A je tu další trojice novinek, tentokrát z dílny (nejen) jazzových zpěvaček!
ROXANE REDDY – JAYWALKING
vlastní náklad (datum vydání: 21.dubna)
Kanadskou zpěvačku Roxane Reddy známe ze souboru Greenhouse Ensemble. Ovšem tato rodačka z Montrealu není jen vokalistkou, ale také skladatelkou a aranžérkou. Na jaře se dočkala konečně prvního sólového autorského alba, jež se zove „Jaywalking“. Zúročila na něm nejen jazzovou zkušenost, ale také působení na folkové a šansonové scéně (duo Andromède). Ve směsi jazzu, progresivního rocku a písničkářství se pokusila o vyjádření svého pohledu na bezprostřední postcovidovou dobu, čili na život po překonání deprese, jež zvláště umělce pronásledovala. V sedmi vlastních kompozicích zpívá francouzsky i anglicky, ve finálové osmé písni pak gaelsky, neboť na album zařadila také starobylou irskou lidovku „Eleanóir a Rún“. Ta je zpívána a´capella, s dodatečnými vokály a v závěru s lehkou rytmikou.
Hudba na debutu Roxane Reddy je bohatá, propracovaná, připomínající něco mezi Patem Methenym, Joni Mitchell a Esperanzou Spalding. Byť je navzdory tomu přece jenom autentická, dokáže okouzlit, dojmout i mobilizovat posluchačskou aktivitu, přepadá mne neodbytný pocit, že místy to působí jako takový slepenec. Leckdy křehký, až éterický zpěv už pak není protipólem vskutku nadupanému instrumentálnímu obsahu, i když se zpěvačka snaží také emotivně vokalizovat a dokonce scatovat, ale spíše nedostatkem. Mužská část posluchačstva by s touto mojí kritikou asi nesouhlasila, neboť tato ženská vokální estetika zažívá v současném jazzu boom.
Ale musím smeknout, protože autorský pokus Roxane Reddy je odvážně ambiciózní; klidně se mohla spokojit s jednoduššími písněmi pro širší publikum i vně jazzového hájemství. A navzdory výše zmíněnému nedostatku je tu stále co poslouchat! Parádní fusion, kypící, neklidné a pulsující, s parádními sóly kytaristy Louise-Martina Ruesta a bubeníka Alaina Bourgeoise, vás čeká ve „Wilted“. Dvojvětá suita „Les baleines“ (Velryby) osciluje mezi jímavou lyrikou, barevnými impresemi, melancholií a zahuštěným, naléhavým fusion. Excelují tu trumpetistka Victoria Hebbard, baskytarista i kontrabasista Carl Mayotte a pianista Yannick Anctil. „Wherewer I´ll Go (Jaywalking)“ zpočátku jímá dialogem piana a saxofonu, přičemž se noří do elektroakustických zvuků; poté se vznítí celá kapela, včetně dravě sólující saxofonistky Élisabeth Provencher. Díky brutalitě zvukových špinavostí tu získává fusion patřičnou neukázněnost až agresivitu.
![Wherever I'll Go (Jaywalking) [OFFICIAL MUSIC VIDEO]](https://jazzport.cz/wp-content/plugins/wp-youtube-lyte/lyteCache.php?origThumbUrl=https%3A%2F%2Fi.ytimg.com%2Fvi%2Fk5N_YLfTgHw%2F0.jpg)
MADELEINE & SALOMON – EASTERN SPRING
Tzig´Art (datum vydání: 12.května)
Pařížská dvojice Madeleine & Salomon je setkáním dvou hudebníků, kteří se pohybují v podobných uměleckých světech, včetně filmu. Zpěvačka a flétnistka Clotilde Rullaud a skladatel a pianista Alexandre Saada spolu debutovali v roce 2016 albem „A Woman´s Journey“, v němž složili hold militantním americkým zpěvačkám šedesátých a sedmdesátých let napříč žánry, od Niny Simone po Janis Joplin. Druhé album „Eastern Spring“ navzdory komorní sestavě funguje opět s nevšedním kouzlem a výrazovou expresivitou a naléhavostí. Příběhy naděje, snů, tužeb a lásky z arabského světa od Maroka přes Palestinu a Izrael po Turecko naplno odrážejí existenciální otázky mladých Arabů žíznících po sociálních, společenských a duchovních změnách.
