I na druhý den FAUN festivalu jsem se vypravil velmi zvědav, jakého zkoumání zvuku se dočkám dnes. Již předchozí den se festivalové dění těšilo pro mě (a pro pořadatele nejspíše také) až nečekanému zájmu, což bylo obzvláště možno pocítit ve sklepní scéně, která opravdu není nafukovací. Stávalo se tak, že se ne úplně všichni na nějaké představení vešli. Do budoucna bych doporučil toto vzít v úvahu.
Právě ve sklepě opět festival začínal vystoupením seskupení M.A.D. z Rakouska. Jakoby název tria skutečně vyjadřoval šílenství, které nás čekalo. Když spustili nefalšovaný free jazzový uragán, mlaskal jsem si blahem a celý druhý den (a vlastně i festival) tak pro mne poněkud předčasně vyvrcholil. Feedback saxofon místy zněl jak synťáky nebo naboostrovaná kytara a nadupaná rocková energie se valila z pódia. Samozřejmě došlo i na nějaké to free haluzení, ale pak se zase vrátil neskutečný tlak a tenhle 40 minutový odvaz mi div nezpůsobil hudební orgasmus. Složení tria: Michael Fischer – tenor saxofon, feedback saxofon, Alessandro Vicard – kontrabas, Didi Kern – bicí.
Lucrecia Dalt vystoupila společně s Alexem Lázarem, perkusistou a spoluautorem alba ¡Ay! Působivá audiovizuální show, elektronika či syntetické zvuky doplňují zpěv a přednes, zatímco středobodem vystoupení jsou perkuse, které jsou navíc působivě naaranžovány, aby podtrhly i estetickou složku vystoupení. Naživo výborné, ale doma podobnou hudbu nemám příliš potřebu vyhledávat.
Trio slovinských hudebních samouků Širom svůj vlastní hudební styl označuje jako imaginární folk. Iztok Koren, Ana Kravanja a Samo Kutin čerpají z lidových tradic, ale jejich hudba není geograficky ukotvená. Vystoupení bylo bezesporu zajímavé nástrojovým obsazením, Širom totiž pracují se sadou preparovaných a podomácky vyrobených akustických nástrojů, často z nalezených věcí. Bohužel jsem se na tento imaginární folk příliš nenaladil a s energií hudebníků jsem se nepotkal. Většina publika v narvaném sklepě se však zdála být spokojena, odebral jsem se tudíž nabírat síly k dalšímu festivalovému hudebnímu objevování. Ještě jsem stihl zaznamenat, že i zvuky odlepování izolepy lze začlenit do koncertu.
Mohammad Reza Mortazavi zasvětil svou hudební praxi hře na bubny tombak a daf. Jeho hra na tyto íránské perkusní nástroje ale dalece překračuje tradiční pojetí a je zbavená jakýchkoliv folklórních narativů. Naopak, Mortazavi hledá nové hráčské techniky, které posouvají zvukovou škálu těchto nástrojů na jinou úroveň. Při hře zapojuje dlaně, bříška prstů, klouby i nehty, používá všechny prsty najednou i jednotlivě, bubnuje uprostřed blány, na jejich okrajích i na dřevěné tělo bubnu a neustále mění tempo. Při svých vystoupeních se dostává do jakéhosi stavu transu, který, jak sám říká, stírá hranice mezi tělem a myslí. Dovolím si použít výše uvednou citaci z oficiálního programu, neboť ta naprosto výstižně charakterizuje vystoupení tohoto perkusivního virtuóza. Jeho technika a obdivuhodná rychlost jsou fascinující a nečekal bych, že bude skoro hodinové vystoupení možné utáhnout pouze na pár bubínků. Sice mi to ke konci již přišlo trochu dlouhé a trans bych utnul o chvíli dříve, ale přesto bravo!
Ulrich Krieger se na festivalu FAUN představil se svým projektem RAW. Základem je originální styl hry na saxofon, který Krieger nazývá „akustická elektronika“. Nástroj využívá jako analogový sampler, akustické zvuky saxofonu dále zpracovává, zesiluje a mění jejich identitu. Tento noise mi však bohužel neudělal příliš dobře. Nechal jsem své uši krvácet zhruba půl hodiny a když Ulrich začal na saxofon nepříjemně kvílet, rozhodl jsem se, že mi to zcela stačilo. Takovéto formy objevování zvuku mi jsou prozatím daleky.
Pro 9T Antiope jsou charakteristické mnohovrstvé kompozice ve kterých jemné zvukové plochy střídá drtivá power elektronika Nimy Aghianiho a nad ní se vznáší naléhavý zpěv Sary Bigdeli Shamloo. Bohužel ani toto vystoupení na závěr festivalu mi příliš nesedlo. Hlavní příčinou již bylo vyčerpání a také fakt, že textům nebylo rozumět, čímž pro mě takovéto vystoupení nemělo kontext a stávalo se tak pro mě vyprázdněným. Minimálně z projevu zpěvačky to vypadalo, že právě texty jsou podstatnou součástí sdělení vystoupení.
Zdá se, že první ročník festivalu se velice vydařil jak po hudební stránce, tak i z pohledu návštěvnosti. Věřím, že má nakročeno k dlouholeté tradici a bude nám přinášet další hudební výzvy a umožní nám zkoumat a objevovat různé formy a možnosti zvuku. Výlet do Brna určitě stál za to!
Fotky: Kuba Jíra