XXVII. GARANA Jazz Festival, Garana, Rumunsko, sobota 8. července 2023
Sobotní program festivalu pokračoval dvěma koncerty v kostele ve Valiugu a nejdelší letošní sérií pěti vystoupení na Vlčí louce v Garaně. Nejprve nám v kostele zahrála mladá bukurešťská kapela Răzvan Cipcă Trio ve složení Răzvan Filip Cipcă – kytara, Vlady Săteanu – basová kytara, Anthony Gutierrez – bicí. Členové tria preferují volný přístup, pokud jde o styl jejich tvorby. Obdiv k americkým vzorům, zejména Billu Frisellovi a Julianu Lage byl nadmíru zřejmý. Příjemný úvod bohatého sobotního programu.
Druhé vystoupení v kostele, na poslední chvíli přidané do programu, patřilo pro mne neznámému (omlouvám se), srbskému klavíristovi Vasiliji Hadžimanovi. Začátek jeho sólo koncertu na elektrické piano mne nečekaně zaujal. Nápadité a bravurně provedené improvizace vlastních témat se střídaly s rychlými běhy a romantickými uklidňujícími částmi. Koncert gradoval každou další skladbou a zaplněný kostel vděčně odměňoval Vasilovo umění. Jeho způsob hry, osobité improvizace a dynamika frázování mně silně připomínaly mého oblíbeného Keitha Jarretta. Vasilův nádherný koncert mne nakonec značně dojal. Se slzami v očích jsem mu hned po koncertě musel jít pogratulovat, místo neosobního poděkování mne, zcela neznámého fotografa/filmaře, Vasilij srdečně objal. Děkuji za mimořádný hudební, emotivní zážitek!
Úvod večera na prosluněné Vlčí louce patřil Dean Bowman’s 5000-pound Bandu. Charismatický zpěvák Dean Bowman, který se prosadil v jazzu, rocku, gospelu i soulu, vystoupil se srbským jazzovým pianistou Vasilem Hadžimanovem a Američany Nimrodem Speaksem – kontrabas a Ronniem Burrageem – bicí. Expresivita jeho hlasu, získaná zvládnutím a kombinací několika vokálních technik a stylů, vynesla Deanu Bowmanovi v Garaně také díky výbornému doprovodu všech třech spoluhráčů značné uznání publika.
Pořádný odvaz avantgardního gospelového a jazzového zpěváka s duší rockera se velmi hodil na úvod sobotního večera.
Michal Kratochvíl: Dean Bowman, momentálně usazený v nedaleké Rešici, předvedl parádní soul jazz, sycený gospelem, tradicionály i blues. Skvělý zpěv a místy až tranzovní prožitek dodávaly vystoupení spolu se šlapající kapelou neuvěřitelnou šťávu. K tomu si přidejte skvělý výběr repertoáru a máte tu překvapení dne nebo možná i celého festivalu. Nevím, jestli to bylo tím, že festivalový areál konečně zalilo slunce, ale strašně mi tohle příjemné vystoupení sedlo. Videoukázka vám tu jízdu snad doilustruje nejlépe.
Norská umělkyně Sinikka Langeland je jedním ze vzácných hlasů Severu. Ovládá skvěle jak svůj hlas, tak kantele, tradiční finský nástroj. Na Garana JazzFestu 2023 představila Sinikka svůj projekt Wind and Sun spolu s ansámblem hvězd norského jazzu: Kristina Fransson – trubka, Bendik Hofseth – saxofon, Jo Skaansar – kontrabas a Markku Ounaskari – bicí. Básně Jona Fosseho vychází z folklóru, ale umělkyně je přenesla do současnosti, a to prostřednictvím muzikantů povznášejících skladby do nových výšin svou improvizací a mistrovskou interpretací, aby nás všechny pozvali na cestu v nadčasové krajině, kterou si představoval Jon Fosse. Velmi působivý koncert!
Michal Kratochvíl: To další vystoupení bylo naopak z naprosto jiného soudku. Sinikka Langeland je vlastně taková folková zpěvačka, která se pohybuje v jazzových vodách. Zpočátku mi toto vystoupení přišlo krásně avantgardní především díky zpěvu, protože na norštinu nejsme příliš zvyklí. Krásně to sedlo do celého programu festivalu a ten ECM sound byl hned rozpoznatelný. Jen se zaposlouchat a nechat se unášet. Skladby byly založeny na poezii norského básníka Jona Fosseho a byly zařazeny třeba It Walks and Walks, You Hear My Heart Come, nebo Child That Exists, kterou zahrála pouze Sinikka a bubeník. Jednalo se o velice intimní kousky, u kterých bylo třeba hlubšího ponoru. Je pozoruhodné, jak prostě v Garaně může takováto hudba fungovat i v tuto hodinu. Toto hluboké, mystické, meditativní a líbezné vystoupení bylo příznačně zakončeno vlčí runou na ochranu před vlky, když už se tedy festival odehrává na Vlčí louce.
