XXVII. GARANA Jazz Festival, Garana, Rumunsko, pátek 7. července 2023
Páteční program festivalu se vrátil ke konceptu zavedenému a ověřenému před Covidem: polední koncerty v kostele v nedalekém Valiugu a celovečerní pestrá série na Vlčí louce v Garaně.
První vystoupení v kostele patřilo Sedmému smyslu, tedy mladé jazzové kapele 7th SENSE z Bukurešti vedené baskytaristkou Laurou Benedek. Ve Valiugu ji doprovázeli Sergiu Bivol – trubka, Lucas Contreras – kytara, Gabi Matei – bicí. Představili nám přesvědčivě svoje svěží jazzové kompozice s výraznou trubkou z loňského debutové alba Light In Chaos. Velmi pěkný začátek pátečního programu.
Druhé páteční vystoupení skupiny Marquis Noir silně připomínalo styl Candy Dulfer ovšem ryze instrumentální. Elegantní saxofonistku Patricii Marchiș ve třpytivém kalhotovém kostýmu při jejích dlouhých výstupech velmi vhodně podporovali Ioana Dîrvă na klávesy, David Vshayn na baskytaru a Sebastian Arvai na bicí. Zejména šikovný baskytarista hýřil nápady a energicky komunikoval s Patricií. Příjemné elektrizující oživení dne před obědem.
Večerní festivalový program měl začít italský saxofonista Enzo Favata se svým kvartetem, začátek se několikrát odkládal, protože nedorazil vibrafon, cestující omylem na jiné letiště. Nakonec se podařilo organizátorům domluvit změnu pořadí vystupujících a sehnat náhradní vibrafon. Pro pobavení čekajících diváků přišel zkontrolovat opuštěné jeviště samozvaný hlídač, přitom zbylo dost času na diskuze pod pódiem.
Se značným zpožděním jsme tak uvítali jako první na scéně duo Camille Bertault & David Helbock. Velmi šarmantní francouzská zpěvačka Camille doprovázená skvělým rakouským pianistou Davidem strhla rychle svým nápaditým zpěvem pozornost trpělivých diváků na svou stranu. V polovině jejich koncertu se protrhly černá mračna, jak je zvykem v horkém létě v rumunských horách. Většina odolných diváků v pláštěnkách však zůstala v hledišti a nadšeně oceňovala vynalézavá dueta obou mistrných muzikantů, kteří nevěřícně naopak pochvalovali vytrvalost diváků. Mně se podařilo přečkat nejhorší část bouřky na pravé straně scény, proto většina fotek je ze stejného pohledu. I přes nepřízeň počasí bylo duo hlas-klavír s mimořádnou mírou invence obou muzikantů vynikajícím úvodem třetího festivalového večera.
Michal Kratochvíl: Doposud vše na festivalu obstojně šlapalo a počasí nám jako zázrakem přálo, neboť všude kolem se hnaly bouřky, ale první dva dny festivalu během koncertů nad Garanou ani nekáplo. To se však bohužel změnilo den třetí a spolu se zpožděním letů a zavazadel účinkujících začátek programu najednou nabral zpoždění dvě hodiny. Publikum v Garaně se však takovými maličkostmi nenechá vyvést z míry a většina diváků je na rozmary počasí náležitě připravena. Vytahují tedy pláštěnky a ponča, zatímco my se bázlivě ukrýváme pod stříškou. Právě včas jsme to stihli, než začala pořádná průtrž mračen. To již na pódiu vystupovala Camille s Davidem a mě zajímalo, jak to dopadne na takhle velké scéně. Bohužel jsem si koncert tolik neužil, právě z důvodu úprku pod střechu a poté jeho sledování z povzdálí. Setlist byl však velice podobný jako při nedávném vystoupení v Praze, na které vás tedy mohu s klidem odkázat.
Po vydatné bouřce se na scénu znovu podmáčené Vlčí louky dostal dlouho očekávaný italský kvartet Enza Favaty. Velmi zkušeně vybraný projekt The Crossing, ve kterém excelovali Enzo Favata na soprán saxofon, basklarinet a elektroniku, Pasquale Mirra na vibrafon, midi marimbu a perkuse, Simone Graziano na klavír, Fender Rhodes, syntezátor a Marco Frattini na bicí. Velmi zajímavá jazzová hudba z Itálie nás značně oslovila a povznesla. Přednesený projekt The Crossing byla zajímavá cesta prostorem a časem, v níž se prolínaly složité vrstvy a témata. Velmi povedené vystoupení zkušených italských jazzmanů.