Madeleine & Salomon sáhli po arabském, převážně středomořském folku a popu taktéž 60. a 70.let. Úpravy těchto písní, zpívaných anglicky, francouzsky a arabsky, odpovídají západnímu soundu, jenž v té době byl v arabském světě nemyslitelný; mix jazzu, folku a psychedelického rocku roztrhnul písně do dvou světů. A nutno dodat, že to albu dodává napětí a fascinující intenzitu.
Všech devět písní tvoří vskutku sugetivní kolekci. Tak třeba „Ma Fatsh Leah“ (z repertoáru egyptské kapely Al Massrieen) je svěže prorostlá minimalistickými ostinaty. Iránský song „Komakan Kon“ je opatřen textem vzatým z Ginsbergova Kvílení (Howl); vyznívá to se vší úderností, naléhavostí a expresivitou. Minimalismus, lyrika, osudovost elektroakustické temnoty zdobí tuniskou rapsodii „De l´Orient a´Orion“. Dramatičnost ve zpěvu obou aktérů a kontrast mezi notnou vypjatostí, lyrickým minimalismem klavíru a jímavou, tesknou flétnou činí z turecké Rapsodie č.2 „Ince Ince Bir Kar Yağar“ písňový klenot. Třetí rapsodie, tentokrát marocká „Lili Twil“, je zpívána s ponorem, do ambientního vlnění, posléze psychedelického oparu. Závěrečná píseň „Do You Love Me?“ z repertoáru libanonské legendy Bendaly Family je uchopena v té nejkomornější podobě, z níž smutek doslova tryská…
MIRNA BOGDANOVIĆ – AWAKE
Berthold Records (datum vydání: 12.května)
Bosensko-slovinská zpěvačka a skladatelka Mirna Bogdanović žije v Berlíně, kde se nyní stala dokonce programovou kurátorkou JazzClub Donau 115. Studovala v berlínském Jazzovém institutu zpěv a kompozici (např. u Kurta Rosenwinkela a Grega Cohena), absolvovala též workshopy u Normy Winstone, Sheily Jordan či Thea Blackmanna. Po debutu „Confrontation“ (Klaeng Records, 2020) vyšlo letos druhé autorské album „Awake“. Mirna Bogdanović Group tvoří kromě zpěvačky a autorky písní Peter Meyer (kytara), Povel Widerstrand (piano, syntezátor, efx), Felix Henkelhausen (kontrabas, baskytara) a Philip Dornbusch (bicí, perkuse); nechybí ani hosté: Asger Nissen (altsaxofon), Paul Santner (ukulele) a dost výrazně Rothko String Quartet.
Album představuje silnou kolekci jedenácti písní zabalených do bohatých aranží. Zní tu minimalismus, ambient, elektroakustické zvuky, rytmická pulsace a odpich, šťavnatá sóla, smyčcová hutnost, jazz i pop-rock. Mirna Bogdanović zpívá sytým, výrazově přesvědčivým hlasem, který je radost poslouchat a věřit mu.
A vrcholy mezi tracky? Bezesporu „Only Child“ s bezmála drum´n´bassovým spodkem, gradací, tahem smyčců a parádním klavírním chorusem. V „Clocks“ (nejdelší kompozici alba – 9:33) je posluchač svědkem elektronického zurčení a dalšího zvukového kouzlení, minimalismu, fusion, smyčcové a pěvecké jímavosti. Divočejší „Crazy Chords“ nechybí odpich, dravé sazby smyčců a strhující sóla kontrabasu a piana. Jímavost, citová naléhavost a sálající touha činí z jediné převzaté písni „Wish I Didn´t Miss You“ (z repertoáru R&B písničkářky Angie Stone) opravdovou lahůdku. Hutnost „Dancing In the Dark“ umocňuje smyčcový minimalismus, tah rytmické dvojice, kytarové sólo a jiskřivý scat. A finálová, pop-rocková „Finding Closure“, nepostrádá naléhavost, exprese a bouřlivé saxofonové sólo.