Třetí vystoupení sobotního večera přineslo další radikální změnu hudebního stylu a potvrdilo výjimečnou pestrost festivalové dramaturgie. Trio Michel Godard & Luciano Biondini & Nataša Mirković nás nadmíru přesvědčivě vtáhlo do svého hudebního světa. Francouzský tubista Michel Godard vytváří, nachází a splétá vazby mezi staletími a hudebními kulturami, a to prostřednictvím praxe improvizace a jejích kódů, ale také díky setkání se dvěma výjimečnými hudebníky, italským akordeonistou Lucianem Biondinim a bosenskou zpěvačkou Natašou Mirković, vášnivou propagátorkou sefardských písní. Tito tři zkušení hudebníci nám předvedli nádherný dialog mezi starověkem a současností, v němž se fascinujícím způsobem prolínaly italské a balkánské středověké skladby se současnými kompozicemi samotných interpretů. Michel Godard nám přitom představil serpent, tradiční dechový hudební nástroj imitující lidský hlas. Další výrazná gradace sobotního večera.
Michal Kratochvíl: Další zajímavá nástrojová kombinace na sebe nenechala dlouho čekat a na pódiu se ocitl výborný akordeonista, zpěvačka a hráč na tubu a serpent. Nataša používala zezačátku i své tělo jako perkuse a především krásně a až dojemně zpívala. Michel se nám uvedl na nezvyklý serpent, během koncertu se však občas chopil i baskytary, a především také tuby. Většina kompozic byla právě od něj, ale hrála se směs všeho možného od Balkánu až po italskou klasiku, okořeněnou bosenským textem, nebo se podíváme třeba i do Albánie. Vydařené vystoupení.
Dlouho očekávaný půlnoční koncert kvarteta izraelského saxofonisty Odeda Tzura splnil jednoznačně naše očekávání. Oded Tzur, jehož originální technika hry na saxofon The Middle Path udivuje řadu let kritiky i posluchače na koncertech, zahrál v Garaně svůj projekt Isabela, obdivující krásu jeho manželky. Představil se spolu s pianistou Nitaiem Hershkovitsem, řeckým kontrabasistou Petrosem Klampanisem a novým bubeníkem Cyranem Almeidou. Oded Tzur nám přesvědčivě předvedl svůj nezaměnitelný styl, v němž se mísí rága a jazz. Jemný hudební jazyk vyváženého kvarteta nás povznesl do neobvyklých výšin. Velmi doporučuji poslední dvě skladby jejich vystoupení ve video ukázce. Umělecky nejsilnější číslo sobotního večera.
Michal Kratochvíl: Dalším vystoupením jsme se opět posunuli zcela jinam. Oded Tzur mě fascinoval svou stage personou odtažitého frontmana s černými brýlemi. Introvertní muzika, při které jakoby všichni hráči na pódiu byli zataženi do sebe a hráli své party a sólovali při vzájemném napojení. Zasněné až intimní momenty střídají vygradovanější party, které má na starost především Nitai a kapela ukazuje, že umí také pořádně vystrčit růžky. Naživo nám prezentují své poslední album Isabela, které Oded věnoval své ženě. Přečetl nám i kratičkou báseň To Love a dále pokračoval koncert zasněnou kompozicí, která se perfektně hodila do mrazivého tmou zahaleného garanského večera. Přesně v moment, kdy jsem začínal mít pocit, že je to zasněné možná až moc, opět nastartovali a zesílili, čímž jsem byl patřičně uspokojen. Ale to co předvedli ve 3. skladbě bylo skvostné. Pro změnu tedy pěkně našlapaná věc a hlavně výsostné sólo Nitaie, které se přelilo do sóla na bicí. Bylo jasné, že sledujeme vrcholné číslo tohoto večera. Další skladba je až ukolébavkou s dojemným momentem, kdy Oded přišel k Petrosovi po jeho sóle na basu a poplácal ho po rameni. V přídavku nás odpálili výjimečně vydařenou svižnústkou a zakončili tak tento nadmíru vydařený výstup.
Poslední sedmá kapela sobotního programu přivedla na pódium Rebekku Bakken, jednu z nejpůsobivějších evropských zpěvaček. Její hudbu je těžké zařadit do nějaké kategorie, ale je velmi nesnadné na ni zapomenout poté, když ji uslyšíte poprvé. Písně této Norky byly v Garaně ohromující i lyrické, s vysokými vokálními kvalitami. Její čtyři zkušení spoluhráči dokonale podporovali charismatickou Rebekku. Oduševnělé melodie, které sama skládá, spolu s reinterpretacemi oblíbených skladeb a závěrečným srdcervoucím blues udělaly z jejího koncertu v Garaně nezapomenutelné představení. Vrcholem jejího koncertu bylo závěrečné BLUES, viz od 05:40 ve video ukázce.
Michal Kratochvíl: Na úplný závěr v mrazivé tmě garanské kotliny se na Vlčí louce prezentovala další norská kouzelnice s hlasem – Rebekka Bakken. Neuvěřitelně s lehkostí šlapající kapela, hammondky a velkolepý zvuk byly dalším důvodem k uspokojení. Blues rock jak má být doplněný různými covery třeba od Toma Waitse. Poté ale Rebekka zazpívala v norštině a při této věci jsem měl doslova husí kůži. Nepochybně nejsilnější zážitek z celého koncertu pro mne a můžete si ho také vychutnat na začátku videa. Naživo to bylo doslova odzbrojující a monumentální. Ještě bych vypíchl přídavek, ve kterém se zase pro změnu blýskl kytarista naprosto epesním sólem, a tahle blues rocková jízda nás poslala do hajan.