Michal Kratochvíl: V programu následoval nešťastník Enzo Favata, kvůli jehož vystoupení musel být narychlo dovezen vibrafon až z Temešváru (viz zpoždění zmiňované na začátku). Na prezentaci jeho alba The Crossing jsem se nesmírně těšil, neboť jsem ho před festivalem ani neznal, ale když jsem si ho poslechl, byl jsem nadšen. Naštěstí se mé předtuchy vyplnily a opravdu to bylo skvělé i naživo. Muzika pěkně od podlahy dávala hned od začátku a zněla dosti originálně a neotřele. Bicí ve většině skladeb vystaví mohutný základ a nad ním se poté odehrávají sóla nebo souhra kapely. Do toho si Enzo chvílemi pohrává i s elektronikou a když bere do rukou a úst můj oblíbený basklarinet, vše se zdá být v naprostém pořádku. Dokonce i počasí se umoudřilo a pomohlo tak k možnosti si tento koncert užít o to více. Skladby vždy budují postupně od základu, nechávají je bobtnat a nabývat na intenzitě, až je dovedou k extatickému vyvrcholení. Velmi vydařený výstup!
Rumunské trio JazzyBIT v sestavě Teodor Pop – klavír, klávesové nástroje, Mihai Moldoveanu – baskytara, Szabó Csongor-Zsolt – bicí nástroje nám následně předvedlo svoji energickou kombinaci jazzu a rocku, občas posypanou blues, latinou a funkem. Jejich „hlasitý jazz“ zněl částečně jako by Hiromi hrála se Snarky Puppy, ale jako trio. Závěrečné povedené blues s ověřeným Smoke on the water najdete ve videoukázce od 06:50. Vydařené naladění na fusion vrchol večera.
Michal Kratochvíl: JazzyBit je potěšující trio z Temešváru, které třeba nedávno vystoupilo i v JazzDocku. Na Garaně se jali prezentovati své stále aktuální album Drive. Našlapané fusion momenty s prostorem pro vyklidněné (místy až romantické) piano, které tvoří kontrast oproti hutné elektrické base, jsou typickými atributy jejich hudby. Místy je to až takový příjemně nekomplikovaný rock, nebo najednou vystřihnou latinu. Celkově je to docela příjemná poslechovka, ale nic zas tak objevného a světoborného se nekoná. Škoda také trapné části koncertu s pokusem o rozezpívání publika (který se příliš nevydařil), čímž najednou vystoupení začal docházet dech. Naštěstí se ale úroveň opět podařilo pozvednout vydařeným blues a na závěr dokonce úryvkem ze Smoke on the Water a dalších rockových klasik.
Poslední super kapela pátečního večera Per Mathisen & Jan Gunnar Hoff feat. Nguyên Lê & Gary Husband naplnila všeobecná očekávání špičkového fusion koncertu. Norský Per „BASS VIKING“ Mathisen dal dohromady tento silný kvartet se svým dlouholetým hudebním spolupracovníkem, norským klávesistou Janem Gunnarem Hoffem, výjimečným francouzským kytaristou vietnamských předků Nguyênem Lê a žijící legendou Angličanem Garym Husbandem na bicí. Tato evropská hvězdná sestava představila hudbu sahající od lyrických akustických krajin až po rockový jazz s vysokým napětím. Všichni čtyři ukázali přesvědčivě svoje individuální virtuózní schopnosti, jejich souhra byla strhující a výbušná, viz video ukázka níže.
Michal Kratochvíl: Do areálu festivalu se po půlnoci kromě velkých očekávání od superskupiny Pera Mathisena začal vkrádat také nepříjemně vlezlý chlad. Naštěstí nás tato muzika dovedla pořádně rozproudit a našlapaná kapela dostála dle mého všem očekáváním. Per představil svou supergroup a vystoupení začal u kontrabasu. Rozjelo se nám před očima mistrovské představení žánru fusion v té jeho nejvyšší možné kvalitě. Skvělá sóla všech zúčastněných, které dopředu tlačil nadupaný Gary za bicími, všichni mají prostor k vyniknutí a zároveň tvoří kompaktní celek. Per je ale jasným vedoucím kapely a udává pokyny ke změnám. Po 2 skladbách se chopí baskytary a královská jízda pokračuje. Že se takovýto muzikanti nebojí žádného žánru nám dokázali například ve skladbě Now We Are Free od Hanse Zimmera, nebo když nás Per nečekaně vyzval k tanci v nadupané předělávce Off the Wall od Michaela Jacksona. Mistři svého umění se předvedli v královské disciplíně a večer nemohl skončit lépe. Bravo!
