotřelého hudebního vyjádření. Blake desku realizoval ve vlastním vydavatelství P&M Records, sídlící v Londýně.
Album otevírá pocta Blakeově matce „Merle the Pearl“. Chutná hudební směs tu začíná klokotat, rozlévá se vůně minimalistického toku a brazilsko-africké chutě, z nichž vzlíná lídrův tenorsax. „Le Coeur du Jardin (The Heart of the Garden)“ vnáší do lahodné melodičnosti prvky vážné hudby a reichovského minimalismu, zní výrazné smyčce a sopránka, v závěru osamí marimba. „Little Demons“ jsou roztančení, syceni hustými polyrytmy, protkáni smyčci, se sóly tenora a výrazně jazz-rockové kytary. Poté minimalismem stmeleně a smyčcově intenzivně „Love Finally Arrives“, aby posléze „Topanga Burns“ rozverně a vášnivě domorodými tanci, se sólem sopránky vygradované až k free. „Sagra“ zní hodně folklórně, však je to oslava žní; mísí se tu duchovnost (děkování Bohu) a živočišnost tance zpocených těl. 
„Prune Pluck Pangloss“ (7:56) je zvláčněna smyčci a flétnou, dmou se témbry, tepe minimalismus, vše je ozvláštněno postupy soudobé vážné hudby a umocněno sólovými chorusy tenorsaxu a flétny. Hluboké témbry v kontrastu s rozjasněnými smyčci, vábivou flétnou a hutnou kytarou vyplňují melodickou parádu v „The Meadows“ (7:33). Nejdelší (8:02), a zároveň nejpropracovanější (tudíž nejpestřejší) skladbou na albu je „The Weeds“. Mysteriózní nádech, minimalistické unisono sazby saxu a kytary, pozvolné intenzivnění a zahušťování díky smyčcům, kytarové zdrsnění, freejazzové rozvolnění, elektronické špinění, kontrabasové sólo, poté líbivá melodie, rytmika začne lehce swingovat a zvítězí odlehčený cool jazz a vlídné tenorsaxofonové sólo. Jednoznačně vrchol alba. Závěr pak patří elektronikou a témbry prošpikovanému kusu „Cleopatra“.
Skvostné dílo!
