XXVII. GARANA Jazz Festival, Garana, Rumunsko, čtvrtek 6. července 2023
Po úvodním festivalovém večeru špičkového jazzu z Polska nabízel ve čtvrtek rozšířený program čtyři jazzové sestavy většinou z německy mluvících států.
Po obvyklém přeuspořádání inzerovaných kapel vystoupil jako první mezinárodní kvartet Paula Zaunera, zakladatele a organizátora každoročního jazzového festivalu INNtöne v Diersbachu. Rakouský trombonista Paul Zauner vystoupil s americkým pianistou Carltonem Holmesem, rakouským kontrabasistou Wolframem Derschmidtem a bubeníkem srbského původu Dušanem Navakovem. Jejich podání klasických jazzových standardů bylo v první polovině koncertu značně poklidné a pro diváky, natěšené na jazzový odvaz, málo zajímavé. Až legendární Witchi-Tao-To Jima Peppera přineslo vítané oživení na Vlčí louku a závěrečný, dojemný Creole love call Duke Ellingtona nakonec rozezpíval potěšené diváky.
Michal Kratochvíl: Předestřu rovnou, že vystoupení Paula Zaunera mě vůbec nechytlo. Pozvolný rozjezd mě do hudby vtahoval velmi pomalu a když toto unylé, a tak nějak přeslazené rozjíždění se nebralo konce, rezignoval jsem a po zbytek koncertu pro mě byla hudba především od Abdullaha Ibrahima prezentovaná touto kapelou pouhou kulisou. Celý koncert pro mě definitivně zazdil Paul svými pokusy o přednes/zpěv. Ale i takové vystoupení si jistě najde své příznivce v nesmírně pestré dramaturgii festivalu.
Značnou změnu do čtvrtečního programu přineslo německé trio Julian & Roman Wasserfuhr feat. Jörg Brinkmann. Dokonale sehrané bratry, pianistu Romana a mladšího trumpetistu Juliana, skvěle doplnil do nezvyklého tria avantgardní violoncellista Jörg Brinkmann. Díky bratrské blízkosti a souznění s Jörgem jejich hudba plynula krásně prostorem. Ať už hrál Julian na trubku nebo křídlovku, vytvářel vřelou atmosféru. Zářivá klavírní paleta jeho bratra Romana dodávala zvuku tria svěžest a vzdušnost, Jörg vše na violoncello ještě povznášel. Byla to veliká radost poslouchat jejich melodické kompozice s improvizovanými sóly všech třech. Za snad nejpůsobivější lze označit sólový výstup bravurního violoncellisty Jörga, který byl pro mne velkým objevem tohoto večera. Vskutku vynikající ukázka evropského jazzu 21. století, doporučuji videoukázku níže.
Michal Kratochvíl: Naštěstí po předchozím vystoupení přišly na řadu krásné melodie, propracované aranže a úplně jiný zážitek z hudby od bratů Wasserfuhrových doplněných o skvělého Jörga Brinkmanna na violoncello. Již od první prezentované skladby Solitude jsem si zase festivalové dění začal užívat a zcela se naladil na tu líbeznou notu a krásně intrikované kompozice. Lost Time byla přesným příkladem výše zmíněného. Zahráli nám i novou skladbu Minnie nebo i úplně první skladbu, co spolu bratři složili – You’re a Friend of Mine. V další skladbě nás do dění uvede potemnělý úvod na cello s basovými rejstříky klavíru, načež rozehraji nádhernou interakci mezi pianem a cellem, violoncello převezme roli kontrabasu, když piano sóluje, a pak se přidává trubka a mocně nás dovedou k uspokojení. V těchto momentech se mi do mysli vkrádají vzpomínky na nádherný koncert Marcuse Stockhausena v Dobrši, především pak díky krásnému čistému zvuku a nádherným partům violoncella. Tyto vzpomínky jen umocnilo další krásné sólo od Jörga, které přináší mnoho vzrušujících momentů a překrásně se nesoucí zvuk zaplavuje kotlinu s Vlčí loukou. Líbivé (a podmanivé) melodie lze dělat i takto a může to být naprostá paráda! Nádherný koncert.
Třetí kapela druhého festivalového večera přinesla další radikální změnu. Funk-rocková rumunská sestava Blazzaj probudila všechny přítomné velmi energickým projevem. Podle programu skupina hudebníků z různých hudebních žánrů (od jazzu přes klasiku až po hardcore) vymyslela od roku 1998 komplexní, dynamický a barevný nástroj, poháněný výbuchy energie, napsaný v zrcadle a čtený Blazzaj. Dominantního zpěváka Tavi Horvatha výrazně podporovali i ostatní hudebníci. Postupně se jim podařilo roztancovat řadu diváků včetně několika vděčných dětí pod podiem.
Michal Kratochvíl: Rumunský funkovy úlet či rap’n’roll Blazzaj mi stačilo sledovat z povzdálí. Bílý jazz (Jazz alb) mi přišel jako bizarní kombinace všemožných stylů, které chvíli fungovaly a chvíli ne. Sympatičtější mi každopádně byly metalem načichlé věci oproti těm funkovějším. Možná, že sdělení v textech bylo hluboké, těm jsme však bohužel nerozuměli, ale neustálé pózy zpěváka a jeho přednes by tomu rády nasvědčovaly. Údajně se prý jedná o již kultovní kapelu ve zdejším kraji, inu proti gustu…
Jasným vyvrcholením večera byl Austrian Syndicate, který se zrodil ze silné náklonnosti Davida Helbocka k jeho americkému učiteli Peteru Madsenovi. Spolu se seznámili už v roce 2001 ve Voralbergu, od kdy se Peter Madsen stal Davidovým profesorem, mentorem a přítelem. Pro tento společný projekt vybrali společně tu nejlepší rytmickou sekci, kterou rakouský jazz nabízí: Herbert Pirker – bicí, Raphael Preuschl – E-bas, basové ukulele a Claudio Spieler – perkuse. „Divocí mladí lvi“ rakouského jazzu se spojili s jedním z nejvyhledávanějších sidemanů mezinárodního jazzu posledních dvou desetiletí. Velmi zdařilý, výživný jazz-rock plný kláves, syntezátorů a silných rytmů v duchu slavného rakouského hudebníka Joe Zawinula.
Michal Kratochvíl: Austrian syndicate na nás spustili pořádný nášup hned od začátku, když koncert odpálili peckou Money in the Pocket od Joe Zawinula. Název kapely vzhledem k prezentované hudbě nebude náhodný a duch právě Joe Zawinula je cítit v každé skladbě. Druhou The Ups and Downs uvádí David Helbock vesmírnými syntetizátorovými zvuky, k čemuž se přidá utažený groove na perkuse a nádherně vrnící basička. Pak zpomalí baladou od pianisty Petera Madsena We Need Some Help Down Here, aby se poté zase mohli vrátit k výsostné fusion ve stylu Zawinula. Kapela šlape jak o život a už se těším na brzy vydané album. Přistihl jsem se s pusou roztaženou od ucha k uchu, když jsem pokyvoval hlavou a mlaskal si, jak jim to spolu jde. Na závěr večera ještě pořádně nafúzovanej Mozart, který se zvrhl do hravé pasáže s pazvuky, aby mohla jízda ještě chvíli pokračovat. Bylo potřeba přidávat hned dvakrát. Takhle teda jo!
