XXVII. GARANA Jazz Festival, Garana, Rumunsko, neděle 9. července 2023
Nedělní program nadmíru vydařeného festivalu pokračoval dvěma koncerty v kostele ve Valiugu a třemi závěrečnými vystoupeními na Vlčí louce v Garaně. Nejprve v kostele vystoupil Michel Godard, jeden z nejlepších hráčů na tubu a serpent ve světě jazzu a improvizované hudby, jak nás jasně přesvědčil ve svém triu v sobotním programu na Vlčí louce. Jeho čistý, vřelý tón, muzikálnost a úžasné technické dovednosti nechávaly posluchače v kostele překvapené, jak snadno může tradiční serpent nebo zdánlivě těžkopádná tuba znít a kolik emocí dokáží předat. Velmi milý začátek hudební neděle.
Michal Kratochvíl: Michel Godard započal svůj sólový koncert na serpent a do pozadí si pouštěl nahranou baskytaru. Hrál nám hudbu věnovanou lásce a také nám osvětlil, na jaký zajímavý nástroj to hraje. Ve Francii to byl v minulosti poměrně slavný nástroj a byl prý v každém kostele. Má imitovat lidský hlas a slouží pro spojení mezi Nebem a zemí. Také ho přirovnával třeba k didgeridoo. Zahrál pak první nahrané blues, Black Snake Blues, které se vtipně hodí pro tento nástroj. Pak pořádně zafoukal i v moderním hávu a vysvětlil, že je fajn staré nástroje přenést do současné hudby. Ještě odehrál několik skladeb na tubu a krásně tak vyplnil prostor kostela nádherným zvukem tohoto nástroje.
Poslední kostelní koncert letošního GARANA JazzFestu spustil kvartet Marty Popovici, nadané mladé rumunské zpěvačky, kterou jsme poprvé poznali na JazzTM 2021 v Temešváru. Její spoluhráči Bogdan Tănase – kytara, Alexandru Marin – baskytara a Gabi Matei – bicí se od té doby nezměnili, jen pianista nemohl dojet. Zato jejich hudba doznala zásadního pokroku. Marta Popovici žije v Nizozemsku, kde absolvuje jazzový magisterský program na Prins Claus Conservatory v Groningenu, kde se věnuje výzkumu vyprávění příběhů v kompozici. Hudba jejího kvarteta byla nadmíru působivá, doporučuji k posouzení jejich 25-ti minutovou závěrečnou skladbu koncertu ve video ukázce.
Michal Kratochvíl: Marta Popovici a její kapela mě doslova strhla svým živým podáním skladeb z alba Hazy Eyes. Moderní jazz zpívaný v angličtině, a především autorské skladby! Již v reportu z Temešváru jsem onehdá vzpomínal, že mi drobounká Marta připomíná naši Martu Kloučkovou. Skladby mají pořádný rockový drive a i přesto byl v kostele úplně skvělý zvuk. Do you remember si střihla v duu s kytaristou a v další skladbě zase kapela přitlačila na pilu a ve vypjaté pasáži se Marta dostávala až do andělských poloh. Dynamické kontrasty, skvěle vystavěné skladby a závěrečný monumentální rozmáchlý epos o několika aktech je protkán spoustou změn rytmu, členitými pasážemi a na závěr snad i závanem prog metalu. Bylo to geniální, bravo!
Závěrečným, vrcholným umělcem letošního GARANA JazzFestu měl být dle programu Anouar Brahem, mimořádný tuniský hráč na oud, africkou dvanáctistrunnou loutnu. Podle jeho přání však zahajoval večerní představení na Vlčí louce, což upřímně řečeno jasně přispělo k přímočaré gradaci posledního festivalového večera. Silné slunce ozařující scénu posunulo začátek vystoupení jeho kvarteta skoro o hodinu, aby nezpůsobilo rychlé rozladění zejména Anuoarova oudu. Se svými letitými spoluhráči německým Klausem Gesingem – basklarinet, soprán saxofon, švédským Björnem Meyerem – kontrabas a libanonským Khaledem Yassine – bicí nástroje nám zahráli jeho originální, mimořádně citlivou a kouzelnou hudbu. Její kouzlo spočívá v otevřenosti světu a v houževnatosti, s níž staví mosty mezi modernismem a arabským a islámským hudebním dědictvím. Soustředěné publikum vděčně absorbovalo každý tón a odměnilo jeho kvartet zaslouženými ovacemi.
Michal Kratochvíl: Anouar Brahem nás ukonejšil svou překrásnou meditativní hudbou a koncert se nesl ve stejném duchu jako ten, který jsme mohli shlédnout před rokem v Lublani. Slunce opět zaplavuje festivalový areál v Garaně, nikdo ani necekne a Anouar si spokojeně ke svému hraní na oud pobrukuje a basklarinet krásně dobarvuje celý zvuk kapely. Je to jemné, decentní a precizní. Můžete se nechat unést a jen si tak plynout, je to jeden tok naplňující hudby. Další obohacující zážitek s duchovním rozměrem a následné skutečně frenetické ovace překvapily i samotné účinkující. Inu bylo jasné, kdo byl pro většinu publika headlinerem festivalu.
