Na koncertě v pražském DOX+ 4. května 2023 zazněla skladba Terryho Rileyho In C a Composition 1960 #7 od La Monte Younga. Terry Riley a La Monte Young se poprvé setkali v 50. letech minulého století na univerzitě v Berkeley. Oba ovlivnily indické rágy i japonské gagaku, jazz i serialismus Antona Weberna, cageovský přístup k hudbě a tichu i psychedelické drogy. Psali skladby plné repetic a dlouhých statických ploch a jejich hudbě se začalo říkat minimalismus.
Ústředním prvkem konstrukce skladby In C jsou magnetofonové smyčky. Riley využíval magnetický pásek jako médium pro hru se zvuky a ve skladbě In C se pokusil přenést magnetofonovou smyčku do živé hudby. Skladba Composition 1960 #7 patří do Youngovy série konceptuálních skladeb z roku 1960 a představuje vrchol jeho úsilí o vytváření statických ploch z dlouze držených tónů, které se v hudbě označují jako prodlevy.
Interpretace obou skladeb byly dlouhé okolo jedné hodiny. Bohužel však nedošlo na avizovanou možnost diváků pohybovat se po prostoru. Nebo spíše diváci ji nevyužili, což bylo dáno letošním umístěním scény doprostřed a všech hudebníků na ní. Musím uznat, že rozmístění v prostoru a volný pohyb mezi hudebníky v rámci minulého ročníku Prague Music Performance mi vyhovoval více. O přestávce opravdu došlo k zapálení ohně, ke kterému sám La Monte Young vyzývá, a přenos zvuku z ohniště na dvoře do sálu posloužil jako meditativní úvod skladby. Prvních 20 minut námi procházely hluboké témbry a tohle koupání ve zvuku mi tedy sedlo. Chybělo jen zpívání mantry. Ke konci se skladba změnila až ve vypjatou post-industriální krajinu, která bobtnala a zintenzivňovala až na hranici nepříjemného pocitu, napětí a obavy.
Samozřejmě dané skladby nechávají interpretům poměrně volnou ruku a proto může vždy být daná prezentace pro někoho kontroverzní. V tomto shledávám jako výhodu, že jsem originální kompozice neznal, tudíž jsem je nemohl během koncertu porovnávat s jinými verzemi a vychutnával jsem si zážitek v přítomném okamžiku. Do něj se mi podařilo dostat především právě v kompozici La Monte Younga, která mi byla svým meditativním vyzněním blízká.
Sestava hudebníků: Gareth Davis (Merzbow, Christian Marclay), Roland Dahinden (Miles Davis, Anthony Braxton), Robin Rimbaud (Scanner), Agathe Max (Rhys Chatham), Pau Solas Masafrets, Arthur Klaasens, John Eckhardt, Daniel Havel a Martin Švec
A rovnou si vás dovolím pozvat na 1. srpna 2023 opět do DOXu, kde v rámci Prague Music Performance proběhne světová premiéra opery Trillium X od Anthony Braxtona.
Fotky: Marek Bouda