13. Enter Enea Festival, Nad Jeziorem Strzeszyńskim, Poznań, pondělí 5. června 2023
Druhý festivalový večer uvedla elegantní Agata Kołacz tuniského skladatele, zpěváka a jednoho z nejlepších hráčů na oud Dhafera Youssefa a jeho nejnovější projekt Street of Minarets. Tématem alba je cestování, jak sám autor uvádí: „Poté, co jsem procestoval čtyři kontinenty světa a hledal nové zvuky, zde zpívám jinak a používám vokální efekty, se kterými jsem vyrůstal. Mám na mysli zejména zvukový efekt megafonů při svolávání k modlitbě“ – odtud název alba Street of Minarets.
Jeho čtyři, pro nás zcela neznámí spoluhráči Mario Rom – trubka, Daniel Garcia – piano, klávesy, Swaeli Mbappé – basová kytara a Shayan Fathi – bicí nástroje ho doprovázeli nadprůměrně. Dhafer střídal svůj specifický zpěv až kvílení s dynamickým rytmickým tempem až tancem, při kterém ho jeho spoluhráči velmi dobře podporovali, zejména rakouský trumpetista Mario Rom. Celkově zajímavé, ale žádný očekávaný trhák.
Michal Kratochvíl: Koncert, na který jsem se na festivalu těšil nejvíce, přišel hned záhy a popravdě má očekávání zcela nenaplnil. Usměvavý Dhafer Youssef a jeho kapela sice hráli skvěle, ale srdíčko při živém provedení skladeb z nové desky Street of Minarets mi blahem neplesalo. Možná jsem měl až příliš velká očekávání, protože desku jsem si zamiloval, naživo mě však tato performance úplně nevtáhla. Pozvolný úvod koncertu Dhafer využil a krásně se rozezpívával. Při představování kapely vůkol projelo auto s velmi hlučnou techno muzikou, což pobavilo i Dhafera a vtipnými grimasami tuto situaci glosoval. Celé vystoupení bylo vcelku meditativní, plynulo si svým rytmem, Dhafer občas zazpíval, dirigoval si muzikanty, vytvářel s nimi interakci, pobízel je i hecoval, jak je u něj zvykem. Také si uznale vychutnával jejich projev. Občas trošku přidali na tempu, zesílili a dynamicky úsek či skladbu vygradovali. Fajn koncert, ale jako by tam chybělo to něco navíc, co měl třeba právě den předtím mladičký Andrés.
Polský septet Jazz Forum Machine ve složení Kasia Pietrzko – klavír, Kacper Smoliński – harmonika, Tomasz Chyła – housle, Maciej Kądziela – altsaxofon, Jakub Mizeracki – kytara, Roman Chraniuk – baskytara a Adam Zagórski – bicí byl poněkud nepřesvědčivý, nejspíš díky málo zajímavému repertoáru. Kasia Pietrzsko se velmi snažila, ale ostatní spoluhráče moc nestrhla k nadprůměrnému koncertu.
Michal Kratochvíl: Jazz Forum Machine by měla být kapela uznávaných hudebníků ověnčených mnoha cenami a uznávanými performery ve svých vlastních kapelách. Celý projekt či kapela na mě však působí dojmem jakéhosi all-star týmu, který je plný skvělých individualit, ale ne vždy funguje jako celek. Ze začátku jsem byl navnaděn poměrně vkusným jazz rockem, ale postupem času mi přišlo víc a víc, že to prostě nějak nefunguje, až se začal dostavovat pocit nudy. Muzikanti drtili komplikované kompozice, ale nějak se jim nedařilo přenést nějakou energii do publika, nebo alespoň ne na mne.
Zato Leszek Możdżer s orchestrem MACV Orkiestra Instrumentów Dawnych Warszawskiej Opery Kameralnej řízeným maestrem Marcinem Sompolińskim a podporovaným Patrycií Betley na bicí nástroje se velmi pěkně poslouchali. Orchestr starých nástrojů Varšavské komorní opery přednesl Leszkovy nové skladby Composites, Album Composites obsahuje šest skladeb, z nichž čtyři (nazvané Compositum I, II, III, IV) nejsou kompozice, ale skladby, které jsou mistrovským spojením kompozice a improvizace. Klavírní party improvizoval Leszek Możdżer a k těmto improvizacím napsal autor partituru pro orchestr. Zbývající dvě skladby, Ballad For Lars, věnovanou švédskému kontrabasistovi Larsi Danielssonovi, a lyrickou Natalladia, složil Możdżer klasickým způsobem. Leszek exceloval ve svých improvizacích, skutečné vyvrcholení večera.
Navíc přídavek Don’t Give Up od Petera Gabriela zahráli velmi dojemně jako pěknou ukolébavku.
Michal Kratochvíl: Jedním z vrcholů letošního ročníku Enter Enea Festivalu zcela jistě měla být premiéra nového alba Leszka Możdżera a orchestru Musicae Antiquae Collegium Varsoviense Varšavské komorní opery (MACV) s názvem Composites. Celé vystoupení bylo nádherně líbezné a muselo potěšit každého milovníka krásné hudby. Hladilo po duši a zahřálo u srdce. Závěrečná Don’t Give Up od Petera Gabriela byla náležitou třešničkou na dortu.
