Jak jsme vás již před časem informovali, trumpetistka a skladatelka ŠTĚPÁNKA BALCAROVÁ vydala nové album, tentokrát na značce Animal Music – „Emotions“.
Štěpánka Balcarová se nyní představila cele instrumentálním počinem, a to se svým kvartetem. Recenzoval jsem tu její předchozí, a to koncertní album „Štěstí“ (vydal Radioservis), na němž participovalo její česko-polské sexteto, polská zpěvačka a SOČR. Z onoho sexteta zůstali na novince kromě Balcarové kontrabasista Jaromír Honzák, pianista Nikola Kołodziejczyk a bubeník Grzegorz Masłowski. Tedy opět česko-polská sestava.
Balcarová je nesmírně senzitivní trumpetistka a výsostný melodik. Nečekejme avantgardu, a už vůbec ne výrazovou smršť, byť titul alba by to mohl naznačovat. O to obdivuhodnější je její schopnost ztvárnit lidské emoce umírněně, téměř podprahově, skrze víceméně lyrickou a výrazně melodickou polohu! Více než šestačtyřicetiminutová stopáž skrývá osm autorských kompozic. Ty tvoří sevřený celek, který se poslouchá velmi příjemně, a přitom si ale vynucuje hloubavý poslech. Radost, naděje a hravost se střídají s neklidem a smutkem, ale celkově album vyznívá vřele. Což vyžaduje vskutku notnou dávku skladatelské a interpretační vyzrálosti…
A tak se zaposlouchejte do úvodní skladby „Trust“, kde aktéři umně pracují s dynamikou a posluchače čekají první excelentní sólové chorusy Balcarové a Kołodziejczyka. Následuje duet kontrabasu a trubky v „Anticipation“, v níž se nervnost střetává s výraznou melodií. „Surprise“ překvapí optimisticky hravou melodií, vlídností a vřelostí, jež působí neobyčejně pohodově; takovou dávku vřelosti jsem v jazzu opravdu dlouho neslyšel! „Anger“ pochopitelně zahrozí již v antré sólovými bicími, aby se poté vyřinula bebopová jízda se strhujícími sóly, ústící do hutnosti hard bopu jako řemen. „Fear“ je ztvárněn ztišením, snahou o potlačení, s tlumenou trubkou a neklidným pianem.
Skladba „Disgust“ je sycena vzrušujícím kontrastem mezi mile optimistickou melodičností a vyvěrající dramatičností. „Joy“ klokotá rozmarností a melodickou skotačivostí. Závěr alba je ve znamení „Sadness“, ale ten smutek není pohlcující, nepůsobí bezvýchodně; cítíte naději…
A za tu díky, Štěpánko!
