13. Enter Enea Festival, Nad Jeziorem Strzeszyńskim, Poznań, neděle 4. června 2023
Letošní čtyřdenní Enter Enea Festival, venkovní setkání s hudbou na břehu poznaňského jezera Strzeszyńskie, předčil řadu našich očekávání: nadstandardní program s řadou premiér, pečlivě vybraný uměleckým ředitelem Leszekem Możdżerem, přesná organizace vedená Jerzym Gumnym, velmi přátelská atmosféra pod širým nebem, špičkový zvuk a slunečné letní počasí.
Enter (tj. vstup, úvod), jak už název napovídá, má kromě možnosti představit publiku umělce z různých koutů světa, být také portálem pro umělce a hudebníky, podpořit jejich představy a plány. První festivalový večer, nezvykle v neděli, zahájilo kombo Sonar a posléze Big Band Solna sestavený ze studentů, absolventů a pedagogů střední hudební školy M. Karłowicze. V repertoáru jazzových standardů podpořil mladé hudebníky také Leszek Możdżer jako host.
Michal Kratochvíl: Hned na úvod musím vyzvednout krásné prostředí festivalu u jezera, ale zároveň si také postěžovat na pro mě naprosto nepochopitelné uspořádání festivalového sezení. Již samy o sobě značně nepohodlné lavice jsou ještě v areálu nahečmány tak, že průměrně vysoký člověk se tam vůbec nemá šanci vejít. Je to tedy takový neustálý tetris a puzzle, jak se tam vlastně poskládat.
Festivalový předkrm vkusně započala polská omladina Sonar, s nimiž si programový ředitel festivalu Leszek Możdżer střihl 2 svižnůstky. Pak přišel na řadu Big Band Solna, taktéž složený z mladých talentů a absolventů hudební školy, který pěkně swingoval. Leszek si s nimi opět zahrál a zazněly klasiky od Lestera Younga, Bennyho Goodmana a dalších.
Milým překvapením bylo následné energické vystoupení kapely Andrés Coll Odyssey ve složení: Andrés Coll – elektrická marimba, kastaněty, Mateusz Smoczyński – housle, barytonové housle, Majid Bekkas – guembri, zpěv, kalimba a Ramón López – bicí nástroje, tabla. Mezinárodní kvartet spojuje kultury Ibizy, východní Evropy a severoafrické Gnawy v moderním zvuku, který posluchače rozpohyboval v rytmu těchto značně rozdílných míst. Obzvlášť působivá byla nadšená hra Andrése při jeho prvním koncertě mimo jeho rodnou Ibizu v kombinaci s virtuózním polským houslistou a impulzivním bubeníkem.
Michal Kratochvíl: Andrés Coll s sebou z Ibizy přivezl slunečné letní počasí na celou dobu festivalu. Rovněž se se svým originálním kvartetem Odyssey, míchajícím hudební vlivy od všech členů kapely, postaral o jeden z nečekaných vrcholů festivalu. Svým upřímným nadšením a bezbřehou energií strhával nejen své spoluhráče, ale i publikum a nadšené přijetí jeho prvního koncertu v zahraničí bylo zaručeno. V hudbě kapely na nás dýchne Afrika a jakoby to byla taková příprava na zítřejší koncert Dhafera Youseffa. Energická jízda v zajímavém nástrojovém složení nebrala konce a o výživné momenty při sólování všech členů nebyla nouze. Majid dokonce zpívá, Andrés do rukou bere kastaněty z Ibizy a sólo na ně spolu s bicími bylo velmi interesantní. Další, do Afriky nás beroucí song, je opět zpestřen zpěvem Majida a housle tomu zas dávají slovanský nádech. Je to nádherná všehochuť a vydařený mix, který mě nesmírně baví. Andrés při hraní náramně paří, poskakuje a je obrovsky sympatický. Určitě nejmilejší koncert celého festivalu!
Kulturním vrcholem úvodního večera bylo zahájení výstavy …siała Baba mak…, nové instalace profesorky Izabelly Gustowské v poznaňském vizuálním parku, parku uměleckých objektů pod širým nebem na břehu jezera Strzeszyńskie. Festival začal tanečním průvodem zpívajících bab pod vedením multiinstrumentalistky a zpěvačky Malwiny Paszek za doprovodu sboru k osmimetrové makové hlavě. Když se k veliké makové hlavě přiblížíte, rozsvítí makovou hlavici další senzory, závislé na solární baterii, a uslyšíte lidovou píseň o silné babě, která seje mák. Chór Pogłosy, sbor více než dvaceti zpěvaček v půlkruhu okolo veliké makovice řízený Joannou Sykulskou pak přednesl sérii lidových písní, působících až mysteriózně při oranžovém západu slunce.
Michal Kratochvíl: Po nečekaně skvělé jizdě, kterou předvedli Andrés Coll Odyssey se přesouváme do poznaňského vizuálního parku, abychom shlédli novou instalaci profesorky Izabelly Gustowské. Osmimetrová makovice vyrůstající z navrženého pole červených máků tvoří jakýsi oddělený ostrov Lemnos ve Strzeszyńském parku. Živý přednes lidových písní v podání smíšeného sboru navodil až mystickou atmosféru a byl velmi vydařenou tečkou za předfestivalovým večerem.
Po západu slunce byla v Galerii ABC nedaleko od festivalového pódia ještě zahájena výstava Paměť profesorky Izabelly Gustowské.