Saxofonový maestro Kenny Garrett se svým kvintetem (Keith Brown – piano / Jeremiah Edwards – kontrabas / Rudy Bird – perkuse / Jaylen Petinaud – bicí) vystoupil 24. května v pražském Divadle U Hasičů a zaměřil se především na aktuální album Sounds From The Ancestors.
Pěkně od začátku na nás nasadili mohutný groove, do kterého nás uzamkli téměř po celou dobu koncertu. Při pořádně vyblbnutém závěru první skladby bubeník Jaylen dokonce ztratil čapku. Kenny po dohrání jen letmo představil kapelu a hned přešel do další pecky, která byla opět nesmírně chytlavá. Roztleskalo se i publikum, Rudy za perkusemi dovedl vykouzlit nejen úsměvy, tanečky a dobrou náladu, ale také náležitě zasólovat. Kenny se nešetřil a hrál ve všech skladbách skoro po celou dobu s kapelou, jen si občas na chvíli vydechl u elektrického piana. Bez váhání do nás valí tuny energie a ke krátkému sólu se dostal i Jeremiah, jehož basa byla však úplně utopená a s velmi nekonkrétním zvukem. Možná to fungovalo v rámci skupiny, ale rozhodně ne na sólo. Jedem jak na horské dráze a spoustu prostoru dostává i Keith. Většina koncertu vlastně vůbec není o Kennym, ale o celém kvintetu a té energii, kterou přenášejí na obecenstvo a která se jim v nadšených reakcích vrací zpět. Někteří diváci se vyhecovali až příliš a dva se nám málem navzájem pobili. Kenny to z pódia postřehl a odlehčeným tónem je vyzýval, aby si to raději vyřídili venku, tady jsme teď na koncertě.
Došlo i na rapovou vsuvku, která ještě vystupňovala již tak dosti vyburcovanou náladu a Kenny nás všechny vyzýval k párty. Byť mě podobné hecování a roztleskávání publika většinou nemile otravuje, v případě Kennyho Garretta je to přesně naopak a žeru mu to. Vím totiž, že dovede uspokojit i fajnšmekry, pro které si v setlistu vyhradil bebopovou pecku Chasing The Wind. Tuto jazzovou laskominu nám dopřál ke konci setu a blýskl se epesním sólováním skrze celou skladbu. Jako by veškeré koncertní dění doposud bylo jen takové oťukávání a zkoušení, zda jsme připraveni, když to skutečně vybalí. Já jsem teda byl a chrochtal jsem si při tomhle bebopovém uragánu blahem. Nejprve Kenny sóluje za doprovodu celé kapely, načež dialogem pouze bicích a saxofonu koncert graduje, aby vyvrcholil několikaminutovým hraním Kennyho sólo, ve kterém vzýval snad všechny saxofonové bohy. Bravo! Na závěr pak samozřejmě přichází Happy People, ve které rozezpívá úplně každého. Na přídavek jsme si museli chvíli počkat, ale stálo to opět za to, a koncert byl zakončen působivým dohráváním skladby za postupného odcházení účinkujících z pódia, až jsme se znovu dočkali jen dua saxofonu s bicími. Byl to parádní koncert!
Setlist:
Haynes Here
Hargrove
When The Days Were Different
For Art’s Sake
Chasing The Wind
Happy People
Wayne’s Thang
Fotky: Barka Fabiánová