Celoroční přehlídka světového jazzu Jazz čtyř kontinentů v Jazz Docku pokračovala 9. května 2023 dalšími hvězdnými jmény. Do klubu dorazil kvartet ve složení Donny McCaslin – saxofon; Jason Lindner – klávesy; Jonathan Moran – baskytara; Zach Danziger – bicí.
Tomu, kdo Donnyho tvorbu sleduje, muselo být jasné, že půjde o moderní našlapanou muziku. Ale že to naživo bude až takový tlak, to jsem fakt nečekal. Hned od úvodu do nás perou rockovou pecku s nahallovaným saxofonem a je mi od prvního okamžiku jasné, že tohle bude pořádná jízda přesně dle mého gusta. Donny skladby nepředstavoval, ale jednalo se téměř výhradně o věci z připravované desky I Want More vycházející 16. června. Další kousek byl zdánlivě místy o něco vyklidněnější, ale lámané rytmy a chytlavé melodie nás stále nenechávaly vydechnout. Synťákové sólo Jasona a nadupaný uhánějící závěr s návraty k ústřední melodii by dával tušit klimax a konec skladby, ale tady to zdaleka nekončí a věc jede dál. Otěže přejímá Donny, rytmus se pomalu začíná rozpadat a Donny krásně barví svým zefektovaným saxem. Je to rocková show s prvky jazzu nebo jazzový koncert s rockovou energií? Čert vem škatulky, je to hudba a neskutečně dobrá! V další pecce si Jason opět vyhrává se zvuky a střihne parádní sólo, na kterém je vidět, že je dnes při chuti. Zezadu to vše pevně třímá v rukou Zach a svou razantní a přesnou hrou dodává všemu tomu dění řád. I na jeho krátké, ale důrazné sólo došlo, až létaly třísky z paliček. Před pauzou ještě stihneme výlet do vod reggae se šíleně nakreslenou basou. Houpavá skladba funguje u publika báječně.
Po pauze na nás vybalili starší kus Stadium jazz, takže se do toho zase pořádně opřeli hned od začátku. Zach předváděl šílené eskapády a div ty škopky nerozmlátil, když to tam se zarputilým výrazem sypal. Pokračuje se dalšími novinkami z dosud nevydaného alba. Donny si hraje s barvami svého zvuku pomocí efektů, Jason nám dopřeje další synťákové hradby zvuku a vše je v naprostém pořádku i nadále. Na konec nás odstřelí nevídanou peckou Body Blow a nastane neskutečný mazec, kdy Zach zase málem bicí soupravu rozbil na kousíčky, Donny dává dost prostoru Jasonovi, který to na něj přehodí zpět, a to vše za neustálého bláznění Zacha. Vyhrotí to do překotných rytmů a synťákového rozložení, aby nás nakonec ještě jednou dostali tím geniálním motivem skladby, když se k němu vrátí. To je panečku závěr koncertu! Ale samozřejmě se bude přidávat a David Bowie nemůže být opomenut. Lazarus na závěr a já jsem opět během večera uspokojen několika hudebními orgasmy. Mám to ale štěstí tento rok, to je již poněkolikáté!
Fotky: Sandra Sedlecká