Předposlední koncert festivalu patřil norské trojici Daniel Herskedal – tuba, basová trubka. Eyolf Dale – klavír a Helge Andreas Norbakken – bicí nástroje. Daniel Herskedal nás přesvědčil, že je velmi schopný hudebník a skladatel, který posouvá hranice svého nástroje až na samou hranici možností. Jeho hudba za podpory pianisty a extravagantního bubeníka s neobvyklými bicími nástroji plynula s naprostou grácií a vyrovnaností a dokonale spojovala ducha jazzu se skladatelským řemeslem klasické hudby. Navíc koncert vygradoval bubeník nevídaným sólem, viz video ukázka. Skvělá příprava na vrchol večera.
Michal Kratochvíl: Pěkně od podlahy začal další koncert velmi zajímavého tria, které spolu již takto vystupuje 9 let a má na kontě 4 alba. Na trio Daniela Herskedala jsem se nesmírně těšil a očekávání byla naplněna. Večer v Garaně gradoval a hrálo se ze všech společných alb. Ta severská hudba v sobě má prostě jistý svéráz, špetku melancholie a kvalitu zvukem malovat krajiny. Daniel svižně střídá basovou trubku s tubou a různorodé skladby odsýpají jedna za druhou, plné vzrušujících momentů a vydařených sólových výstupů. V této pulsující muzice tubu povýšil na sólový nástroj! Vskutku neotřelý je také bubeník a perkusista hrající třeba na disky kol klacíky, namísto klasických paliček. Své naprosto odzbrojující sólo doplňuje vzdechy a chvílemi je to až mystický zážitek, který sklidil bouřlivý aplaus. Po té meditaci s Brahemem nám toto trio pořádně rozproudilo krev a ještě dále stupňovalo tlak až nás dohnalo na pokraj extáze. Na závěr koncertu přišla The Mariner’s Cross a ke konci sólového úvodu zvukař prohnal tubu z jedné strany na druhou. Kvůli takovým detailům se vyplatí, když si kapela přiveze vlastního mistra zvuku. Bravo!
Závěrečné vystoupení pro mne neznámé skupiny The Side Effects byla jasná dramaturgická trefa, vyvrcholení celého pětidenního festivalu! Norské trio Marius Neset – saxofon, Stian Carstensen – akordeon, kytara, banjo a Thomas Strønen – bicí nástroje, perkuse nás excitovalo hned od první skladby. Očekávali jsme, že vyhlášený saxofonista Marius Neset se svou zvukovou sílou a tónovou jemností bude jasně vůdčí osobností originálního tria, ale velmi zdatným, rovnocenným spoluhráčem mu byl akordeonista Stian Carstensen, který navíc mistrně moduloval svůj akordeón a překvapil hrou na banjo. Fantastickou muzikálnost a energii obou mimořádných muzikantů, hnanou vpřed divokým bubeníkem, bylo velké potěšení absorbovat. Snad video ukázka níže zprostředkuje dostatečně nezapomenutelný koncert tohoto tria, který nás zanechal v rozechvělé extázi.
Michal Kratochvíl: Může po předchozím vystoupení přijít ještě něco lepšího? Nebo tedy alespoň stejně dobrého? Odpověď se nám dostala záhy a ano, opravdu může. Závěrečný večer festivalu byl opravdu výjimečný. Zbrusu nový projekt The Side Effects nabídl další neotřelou kombinaci instrumentů, a i hudba byla poměrně netradiční. Dramaturgie se povedla natolik, že celý večer náležitě graduje. Zpočátku Marius dominuje na tenor, od rozdivočelých poloh až po ty učesané, akordeon hraje jak hammondky a je to pěkná divočina. Akordeonista skladby neuvádí jménem, jen říká, od koho která je. Když zase dostane hlavní prostor Marius a rozjede sólo na tenor, padá nám čelist a nadšením se tetelíme blahem, protože hraje jak o život. A jak do toho dupali v celém triu, to bylo na pokraji hudebního orgasmu. Naprosto strhující koncert, bravo bravo, bravo! Malý úskok od akordeonu k banju nic neubral na intenzitě koncertu. Bylo to jen na jednu skladbu a poté se zase neobává nadále modulovat zvuk akordeonu a jízda pokračuje. Na závěr ještě třeba ocenit celkový zvuk na festivalu, který byl snad u všech vystoupení naprosto skvělý. Další frenetické ovace nebraly konce a muzikanti se k přídavku nenechali dlouze přemlouvat. Očividně mají i pozoruhodný smysl pro humor a prezentovali se baladou All by Myself od Céline Dion. A ještě chtěli, aby ji publikum odzpívalo s nimi…
Celkově musíme pogratulovat organizátorům, vedeným Mariusem Giurou a jeho dětmi Caiusem, Simonou a Cristinou, k mimořádně povedenému XXVII. ročníku jejich festivalu a poděkovat za nezapomenutelné hudební a společenské zážitky. Doporučujeme všem váhajícím plánovat cestu na příští XXVIII. Gărâna Jazz Festival! Díky propojené dálniční síti trvá cesta z Brna do Gărâny/Valiugu jen cca 8 hodin. Takový jazzfest jste ještě neviděli a u nás asi nezažijete!
