Švédská trombonistka KARIN HAMMAR se svým kvartetem FAB-4 vydala v polovině dubna na značce Prophone Records / Naxos nové album. Zove se „Opening“ a přináší devět jejích autorských skladeb. A také výtečného hosta – italskou pianistku RITU MARCOTULLI!
Karin Hammar patří v současnosti mezi nejlepší hráče na trombon v Evropě. V letech 1994–99 studovala na Královské konzervatoři ve Stockholmu a od roku 1997 je profesionální hudebnicí. Spolupracovala nejen s většinou bigbandů ve Švédsku, ale hrála též s rozhlasovými bigbandy v Německu, severským Jazz Baltica Ensemble a norským Trondheim Jazz Orchestra. Koncertovala a nahrávala s celou řadou osobností světového jazzu (Kenny Werner, Jim McNeely, Carla Bley, Tim Hagans, Steve Swallow, Gary Burton, Bob Brookmeyer, Maria Schneider…). V letech 1997–2011 vedla se svojí starší sestrou Mimmi, taktéž trombonistkou, skupinu Sliding Hammers, jež natočila čtyři výtečná alba.
Jazzové kvarteto Karin Hammar Fab-4 vzniklo v roce 2014 a nová nahrávka je pátým titulem. Formát trombon, kytara, kontrabas a bicí není na současné jazzové scéně právě obvyklý. Letošní album „Opening“ nahráli kromě lídryně s trombonem, včetně basového, kytarista Andreas Hourdakis, původem Řek, kontrabasista Niklas Fernqvist a bubeník i perkusista Fredrik Rundqvist. A jak jsem v úvodu uvedl, na albu se podílela též italská pianistka Rita Marcotulli. Ta na jazzové scéně působí již čtyři dekády, v jejím portfoliu jsou třeba Pat Metheny, Chet Baker, Kenny Wheeler, Andy Sheppard, Dewey Redman či Billy Cobham. Její kontemplativní hra a´la ECM se nádherně snoubí s emotivními, energickými i zpěvně baladickými polohami kvarteta; zároveň otevírá brány do složitějších harmonií a vzrušující souhry. Ovšem v centru veškerého dění zůstává trombon, který vytváří výrazné změny v náladě i struktuře a nese melodické a narativní poselství. Hammar hraje až neskutečně zpěvně, dokonce dvojhlasně; napíše se to jednoduše, ale vězte, že za její hrou se skrývá úžasná technika!
Už samotné antré k albu, témbrově bohatá skladba „Opening“, vás bezpochyby okouzlí. Perlení, bastrombonové hloubky, kytarový minimalismus, vyhrávky bicích, výrazný melodický motiv, to vše vás vtáhne a navnadí k dalšímu poslechu. V úvodu „Apart“ hovoří tzv. talking drum, po němž se rozline jímavá balada, jež postupně rozkvétá až do podoby fugy a graduje. Sólově se tu blýskne již také kytarista. Následující track „The Key“ je postaven na staccatu, s kontrapunktickým vedením hlasů a vrcholící klavírním sólem. „Rest in Peace (and stay alive)“ sytí zpěvný trombon, celá skladba je ponořena do jímavosti a zároveň se vzpíná k emotivní oslavě života; sólovým partem se tu blýskne také kontrabasista. Zpěvností a gradovanou dynamikou s parádními sóly se dme též skladba „13“. Nádherný trombonový chorus proplouvá kompozicí „Nadar com tartarugas“, jež se nakonec vzklene až do výšin; plavat se želvami je totéž, jako se vznášet. Kvarteto to ovšem umí také rozbalit, což dokazuje svižnůstkou „Moset / The Cleanse“ s parádními groovy a gradací díky strhujícím sólům trombonu a bicích. Album pak uzavírá ponorná skladba „Prayer“ zakončená perlením osamoceného klavíru s téměř barokními kudrlinkami…
